Pieta
Pieta
Pieta
Režie:
Ki-duk KimScénář:
Ki-duk KimKamera:
Young-Jik JoHudba:
In-young ParkHrají:
Jeong-jin Lee, Min-soo Jo, Eun-jin Kang, Jae-rok Kim, Myeong-ja Lee, Yong-wook Jin, Yool Kwon, Joon-seok Heo, Beom-joon Kim, Ha-bok Yoo, Jong-hak Son (více)Obsahy(1)
V životě nelítostného lichváře dochází k zásadnímu zvratu v okamžiku, kdy se objeví žena, která tvrdí, že je jeho matka. Z jejich setkání vzklíčí vztah, který ač se pohybuje mezi niternou empatií a vzájemným krutým zraňováním, směřuje k prapodivné harmonii. Kim Ki-duk se po sérii tuctových festivalových titulů a několikaletém útěku z civilizace vrací na výslunní. Jeho v pořadí osmnáctý film opět nabízí nelítostně upřímný i uhrančivě poetický pohled na podstatu lidských vztahů a současně přináší vyhrocenou metaforu kapitalismu. Film byl oceněn Zlatým lvem na filmovém festivalu v Benátkách. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (98)
Mŕtvola má na zeleno nalíčenú len tvár a ruky. Kožu medzi ponožkou a spodným okrajom nohavíc má nenalíčenú. Ano, aj takéto somariny som si všímal, aby som nezomrel od nudy.....................Už úvodný béčkovo hororový škrek počas titulku Pieta znel varovne. Potom som na chvíľu uveril, že Ki-duk Kim nabral nový dych a bude to dobré. Kamera je dynamickejšia, veľa záberov z ruky, švenky, pomerne rýchly strih, úzke zábery v stiesnených interiéroch. Márne som však čakal, že s formálnym posunom príde aj nejaký iný posun. Postupne sa to vracia k neduhom akými trpia všetky jeho filmy približne od Luku. Pátos, popisnosť (totálne nadbytočné vysvetľovacie repliky pôsobia ako keby Ki-duk Kim natáčal pre hlupákov), nudné sebavykrádanie, kŕčovitosť, lacná náboženská symbolika. Je to sklamanie. ()
Nejvetší závislák na festivalových welcome drincích Kim Ki-duk zase laská Zlatého lva a já už mám pocit, že chlapec má na place píchačky. Je tu všechno - znásilnění vlastní matky, ležení v hrobě, sebevražda, matka masturbující syna, slzy, pokání, sperma, zvířata. Do toho se všechny postavy chovají tak nezávisle dementně, že by v reálu nepřežili nákup pečiva v sámošce. Naprosto fascinující je, jak se režijně nebojí film před sebou stavět a řešit všelijaké formální výzvy. Prostě je neřeší a vše, co by zavánělo, že si s tím někdo musel dát pět minut práce je vyřešeno střihem nebo tím, že to film vůbec neukáže. SYMBOLIKA!!!!!! je krédem celého filmu a projevuje se například tím, že hrdinova domnělá matka sedí pod obrazem odhalené busty ženy, do které hrdina hází nožem. So deep!!! Festivalové, artové všeničící zlo. Zase na druhou stranu pointa nebyla naprosto totálně dementní (byť logicky totálně WTF) a na světě jsou i horší věci. Třeba holocaust. PS: ostatní komenty jsem četl až po tom mém a odmítám ho předělávat ()
Kim Ki-Duk znovu v plné síle. Ne tak líbivý, ale stále precizně provedený. ()
Čistý, krutý Kim Ki-duk, který se milovníkům Kim Ki-duka nelíbí... ()
Kim ki Duk je späť. Návrat k jeho pôvodným témam prezentujúcich násilie a človeka, ktorý sa v ňom stráca, je tu podaný staronovým spôsobom. Jednak tu máme typické prekračovanie hraníc. Syn znásilný matku, ona mu vyhoní a pritom sa navzájom emocionálne zdierajú. Lenže od určitého momentu sa s toho stane film o pomste. A tá je dotiahnutá do úplnej dokonalosti. Film využíva typickú škálu Kim Ki Dukových postavičiek. Smiešne, smutné, stratené a aj keď sú to často krát úplný hajzli, jeho hlavné postavy sú vždy sympaťáci. Pieta sa pohráva z divákom a v mnohom ho uspokojuje. Je to ako obvykle niečo nové, niečo pestré, niečo na čo sa nám na prvý pohľad javí ako úplná nechutnosť, ale nevieme od toho odtrhnúť oči. V tomto smere Kim Ki Duk prekonal sám seba. Tento film dokazuje, že je to stále silný a osobitý tvorca, ktorého príbehy majú aj napriek mnohým temným miestam v sebe neuveriteľne veľa pozitívneho. ()
