Nostalgija
Nostalghia
Nostalgia
Nostalgia
Nostalgia
Režie:
Andrej TarkovskijKamera:
Giuseppe LanciHudba:
Claude DebussyHrají:
Oleg Jankovskij, Erland Josephson, Domiziana Giordano, Patrizia Terreno, Laura De Marchi, Delia Boccardo, Milena Vukotic, Raffaele Di Mario, Rate Furlan (více)Obsahy(2)
Šílenství, co to je? To jen my nechceme rozumět těm, kteří jsou nejblíž pravdě. Moc rituálu, mystika, magie, pírka a oheň ve filmu Andreje Tarkovského... Ruský badatel přijíždí do Itálie zkoumat život a dílo svého krajana – skladatele, který zde žil v 18.století. Doprovázen tlumočnicí putuje po neznámé krajině, pronásledován vizemi, vzpomínkami a otázkami. Duchovními průvodci na cestě jsou mu skladatelovy dopisy, básně zesnulého otce a vlastní vzpomínky na dětství a na dobu manželského štěstí. Katalyzátorem jeho cesty se ukáže být setkání se šíleným Domenicem, který mu vytyčí symbolický úkol... Snímek, na jehož scénáři spolupracoval slovutný italský scenárista Tonino Guerra, natočil Andrej Tarkovskij v roce 1983. Dotýká se tématu vztahu k vlastnímu domovu a vlastní minulosti, ideje šílenství i pocitů vykořeněnosti a osamělosti ve světě – jinými slovy, možnosti jeho výkladu jsou skutečně neomezené, protože každý divák se k výše zmíněným veličinám vztahuje jinak. Jediným určujícím interpretačním klíčem tohoto navýsost niterného filmu tak zůstává jeho název. (Česká televize)
(více)Recenze (125)
Pro mě zatím nejtěžší, nejméně uchopitelný Tarkovskij. Bez emocí, v duši pusto, prázdno. Jen několik z těch úžasných obrazů téhle filmové básně mi utkvělo: hejno ptáčků, co vylétá z břicha bohorodičky; venkovská krajina se zkamenělými postavami, nekonečné mlhy nad bazénem svaté Kateřiny, a závěrečná svíce. ()
Proboha... Pro tyhle filmy by měla zde na csfd existovat nějaká zvláštní kategorie - "Inverzně hodnocené filmy". Úplně mimo mě. ()
Tarkovskij je svět sám pro sebe. Těžko se do něj proniká. ()
Tarkovskij hlubokým stylem vypráví o vlastenecké formě nostalgie a stesku po své rodné zemi. Autobiograficky reprezentuje své vnitřní pocity, které sám zažíval během natáčení filmu v Itálii, kde neustále myslel na Rusko a nedokázal se od něho jednoduše distancovat. Veškeré vnitřní pocity rozporu a rozpoložení předává hlavnímu hrdinovi, na kterém prezentuje zvláštní způsob psychické nemoci, která odčerpává vnitřní duši, schopnost soustředit se, pracovat a prožívat veškeré obyčejné radosti okolního světa. V osobním deníku Tarkovskij sám tvrdil, že závidí každému, kdo je schopen pracovat mimo svou zem a přitom nemyslet na literaturu, poezii, hudbu, malbu a veškeré ostatní druhy umění rodné země. Přesto o rok později oznamuje, že si nikdy nevrátí do Sovětského svazu. Oproti Zrcadlu překvapivě až moc osobní, způsobené vlasteneckým procítěním Ruska, které je pro zbytek civilizace velmi snadno nepochopené. ()
No jo, on je to Tarkovskij, tak tomu radši všichni dáme plný počet, aby to nevypadalo, že jsme nevzdělanci, kteří nedokáží docenit umělecké dílo. To je jedno, že jsme to nepochopili (jak tu i většina lidí přiznává). Od začátku mi to přišlo jako nepochopitelná a neskutečně nudná blbost, ale při závěru se svíčkou, to už jsem si myslela, že si dělají tvůrci legraci. ()
Nádherné a (až na zaspatie) prešpekulované. Nostalgia je pravdepodobne alegoricky najkomplikovanejší a obrazovo najjednoduchší Tarkovského film, ale asi aj práve preto tu najzreteľnejšie vychádzajú na povrch jeho krásne metafory a výpovede. Toto je jednoducho jeden z tých filmov, ktorý Vás možno neohúri, ale ktorý sa Vám vryje do pamäti ako jeden z mála a ak ste pozorne počúvali, tak Vás aj pravdepodobne zmení. Tarkovského filmy pochopí dnešný bežný divák asi až pri druhom či treťom zhliadnutí, takže sa nehanbite, že Vám niečo uniklo. Aj keď u mňa stále kraľuje Solaris a Stalker, aj tento film je vo svojej skromnosti a bláznivosti i krásnom odkaze na matku-ženu jedinečný a v podstate len dotvaruje odkaz veľkého režiséra spolu s jeho ďalšími filmami. PS: Ak niekto tento film alebo iného Tarkovského film nepochopil, môžte mi kľudne napísať, pokúsim sa vysvetliť :) ()
