Stalker

Tohle jsem chtěl dlouho vidět, ale stále jsem se tomu vyhýbal z obav, že půjde o "pseudointelektuální artovou nudu" kterou je pro mě například Kubrikova Odyssea, Stalker je však mnohem přístupnějším, zajímavějším, zábavnějším filmem s parádní depresivní atmosférou, skvělou kamerou za doprovodu melancholické hudby, jsem i překvapen, že tu často čtu o namáhavosti a náročnosti snímku, jistě nejde o film pro každého, ale putování zónou za doprovodu občasných monologů na různá témata mi nepříjde nijak náročné, navíc nejde o nic úmorného a na zamyšlení určitě fajn. Silné 4* (28.12.2017)

Film tak mnohovrstevný, až někdo může usnout. Ale rozhodně stojí za vidění. Jen si připravte polštář pod zadek. (20.08.2003)

Sen.... Navic to, co predvadi Али́са Фре́йндлих, neni opakovatelne. Tohle je muj zamilovanej film, kterej pri kazde dalsi projekci povazuju za lepsi a dokonalejsi. To je fakt sen... (27.09.2006)

Stalker pro mě představuje nezazší mez toho, co lze zdělit čistě filmovými prostředky. (03.03.2007)

Nemyslím si, že tento film sa dá pochopiť úplne. Dá sa pochopiť po svojom. Pred piatimi minútrami som ho dopozeral a svojsky ho chápem. Zajtra, ak budem o ňom premýšľať, ho budem chápať inak. A tak to bude neustále pokračovať. Vždy pochopím niečo iné, alebo niečo inak. Takýto typ filmu nie je zďaleka nejakou statickou súčasťou filmového umenia. Mení sa tak, ako sa meníme my sami. Nevysmieva sa nám, že ho nechápeme, ale ani sa netvári, že to po nás chce. Jednoducho je tu a bude tu, nehľadiac na to, koľko ľudí si ho pozrie. Verím však tomu, že vždy sa niekto v budúcnosti nájde, kto to urobí, pretože o tomto filme sa hovorí a píše. Tento film sa stal komnatou v zóne umenia, kde sa možno splnia vaše najintímnejšie želania. Či už chcené alebo nie. Na tento film sa nedá dorásť. Tento film rastie s nami samotnými. (28.03.2007)

Film nabitý významy, nabitý energií, krásou. (25.11.2007)

Moje druhe stretnutie s Tarkovskijm o nieco uspesnejsie. Film bol super, dobra myslianka aj pribeh a dialogy boly super, ked tam boly, co mi vsak neskutocne vadilo je ta roztahanost. To sa proste nedalo vydrzat. Niekolko minutove casti, kde nepovedali ani slova a tak. Zavidim trochu tym co im to nevadi, ale ja som to fakt nezvladal. Ked vydrzite dokonca budete sa mat nad cim zamysliet , ale ja som sa strasne natrapil kym ten koniec prisiel. (08.12.2007)

Rozhodně nejlepší filozofické sci-fi co znám. Změna černobílého na barevný je geniální. Překrásná kamera. Tarkovskij se vydal jiným směrem než kniha a je to dobře.Velmi doporučuji si před filmem přečíst knihu.Alespoň budete "trochu" tušit o co jde. (26.12.2007)

Ve spoustě dlouhých záběrů jsou neustále kladeny nějaké filosofické otázky, zdánlivě bez odpovědí... tu si pozorný divák musí poměrně těžce hledat sám. A voda je Tarkovského klasika, takže je jí zde hodně a je neskutečně působivá. Každopádně to není film pro milovníky sci-fi v klasickém smyslu slova (a s knihou Strugackých taky příliš společného nemá (natož s PC hrou)), tudíž si ho asi neužije každý. Vše navíc dotváří výborná hudba, lépe řečeno zvuková stopa. Pro mě to je však jeden z nejzajímavějších snímků. (07.01.2010)

Nechápu, nerozumím. Jedna hvězda ze soucitu, tyhlety rádoby umělecké snímky bez vlastního děje jsou tak vhodné jako prášky na spaní, obyčejnému divákovi rozhodně nedoporučuju. (29.08.2010)