Začínám si stále častěji klást otázku, z jakého důvodu vlastně vznikne takovýto snímek, který z velké části stojí pouze na zobrazení bezbřehého násilí a duševní bezútěšnosti. Na jednu stranu chápu snahu poukázat na krutost současného světa ovládaného penězi, v němž, jako houby po dešti, vznikají z obyčejných lidí oběti a vrazi. Na stranu druhou však moc nechápu onu všudypřítomnou snahu, mnohdy za každou cenu, šokovat publikum. V tomto případě jsou velmi silný příběh a typická asijská poetičnost tak trochu zastíněny až příliš bezcitným podáním, které ve mě bohužel nezanechalo téměř žádnou jinou stopu než jen poměrně silné znechucení tím, co jsem viděl, a to je opravdu velká škoda. 65% ()
Kim Ki-Duk postupně doplácí na to, že umí točit jen to samé a pokud chce být u nového snímku originálnější, sáhne po prostředcích, které zcela neovládá. Kim je mistr poetických symbolů, Jaro léto podzim a zima nebo 3-Iron, to jsou umělecká díla, po kterých zůstávám ještě chvíli po skončení sedět s otevřenou pusou. Pieta je sociálním dramatem, je to obžaloba kapitalismu a příliš silné úlohy peněz v naší společnosti. Kim tuto myšlenku na diváka křičí brutálními záběry, vydírá, občas mi přijde, že se (i tou roztřesenou kamerou) nechal ovlivnit Lars von Trierem, celek je rozpačitý - některé působí až hrozně naivně, postoje a chování postav jsou často extrémní, přeexponované, celek je hysterický, uřvaný a snaží se z příjemce city vytlouct násilím. Přesto jde o nadprůměrný film, možná mé hodnocení trpí tím, že můžu srovnávat s plejádou lepších filmů stejného autora. Zklamání to ale bezesporu je, i když ne fatální. 7/10 ()
Trochu přeceňovaný, ale i pro víkendové publikum celkem stravitelný (byť lehce náročnější) snímek. Je zjevné, že Kim Ki-duk by se rád vyrovnal svým filmům, které tu byly cca deset let před Pietou, ale nedaří se mu to. Palčivost vycházející ze situace nahradila vizuální kontroverze a ačkoliv je výsledek srovnatelně bodavý a nelítostný, už to zkrátka není ono. Rovněž v tom postrádám jistou poetičnost, která je zvláště asijským dramatům tolik blízká. Na druhou stranu musím přiznat, že nuda to nebyla a celkem to odsýpalo. Doporučení? Pokud s Kim Ki-dukem začínáte, po Pietě klidně sáhněte, možná budete příjemně překvapeni. Pokud ale už něco znáte, patrně vás nepřekvapí vůbec. ()
Po hodně dlouhém slabém období je Kim Ki-Duk zpět v plné parádě. ()
Pieta nie je tým najlepším, čo filmografia Kim Ki-duka ponúka. Ako návrat k filmom "krokodílej série" postráda kompaktnosť, na druhej strane predstavuje krok vpred oproti filmom, ktoré nakrútil po roku 2004. Repetitívnosť motívov a symbolov nie je taká do očí bijúca ako v Dychu, no aj tak film neponúka dostatok argumentov o jeho výnimočnosti. Úprimne si myslím, že by sa slovenská klubová scéna, aj v rámci Projektu 100, mohla otvoriť ďalším z kórejských režisérov, ktorých výpoveď, v prípade napríklad Im Kwon-taeka ani po stovke filmov, nestratila na originalite. ()
Kim Ki-duk je hovado. A já mu to zase sežral i s navijákem. ()
Film v sobě nese hluboké poselství, ale forma, jakou zvolil Kim Ki-duk mi prostě nesedla. Jedna násilná scéna střídá druhou, málokdy někdo řekne víc vět naráz, hlavní hrdina je tak trochu podivín (krom toho, že je sadista), silný námět ani zdrcující finále nemůžou vynahradit rozpaky z předchozích minut. Snaha šokovat byla pro mne až příliš účelová, tyto scény ve mně vyvolaly obyčejné znechucení a v konečném důsledku „přiotrávily“ celý film. ()
Pod čistě exploatačním začátkem se vyjevovalo psychodrama, které drásalo nervy. Nemám s režisérem žádnou zkušenost a proto nevím, zda přitvrdil, ale teď bych se ochotně na některé další s chutí podívala! Snímek o vážnosti a neodbytnosti mateřské lásky, která skutečně v tomto případě skoro hory přenáší, je dojemným dramatem na pozadí skutečností, které rozhodně nejsou daleko od pravdy. Kdybych chtěla být rejpavá, moc bych tu spoilerovala, takže vám jen povím, že v logice to trochu vázne. To bohužel síla snímku nezakryje. Na druhou stranu ale psychické vydírání a nutkání být se svými milovanými za každou cenu to zvedají. Rozhodně nemohu říct, že bych se nudila. ()