Vypnuto po třiceti minutách. S takovejma shitama o ničem jděte vážně do hajzlu!!! ()
Film se nemohl jmenovat jinak. jestli někdo dokázal natočil film, jak by ho natočil Fellini, pak Tarkovskij Nostalgie. Vše do sebe zapadá, mystika, střídání čb a barevné části. Pomatenec nebo světec. Nenaplněná láska a smrt. A symbolika se svíčkou. Tarkovskij vyzrál jako víno. Proti Ivanovu dětství (1962) je to dílo mistra filmové řeči a básníka filmového plátna. 4* ()
Panebože, co tohle bylo zase za sračku. Od ****** Tarkovského radši už nic nechci vidět, tohle a Solaris mi bohatě stačilo. "Dramatická" sračka na entou, které fuckt nesnáším a která se může líbit fuckt jen pozérům. ()
Nostalgie je naprostá špička. Balancování na tenkém provazu smutného osudu s nadějí a tragického konce bez naděje. TRAILERY: https://www.youtube.com/watch?v=ruz8jMsjROA&list=PLucDObPYQeio3bQPWZgeFFjt085tcpwQo https://www.youtube.com/watch?v=QDax5tf2aqo ()
Ještě jsem neviděl Ivanovo dětství, ale Nostalgie je podle mě nejpřístupnější Tarkovského film. Poměrně civilní provedení i dějová kontinuita postupně gradují až k paralelnímu finále (přenesení svíčky / upálení se). A poslední záběr? Prostě báseň. ()
No fuj. ()
"Víte, proč jsou ve vodě? Nechtějí nikdy umřít." ()
3.75 ()
Silně umělecký film, který možná zasáhne hodně umělecky založené a cítící a chápající diváky, možná snad i nějaké průměrně umělecky založené, ale normálnímu divákovi to musí připadat, no, raději si domyslete. Mě tento snímek jaksi zcela, ale úplně minul. Jedna hvězda za opravdu pěkné exteriéry. Víc raději bez komentáře. ()
Stesk ()
Šmarja, to bylo teda těžké artové psycho. Tarkovskij je hodně náročný na shlédnutí a tento film dělá čest svému názvu. Pro mě byla výživná kamera, temné záběry. Postavy značně nesympatické, ale to patří k tomuto typu snímku. Lfš 2017. ()
Film o možnosti nalezení vnitřní síly k životu pomocí návštěvy cizí země. Stejně jako v Rosselliniho Cestě do Itálie i zde hlavní hrdinové nachází (nebo nenachází) vnitří vykoupení při pobytu na apeninském poloostrově. Ústřední dvojici (spisovatele Gorčakova a jeho překladatelku Eugenii) doplňuje postava Domenica, který jako by byl hlavnímu hrdinovi zrcadlem budoucnosti, pokud by se Gorčakov chtěl stále více odcizovat od své rodiny a stále více se uzavírat do sebe. Na konci snímku Dominico páchá veřejnou sebevraždu, jenž je jeho okolím (posluchačům jeho vnitří demonstrace) přijímána bez jakékoliv reakce. Film jsem pochopil jako poselství, že kdo se moc uzavře do sebe, nemůže čekat od okolí, že bude opravdu vnímán. A na této křižovatce se po celý film ocitá ústřední dvojice. Aktivní Eugenia, která nechce podlehnout duševnímu masochismu svého (do té doby tajně) milovaného společníka, nachází možné vykoupení ve vztahu s místním obchodníkem. Film ovšem nedá odpověď, zda-li je skutečně možné někdy vyjít ze své ulity, pokud do ní jednou vstoupíte. ()
Asi najslabší Tarkovskeho film, ale atmosféru stále má. ()
Nemá smysl rozpitvávat sto ruzných možností interpretace Nostalgie. Je až neuvěřitelné, jak bohatý svět symbolů Tarkovskij vytvořil na celkem malém prostoru. Scény s místy až antickým nádech (zatopená jeskyně) se střídají s éintimními scénami, v nichž se lidská duše uzavírá do sebe a čeká na svůj úděl (závěrečný přechod bazénu). Přesto je integrita filmu velmi silná a Tarkovskij znázorňuje barvitost a monumentálnost lidské duše silněji, než kdy dříve. ()