Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (776)
Radim sa k vacsine ktora nepochopila o com to vlastne bolo. Toto filozoficke dielo je plne roznych narazok, symbolov bez blizsieho vysvetlenia. Ale na druhej strane to malo specificku atmosferu. Takze pokial to nepochopim nemozem ist za viac ako 3*. 6/10 ()
Nuda a nuda a ešte jedna veľmi dlhá nuda. Taká vesmírna odysea na ruský pozemský spôsob. Traja ujovia sa prechádzajú po Zóne a pri tom filozofujú o nesmrteľnosti chrústa. ()
Hodně zvláštní filmový zážitek. Film je silně atmosferický, vtáhne vás do děje, ve kterém ale vůbec nevíte, o co jde. Film si podle mého člověk více užije, pokud jej bude sledovat spíše smyslově (podobně jako hlavní postava vnímá svět), než aby nad ním složitě přemýšlel, protože vždy, když se vám zdá, že něco je nějak, ukáže se za hodinu, že to tak vůbec není. Osobně jsem si více užil první část filmu, než se podaří trojici dorazit do komplexu, a pouze bloudí v Zóně, celá tato pasáž má velmi herní feel, člověk si přijde, jako by hrál RPG hru. Určitě se jedná o must-see, ať filmu udělíte plné hodnocení, či jej absolutně zavrhnete. Poté, co se ve mně zážitek z filmu rozložil jsem se rozhodl přidat i pátou hvězdu. ()
Na dlouhé bezesné noci plné dumání o významu právě zhlédnutého díla ideální. ()
Nehodnotím, prostě nemůžu. Zhlédl jsem ho předevčírem v divxové podobě a je mi jasný, že na ten film ještě nemám. Přesahuje trochu moje chápání, které je dost zjednodušené vzhledem k tomuto filmu. Cítil jsem, že někdy začínám trochu odkrývat to co se skrývá pod a je vlastně hlavním motivem tohoto filmu, ale nikdy jsem se nechytil úplně, vždycky jenom trochu. Ta krajina ve které se film odehrává na mě působila značně depresevněji, mnohdy depresivněji než u mnohých hororových snímků. Za nějakou dobu, v trochu jiné náladě a trochu více zkoncentrovaný si pustím film ještě jednou a zkusím to rozkódovat. Každopádně velmi zajímavý počin. ()
Nejspíš jsem byl ospalý nebo nevím. Vůbec jsem nepochopil o čem film pojednává. Budu si muset najít někdy čas, a hlavně náladu, abych dal tomuhle filmu druhou šanci... ()
Jestli u nějakého filmu nechápu místní kolektivní pětihvězdičkovou hysterii, pak je to právě Stalker. :( ()
Estetizácia viery a myšlienkovo najbohatší film, ktorý som mal možnosť doteraz vidieť (a to s vyznením filmu vlastne ani nesúhlasím). Navyše vizuálne podanie, nenápadná, ale atmosférická hudobná kulisa a akási bázeň zo Zóny vytvárajú ťažko popísateľný pocit, ktorý akoby vytrhával z tohto sveta. Najviac na mňa zapôsobila posledná pätnásťminútovka - konkrétne monológ stalkerovej manželky. Skutočne film stojaci za to zamyslieť sa, len sa mu treba vedieť otvoriť. No je pravda, že tento film by som s čistým svedomím bežnému divákovi nemohol odporučiť. ()
nebo pet? nebo tri? nebo odpad? ja nevim........ EDIT: davam pet, muzu vypadat jak pseudointous, co dela, ze tomu rozumi a vidi 'to'. Faktem ale je, ze o tom filmu se da premyslet hodiny, je to roman, je to iniciace, je to zahada, je to o Bohu, je to Rusko. Plus je to krasny remeslne. Proste jo, todle si zaslouzi pet stopro ()