Nehorázná sračka. ()
To je coraz vacsia bieda pri komentovani. Houdi sa obmedzi na "Zlaty lev", Karla Chrochta tu niet - sak ani nemoze to komentovat, nie su tu zidia a tymi je Karel posadnuty. Zas vidim mne odporneho Radka, ktory je fundom Dyvyne a tvari sa, ze pise neviemako kvalitne komentare. Korejska kinematografia ma nikdy nebavila, asi ja pre tento film, lichvar so svojou matkou - a na tom je vsetko zalozene. Nuda opat suverenne prevladla, plane kulisy a priserne dialogy. Fakt bieda . 45 % ()
Kim Ki-duk me neprekvapil, ale opet nadchnul a ujistil v tom, ze je to muj, jeden z nejoblibenejsich soucasnych reziseru. Misty se skutecne jedna o brutalni podivanou (ctyri lide ze sedmnacti odesli z kina behem vysilani), Kim vsak nasili dava myslenku a klasicke, az umelecke zpracovani (v zadnem pripade se nejedna o beckovy krvak). Vyborne vykreslena postava bezcitneho lichvare a jeho nova citova vazba na udajnou matku, kterou 30 let nevidel. "Kolik mi da pojistovna za useknutou ruku? 3 milionu wonu. Za dve ruky to je 6 milionu... Podej mi prosim kytaru, rad bych si na ni jeste jednou zahral..." ()
V Pietě nejde ani tak o samotné násilí, které se většinou děje mimo obraz, jako spíš o konfrontaci s jeho následky. Hlavní síla leží ve druhé půli, kde se nálada rapidně změní a z ďábla se stává oběť hledající odpuštění. Kim Ki-duk samozřejmě není doslovný a vyžívá se v metaforách, ale odpovědi zde v žádném případě nechybí. Jako poetická kritika systému perfektní. ()
"Jedna bolest nad bolesti všechny, jedna muka nade všechna muka – pod křížem stůj matka, by syn viděl, jak to její srdce hořem puká!“ To napsal Neruda. "Oh women please have mercy Let this poor boy be. Oh mother dear please listen And don't devour me. Oh mother......" Teď zas cituju Police, písničku Mother z alba Synchronicity. "Jsou situace, kdy prostě musíte obětovat všechno. Paní Pomsta má mnoho uchvacujících podob." To říkám já. ()
Dlhé roky som nevidel žiadny Kim Ki-dukov film, naposledy LUK. Propaganda tvrdí, že vraj sa vracia k svojej skvelej starej forme. Neviem síce, ktorá to je, ale podľa mňa ju nikdy nestratil. A preto som ho aj prestal sledovať... Priznám sa, že v ázijských filmoch nie som veľmi schopný posudzovať, čo je okej, čo je hlboké a čo je iba maska kĺžúca sa po povrchu. Zopár momentov vyslovene smiešnych, pritiahnutých za vlasy či až prekvapivo doslovných a polopatistických by v prípade takéhoto festivalového tvorcu nasvedčovalo nezdaru, avšak poctivá hromádka hlbokých životných právd, meditácia o tom, kto je skutočný kripel, fyzický či psychický a dvojkoľajnosť celku, ktorý sa dá vnímať ako Oneskorená výchova náhradnej matky i ďalšia prefíkaná ázijská variácia na Dokonalú pomstu ma trochu držia v šachu. Po zhliadnutí zmeškaných Kimových filmov sa vyjadrím zasvätenejšie, pri hodnotení PIETY osamote smelo potvrdím, že svojho tvorcu reprezentuje veľmi slušne. ()
No nejdřiv se mi ten nápad s mrzačením lidí kvůli pojistce libil, ale taky to bylo to jediny, co se mi na tom filmu libilo. Když pominu klasicky šikomooky přehrávání, ktery už ti lidi tam maj v povaze (nebo spíš je to u nich normální chování), tak musim zjebat tvůrce, jak z postav udělali uplny pošuky. Všechny postavy se v tom filmu totiž tak chovali. Postě místo aby něco řekli, tak jenom stáli a chovali se jak emocionální masochisti. Dokavaď si divák myslel, že to je jeho skutečná matka, mělo její znásilnění a jeho vyhonění takovej dobře deviantní ráz, ale když jsme se pak dozvěděli pravdu, tak už nic moc. Taky ty jejich sebevraždy a myšlenkovy pochody mi přišly dost neuvěřitelny atd. Prostě víc to byla kravina blbá, než aby to byl dobrej zážitek. A to maj štěstí, že nedávám odpad, měl jsem k tomu blízko... ()
Související novinky
8. Filmasia: Korejské hody s Kim Ki-dukem
Po loňském ročníku Filmasie, který přinesl rekapitulaci tvorby a osobní účast Bonga Joon-hoa (Vzpomínky na vraždu, Matka, Mutant), se letos Filmasia (30.11. - 2.12. 2012) zaměří na dalšího ze… (více)