A jéjej...Tak teď už nejspíš vím co to znamená "poetický" film. Toto veledílo bychom mohli rozdělit na dvě půlky. Ta první je chytlavá a má dokonce i co nabídnout. Spolu se třemi borci sem se plný očekávání a poměrně i plný napětí těšil do komnaty, na odhalení jejího tajemství. A jak sem se tak čím dál víc těšil, tak se film začal postupně proměňovat ve filozofické rozprávění, hledání sebe sama, víry a podobnejch pro mě na míle vzdálenejch věcí. A od té chvíle mi bylo jasný, že se nedočkám nějakého magického vyvrcholení, nýbrž spousty a spousty keců a úvah o nesmrtelnosti chroustů...Pro mě velká škoda a především totální zazdění slibného začátku. Koukám, že se zde najde hódně filozofů, kterým se dílo líbí, ale tohle si vážně pustíte ještě někdy znovu? Moc se mi líbil přístup průvodce, který nabádal ostatní dva ať choděj jako první, posera jeden (trošku mi tím připomněl sebe sama :o) ). To je ale jediné, kdy sem ve filmu našel sebe sama. A tohle prostě musím napsat na závěr : Jóóó v Rusku, tam je všechno možný :o) (21.10.2010)

Mnohem více podobenství, než filosofické sci-fi. Tarkovský sice dbal na detailní zpracování postapokalyptické krajiny, ale celý námět opět jen slouží jako záminka a pozadí, na kterém režisér rozehrává dilemata na mnoho témat, s tím, že odpověď či závěr nedostaneme, to je na nás, abychom je hledali a našli. Nemůžu si pomoct, ale často jsem měl dojem, že se mnou tvůrci vysloveně vyjebávají. Film má atmosféru, poetiku, dobré herecké výkony a i dialogy jsou občas zajímavé, ale naprostá rezignace na non-verbální vyprávění (vše je buď vysvětleno, nebo se to nedozvíte), nekonečné pochodování po opuštěném továrním komplexu a neustále se opakující záběry na znečištěnou vodu, mi dodávali přesvědčení, že mě film zajímá navzdory snaze tvůrcům vyhnat mě pryč od jeho sledování. Moc jsem toho od Tarkovského neviděl, ale jedná se o subjektivně o nejdelší snímek s nejchudší dějovou linkou a nejdepresivnějším dopadem. Jsem rád, že jsem se rozvičil Rublevem a Solaris, jinak bych tenhle film nakoukával týden a můj zážitek by byl hodně pokroucen. Respektuju idee i poselství snímku, ale fanouškem jeho ani pana Tarkovského se nestanu. Někde na zemi je Zóna vzniklá snad dopadem meteoritu - kdo ví, každopádně je to zakázané území, kde se možná nachází místo splněných přání, to dává živobití Stalkerům - místním ilegálním průvodcům... 70% PS: bratry Strugacké mám docela načtené a tenhle film má s jejich díly společného cca 10% (07.01.2011)

No tak mám to šťastně za sebou, ani to tolik nebolelo (i když chvílemi jo). Hledal jsem, hledal metaforu, poselství, prostě to filozofické něco, co se ve filmu pravděpodobně skrývá. Našel jsem však jen útržky, které mi dohromady celek nedaly. Snad někdy příště, jestli ovšem nějaké příště bude... (14.05.2012)

Film začíná poměrně působivě a první část Vás vrhne do dobrodružství, kdy se několik postav snaží v džípu nepozorovaně projet rozbořeným a zdevastovaným prostředím, aby mohla proniknout do zakázané "Zóny" aniž by je spatřila ruka zákona. Tady musím smeknout nad atmosférou, která se dá doslova vycítit. Tichým zdevastovaným prostředím projíždí džíp vydávající toliko zvuku jako vojenský tank, kdy následně řidič spatří osamocenou policejní motorku zaparkovanou na křižovatce. Na tento obraz navazuje moment, kdy osádka džípu vyskočí a zalehne, tudíž obraz působí tak, že zaparkovaný džíp tam stojí stejně opuštěně, jako sutě a nepořádek okolo. A hle, co by se dneska mohlo zdát groteskní, tady opravdu funguje. V dalším pronásledování džíp vjede ve snaze se ukrýt do jedné stavby a při vjezdu do ni zavadí o křídlo otevřených plechových dveří, což namísto kýženého ztichnutí vyvolá těžký mechanický skřípot. Tyhle momenty působí bezvadně, stejně jako ponurost rozpadlých staveb, viditelná oblaka prachu osvícená protisvětlem a bordel válející se všude okolo. Ale zpět k filmu. Naše parta vedená "Stalkerem" se dostává do zapovězeného od okolního světa izolovaného místa, kde nebezpečí číhá na každém kroku. A tady už se začínáme dostávat do fáze, kdy už jsou mnohé pojmy jako právě zmíněné nebezpečí relativní. Prostředí působí opuštěně, krajina zarostle, stavení jsou zdevastovaná. Stalker udává pokyny svým společníkům, podle kterých se mají strikně řídit, jinak se ocitnou ve smrtelném nebezpečí. Divákovi ale pořád není jasné, proč tam jsou, kam jdou, co je jejich cílem. Zhruba v polovině filmu nastává moment, kdy každá z postav moc mluví, samotná cesta už není tolik podstatná, je znát důraz na různé myšlenkové pochody protagonistů, jejich názory a přemítání. Tady už film pro mě bohužel začal ustupovat do roviny, kterou nemám rád. Hlavní postavy mluví víc a víc, hádají se, jsou tu dlouhé nepodstatné momenty, které ano mají svou atmosféru, ale jsou prostě nepodstatné a dlouhé. Kamera snímá v polodetailu pomalu kráčejícího herce, který kráčí, kráčí, kráčí a kráčí. Na jednu stranu to svým způsobem přidává na atmosféře, na druhou stranu některé nestříhané záběry jsou opravdu dlouhé a můžou působit nudně. Nad Stalkerem musíte hodně přemýšlet a je jen na Vás, co si z něho odnesete. Stalker je pro dnešního diváka divný a těžko jednoduchými slovami popsatelný film, přesto ale dokáže nabídnout momenty, které Vám stěží dnešní film nabídne. Já jsem si žádnou myšlenku z něho sice neodnesl, o to spíše mě někdy nudil, ale ta atmosféra měla v sobě cosi, co prostě tomu všemu dávalo šťávu a bylo tak autentické, že tomu člověk prostě věřil. První polovina filmu neměla chybu, druhá mi už tak moc neseděla. Přesto všechno je to takový nevšední, ale pořád zajímavý zažitek. (04.03.2014)