Ľudia to tu väčšinou opisujú veľmi poeticky, s použitím vzletných výrazov opisujúcich abstraktné, psychologicko-filozofické pochody vecí, javov a... bla-bla-cink-žblnk. Môj vrodený tuhý cynizmus mi niečo také nedovolí a preto budem vecnejší. 163 minútová prechádzka smrteľne nebezpečnou zónou v ktorej sa môžete jediným zlým krokom stratiť v kdesi nekonečnom absurdne, počas ktorej sa vôbec nič nestane. Vôbec N-I-Č. A ľudia tlieskajú, filozofujú, dumajú, prehodnocujú, analyzujú, premýšľajú... po dopozeraní to jednoducho nemôžete len tak dostať z hlavy a neuvažovať o tom čo ste práve videli ( respektíve nevideli ). Napríklad taká scéna kdesi v hrdzavom kanále kde hrdinovia postupujú posratý až za ušami, adrenalýn na maxime, vytreštené oči, smrteľný pot a... a nič. A divák zasa aplauduje a nevie sa vynačudovať ako môže byť nič taký nervák. No a ten koniec, čosi ako Monty Python len sa nikto nesmeje pretože všetci už túrujú mozgové závity v snahe vstrebať predchádzajúci nedej a vyextrahovať z neho nejakú informáciu ktorá by im pomohla pochopiť zmysel existencie ( Monty Python hovorí - byť slušný, vyhýbať sa mastným jedlám a nesrať pätníky pri ceste ). Alebo tak nejak... "zajac počuješ ma"? "ZAJAC"!!! ()
Potřetí a stále jako poprvé. Tarkovskij je bůh. Parádní stylizace, která ruku v ruce s využitím rozervané krajiny buduje velmi hutnou a depresivní atmosféru, linoucí se celým filmem. Tohle všechno spolu s hudbou Eduarda Artemjeva potom podtrhuje myšlenku filmu, která se do vás zavrtá a nepustí... nepustí ještě dlouho po skončení. ()
Existují filmy a paralelně s nimi rovněž specifický druh uměleckých děl uchovaný ve filmových obalech. Do druhé kategorie lze směle zařadit i vysoce transcendentálního Stalkera. Komunikuje nekonečnou množinu symbolů (předzvěst Černobylu?, tvář na kamenech- viděli jste ji také?), přináší očistnější zážitek než studená sprcha a přitom děsivější než krvavé horory. Očekávejte obrovský nápor na mozkové buňky. Ale stojí to za to. Podruhé přesto nejdříve za pět let. 90% ()
Zatím 3*. Ale asi na to musím kouknout znovu. Můj problém asi byl, že jsem na to začal koukat v 4:30 ráno v Pendolínu a dokoukal až cestou zpět z Prahy, protože se mi vybila baterka :) Nicméně vizuálně i emocionálně je to hodně silné. I atmosféru to má. Nicméně větší část mi přišla přefilozofovaná a tak trochu se chodilo kolem horké kaše. Pořád jsem si říkal k čemu to vede. Závěr byl výborný a já si konečně uvědomil (aspoň myslím) o čem to celé bylo. Příjde mi to jako Tarkovského vypořádání s vírou a církví. Celá cesta připomíná pochod do Mekky. Nakonec dojde k jednoznačné kritice víry a církévní stádovosti. I přesto se nás nakonec Tarkovsky snaží přesvědčit, že věřit je dobré. Ne pro mě, nasrat. ()
Všichni píší, že neví, o čem to je. TAK JÁ VÁM TO PROZRADÍM... Je to vo HOVNĚ... PS: verbal a dobytek maj pravdu... ()
Jeden z těch nemnoha filmů, na které se dá koukat celý život, stále dokola. Jsem hodně zvědavej, jak to na mě bude působit za deset let a jestli se z toho náhodou nezblázním. [--] Aktuální teorie: Zóna = Realita. Tři postavy příběhu = tři "přístupy" k realitě a zároveň tři složky, z kterých se realita skládá. Real/Imaginary/Symbolic. [--] Jinak čistě po stránce formy něco naprosto jedinečného. Psychedelie jak řemen. ()
Podle mě je to jedno velké podobenství na různé aspekty lidské povahy. A dlouhé záběry kamery dávají divákovi čas na přemýšlení (což mnohé filmotvůrce dnes ani nenapadne:). Ale nemůžu se ubránit pocitu, že je to i o ztrátě víry v Boha (s čímž se jako neznaboh neztotožňuji). A také je to o tom, že chlapi to už v jejich každodenním životě nebaví a tak jdou do země fantazie a svobody trochu si odpočinout (od manželky, postižené dcery, práce) a každý tam jde za něčím trochu jiným. Je to svým způsobem velmi genderově omezené dílo postavené na propagaci tradičních hodnot. Ale i tak to bylo zajímavé:) ()
Než se pustím do díla samotného, chtěl bych říct, čím pro mě byl Stalker významný. Hrozně dlouho totiž byl poslední film, který mi chybí ke kompletnímu žebříčku nejoblíbenějších filmů zde na CSFD. Dlouho jsem se mu vyhýbal skrz jeho stopáž a obavu z toho, že na to nemám. Bohužel jsem měl pravdu. Protože jsem objektivní divák a respektuji názory druhých, vychází mi to tak, že snímek na mě byl prostě moc. že jsem ho nebyl schopný pobrat svým jednoduchým a slabým přístupem k filmu jako takovému. Protože všichni ostatní se tu rozplývají na dokonalostí a nadčasovostí, apod. A nebo!! Možná je to jinak. Možná si tu ostatní jen hrají na odborníky a je jim trapné dát filmu, který je naprosto nechytil a neoslovil jako mě dát hodnocení, jaké si zaslouží... Nevím, jen přemýšlím nahlas.Já ale filmu, který mě tu skoro 3 hodiny zatloukal nezáživností do postele nemohu dát hodnocení vyšší. Kvalitní režie a silné herecké výkony, to bez obav. Hluboká myšlenka a filozofické poslání, které má duši očistit, to nepopírám, ale u filmu je pro mě základ provedení, a tohle pro mě bylo nestravitelné. ()
Dílko, které nemusí úplně každý docenit, protože je jednoduše těžko pochopitelné. Většina děje nebo motivací mi zůstala až do konce neobjasněna. Čeho se mi ovšem dostalo měrou vrchovatou je až hypnotizující pohled na charaktery tří hlavních postav, jejichž psychologie je pečlivě budována celý film. Skrze velmi dlouhé záběry, filozofické promluvy a expresivní ozvučení se lze do filmu skutečně ponořit. Pro někoho to může být kapku únavné, nicméně nelze jinak než uznat, že je styl Stalkera skutečně jedinečný a dodává nezaměnitelnou atmosféru, kterou lze jen těžko přirovnat k něčemu jinému. ()
Famózna ruská odysea presiaknutá vizuálnou, zvukovou, ako aj dejovou symbolikou s neustále prítomnou temnou poetikou a až depresívne rozvláčnym tempom. Psychológia postáv tu takmer ustupuje psychológii prostredia, ktoré samé o sebe vytvára neuveriteľne komplexného činiteľa. Veľmi náročné a ťažko uchopiteľné dielo, ktoré zároveň patrí k špičke nielen Tarkovského, či ruskej, ale svetovej filmovej tvorby. ()
Nádherná kamera, ale těžko posuzovat dílo, které všichni velebí a nikdo nerozumí o čem to vlastně bylo. Je to potom spíš alegorie na Císařovy nové šaty. Kniha je skvělá a pochybuji, že sfilmovatelná. Proto se Tarkovskij nezabýval logikou. Všem šlo při proniknutí do zóny o život, vojáci nikoho netrefili, zóna byla přísně střežená, ale přestože se vzdaly všech dopravních prostředků, byli na konci filmu náhle zpět ve městě. Kde bral Stalker na své cesty stále nová auta a drezíny se neřeší, stejně jako desítky dalších otázek. ()