Kdysi jsem tomuhle filmu dal tři hvězdičky a prozíval ho. Dnes jej považuji za jeden z nejúžasnějších snímku o víře člověka. „Dokud bude tento vřed otevřen pro všechnu tu sebranku, neudu spát, nebudu mít klid. Nebo mi to možná nitro nedovolí? - Vždyť je to jediné místo, kam mohou přijít, když už nemají žádnou naději. Proč ničíte víru?“ __Citát: „Dokud bude tento vřed otevřen pro všechnu tu sebranku, nebudu spát, nebudu mít klid. Nebo mi to možná nitro nedovolí? - Vždyť je to jediné místo, kam mohou přijít, když už nemají žádnou naději. Proč ničíte víru?“ Profesor a Spisovatel se vedeni tajemným Stalkerem vydávají do tajemné Zóny. Záhadného místa, uprostřed nějž se nachází komnata, která plní ta nejupřímnější přání. Snímek začíná černobílými záběry na rodinu Stalkera. Ten vyzvedne své „klienty“ a skrze vojenské hlídky společně pronikají do Zóny. Tam se do obrazu dostanou barvy a i sám Stalker jakoby ožije. Následuje jejich společné putování ke komnatě. Právě tato cesta se nakonec zdá být na rozdíl od komnaty tím důležitým cílem. Stalker je vede oklikou kvůli domnělým nebezpečím, která však nikdy hrdinové snímku ani my nespatříme. Ke konci chce Profesor komnatu vyhodit do povětří, protože se bojí toho, co by si tam mohli lidé přát. Nakonec to neudělá a do komnaty ani jeden nevstoupí. Rozhodnou se, že na její moc nevěří. A právě tato ztráta víry se tím stává hlavním tématem snímku. (15.12.2015)

Prvých 7 minút sa Tarkovskij len hrá s formou, divák sa dozvie, aká kamera mu vyhovuje. Škoda, že to nerobil väčšinu stopáže. Zdĺhavý úvod zvláštnych rozhovorov a priemernej akcie v sivom meste filmu veľmi nepomáha. Divák sa z toho veľmi nedovtípi, na čo sa má tešiť. Film málo využíva obraz, svoj primárny jazyk, viac sa spolieha na slovo, jazyk literatúry. Cisár je nahý. Ako režisér napísal dialógy k tomuto filmu? Sú zrozumiteľné, ale je ich veľa a stráca sa ich zmysel. Pripomínajú situáciu, keď sa náhodou pripletiete do diskusie pseudointelektuálov. Chrlia zo seba zaujímavé myšlienky, no nezdá sa vám, že by im rozumeli a skutek utek. Je to ako čakanie na Godota, kde je Godotom zmysel filmu. Pri poukázaní na rozdielne hodnoty postáv je dobré tieto ich charakteristické vlastnosti zakomponovať k určitým situáciám, kde by sa prejavili, nie len o nich celý čas hovoriť. Ku konfliktu záujmov dochádza bohužiaľ veľmi neskoro, keď už Vám na takýchto postavách záležať nemusí. O zázrakoch sa hovorí, no kým nejaký divák uvidí, prejde príliš veľa minút. Solaris poskytol divákovi podmanivé obrazy, pútavé miesta, úžas a desivú jednoduchosť. Stalker sa mu môže rovnať len hercami a kamerou. (17.12.2019)

Som hrozne rád, že som Stalkera objavil. Alebo teda, že som objavil Tarkovského všeobecne. Veľmi som sa podobnému štýlu filmu vyhýbal, pretože som jednoducho nemal svoj mindset nastavený na podobnú kinky artovinu a nejak som predpokladal, že väčšina ľudí podobné filmy aj tak adoruje iba preto, aby boli nejakým spôsobom out of mainstream a mali status kultúrneho diváka. Avšak, časom som sa na niečo podobné nejak pripravil a rozhodol sa, že definitívne zahodím svoje kultúrne malomeštiactvo na poli uctievača amerických akčných filmov a dám sa do toho. Nuž, jednou vetou, Stalker pre mňa bola jedna veľká intergalaktická stretávka s kinematografickým transcendentnom. Pán režisér sa tu neskutočne pohráva s kamerovým fetišom, vyžíva sa v detailoch a experimentuje s neuveriteľne chaotickými zábermi, následkom čoho z toho všetkého moja umelecká duša nevedela odtrhnúť oči. Čo sa týka dejovej stránky, tak som bol rovnako extrémne ohúrený; napriek transcendentnosti a poetickosti celého diela je dej veľmi vecný, rozvíja sa neskutočne zaujímavo a atmosféra s dejom ako celkom neuveriteľne silno korešponduje. Veľakrát som sa pri pozeraní stratil aj v obraze aj v obsahu a bolo pre mňa strašne zložité nájsť vo filme nejaký pevný bod, na ktorý by som sa mal sústrediť. Stalker je vážne úžasné dielo, pri ktorom ma popravde celkom dosť šokuje, že nebolo v Sovietskom zväze považované minimálne za kontroverzný počin, pretože podľa mňa si celkom slušne pohráva s rýpaním do totality a autorít. Ale whatever, každý nech tam vidí, čo len chce :)) (06.05.2020)

Původní knihu jsem nečetl, to říkám hned na úvod, ale hrál jsem kdysi aspoň ty hry, který jsou tímhle inspirovaný a dost si z toho berou. Takže nějakej přehled o tom, co se bude dít a co mě může čekat, jsem zhruba měl. Dvě věci jsou na tomhle snímku určitě fascinující, to se nedá popřít. A to je rok vzniku vzhledem ke snaze natočit něco jako mysteriózní sci-fi, kde se dneska používají efekty, až z toho kolikrát oči přechází, což pochopitelně tenkrát nebylo. A pak naprosto brutální téměř tříhodinová stopáž v kontrastu neskutečně pomalýho tempa, kde se chvílema ani nemluví a není to akční. Jo, umění práce s kamerou, obrazem, světlem a filtrama spolu s využitím vody (hodněkrát během filmu zažijete pocit, že se s hlavníma hrdinama mácháte snad v každé kapce vody, která je v záběru - zní to divně, ale při sledování ten pocit fakt přijde!). Ale přece jenom z dnešního pohledu (a to je právě asi ten problém, srovnávat to nejde, ale stejně vás to nutí) se to stane nudným. Dokonce se přiznám, že jsem to dal na dvakrát. Když už se mně to zdálo fakt nekončený a najednou jsem zjistil, že se teprve blížím k polovině, musel jsem si od toho dát pár dnů pauzu. Jasně, pak jsem se na to dodíval, ale druhá půlku už vůbec neměla ten "wow efekt". A možná je to moje chyba, tenhle film totiž přenáší neuvěřitelnou váhu na diváka, kterej si má domýšlet, hledat v tom to svoje a vytvořit si "svůj pohled na věc". STALKER totiž nabádá, nahazuje myšlenky, pokládá otázky, ale odpovědi záměrně nedává, a pokud ano, hodně v tom kličkuje, aby to měl divák složitější. Ve filmové historii se určitě jedná o zásadní dílo, který ve své podstatě asi moc nemá obdoby, ale já to rozhodně znovu vidět nemusím. (01.06.2022)

Strhující, poetické dílo ve kterém nehrají vedlejší roli herci, ale samotný příběh, jenž promlouvá v náznacích a metaforách. Každopádně se nejedná, jak by se mohlo zdáti, o akční dílo, ani vlastně o dílo jiného žánru. Je to filosofie! Ale přeci se neubráním zklamání z neuskutečněného rozuzlení a vysvětlení.. (13.07.2006)

Tak k tomuto filmu je opravdu zvláštní zaujmout stanovisko a nějak ho hodnotit. Nemám chuť ho vidět znovu, ale něco mě nutí na něj myslet. Má to ale jedno obrovský plus a to skvělou a neuchopitelnou atmosféru, ten film si vás zpracuje otevře zapomenutý vrata do mozku a pak už jenom (pro někoho nudně) běží jakoby na pozadí. Pokud se chytíte tak super (u mě to bylo až na druhý pokus), pokud ne - radši jděte ven krmit holuby (třeba železnejma matkama). (21.07.2006)