Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (776)
Projekt 100 (1999) ()
Úžasné dílo nejvyšší kvality, výpověď o lidské slabosti, touze, strachu a povrchnosti, za použití uměleckých, přesto velmi citlivých výrazových prostředků, které lze popsat v rámci dokonalé filmové estetiky slovem KRÁSA. Citlivým a vnímavým duším se monology a dialogy vryjí do srdcí, stejně jako by si zasloužily vytesat do kamene a denně tak připomínat současné populaci základní lidské hodnoty. ()
Stále jsem něco hledal, bylo to jako stihoman. ()
Film s nějakým kouzlem, které vás donutí dodívat se na něj až do konce i kdyby jste se maximálně nudili či nechápali o co v něm jde. ()
Neuveriteľný snímok, ktorý sa dá len ťažko pochopiť, ale aj tak vám nedovolí od neho odtrhnúť oči. Nemôžem uveriť, že niečo takéto vzniklo v roku 1979 a ešte v Sovietskom zväze. Jedna z mála dobrých vecí, ktoré Zväz vyprodukoval. To mysteriózno sršiace z každého jedného záberu je proste neprekonateľné. K tomu všetkému množstvo nadčasových filozofických myšlienok, ktoré nútia nad zamyslením a majú nadčasovú hodnotu. Stalker možno navždy ostane najlepším ,,ruským" filmom svetovej kinematografie. 90% ()
Šialene nudný film plný rečí, siahodlhého nekonečného filozofovania a statických záberov na nič. Obvykle vo filme keď kmera zmrzne pohľadom na nejaký objekt, a ešte je aj ticho, niečo sa stale a vy vyletíte z kresla. Obvykle, tuna nie, len sa záber skončí a strihne na iný objekt (mimochodom obvykle niečo staré, zhrdzavené, hnusné). Niekedy to pripomína slideshow s komentármi básnikov. ()
Jeden ze snímků, na který se musíte podívat víckrát aby jste docenili jeho právé kouzlo a jedinečnost. Když jsem viděl Stalkera poprvé, nevěděl jsem co si o něm mám myslet. Hrozně dlouhé záběry, gradace děje velmi zvláštní, skoro zbytečně obsáhlé záběry na zdevastovanou, opuštěnou, tichou krajinu. Stalker se neústále něčeho bojí, neustále něco očekává, je furt ve stresu, očekává něco strašného. Jeho obavy a diskuze o anomáliích jsou všudypřítomné, ale nic nikde neni ukázané žádným trikem ani nijak vyjádřené ( krom spisovatelova opileckého kráčení přes louku, kde byla anomálie). Navíc bohatá intelektuální konverzace zaměřená především na problémy a emocionální pohnutky hrdinů, zvláště zhýralého spisovatele. Zpočátku jsem nechápal matičky s látkou, které Stalker furt někam hází. No v podstatě jsem nepochopil co tím chtěl jak Tarkovskij, tak i bratři Strugačtí říci. Prostě jsem to dokoukal a....E_sinusoida v hlavě. Ale po lehkém přečtění oné literární předlohy a opětovnému skouknutí jsem přišel na chuť tomuto dílu a docenil jeho genialitu. Dlouhé a detailní záběry na zdevastovanou opuštěnou krajinu, na všechny protagonisty jak jedou na drezíně, dramatický akt s telefonem a hádáním se u "místa" mají svůj smysl a nejsou samoúčelné, jak se může na první pohled zdát. Celý film stojí na ATMOSFÉŘE a jistém druhu sterility. Celkově je to pro mě taková jedna velká báseň recitovaná mužem, který je sice chudý, zhýralí a má jistý mindráček ze své odloučenosti, samoty a společenské vyvrženosti, ale je hrdý na to co umí, na svou jedinečnost v tom co dělá a v tom co považuje za správné a je zdrcen morálkou "ostatních". Tohle neni rozhodně film pro každého. Ale můj osobní názor je, že s tímto snímkem je to jako s olivami. Zprvu vám sice moc nechutnají, ale pak jim postupně přicházíte na chuť a nakonec je musíte mít pořád... ()
Nic duchaplnějšího, naléhavějšího a zároveň křehčího jsem na poli filmového umění neviděl. Dílo, které změnilo můj pohled na svět. ()
Nepochopené. ()
Musím se přiznat, že film, který se odvíjel v mé hlavě při četbě Strugackých "Piknik u cesty" měl k Tarkovskeho snímku hodně společného.. Při sledování jeho zpracování jsem se často ztrácel, abych se zase našel na jiném místě cizí Zóny ve svém dobře známém obýváku.. Nechci z ničeho obviňovat Sovětskou kinematografii, ale po skončení produkce jsem měl pocit, že byl snímek prošpikován podprahovou zprávou, která mi přímo do mozku vypalovala: "nepřemýšlej, nepřemýšlej, koukej.." ()
Nemám teď v úmyslu se něčemu nebo někomu vysmívat, ale když to vezmu obyčejným švejkovským pohledem, pak mě při pohledu na komentáře přepadá lehký úsměv. Tolik oduševnělých a vzdělaných lidí mluvících jak kniha najdeme pouze na CSFD :-). I když na Сталкер možná něco bude, pak jako film, je pro mě tohle nepoužitelné. Průměrný pozemšťan to nedokouká do konce, protože ho ty kecy začnou jednoduše srát. Jedno NEJ se však filmu nedá upřít: takhle mokrý a vlhký film jsem opravdu ještě neviděl. ()
Ťažký masterpiece. Filmové rozprávanie absolútne odlišné od všetkého, čo som videl. Úplne chápem ľudí, ktorí odmietnu takýto film, no ak máte radi netradičnú naráciu, filozofovanie a vizuálnu poetiku môžem len odporučiť. ()
Tarkovskij, režisér ktorému som sa pekne dlho vyhýbal, nuž moja chyba. Priznám sa, že som do toto šiel s istého vnútorného donútenia, podporeného mojou zvedavosťou. Očakával som nie akú "intelektuálnu, psychologickú nudu" ta ale ani náhodou nebola. Tento film je všetko možne, ale nudný určite nie. Dej síce šiel často mimo mňa, ale z toho si ja ťažkú hlavu nerobím. Padol som do filmu a užíval si jeho krásy ba i strach z neznáma čo ponúkal a popritom mi ešte aj poskytol čas, premýšľať nad životom, či vlastný abo ako takým. Ako prvý film od tohto režiséra som si dobre vybral a v blízkej budúcnosti sa do objavovania jeho tvorby s chuťou pustím. ()
Naprosto neuvěřitelný vizuální zážitek. Nebyla jsem schopná vnímat dějovou linii, jelikož ta na můj vkus ubíhala velice pomalu a chvílemi jsem tápala. Ale co mě dostalo až na samou hranu labužnického šílenství, bylo provedení. To, jak Tarkovskij dokázal používat světlo a umístění kamery. Rok 1979 a Andrej nám servíruje s nesmírnou precizností trojrozměrnost plátna bez použití polaryzace, nebo alaglyph. Neskutečné!!! Nemohla jsem odtrhnout oči!!! Každý záběr vyšperkovaný a nasvícený tak přesně, že se ocitáte v prostoru filmového plátna takovým způsobem, jak to ani IMAX nedokáže. Nedělal si starosti s přepalováním záběrů, všechno to mělo svůj smysl. Každý sebemenší stín, každé sebemenší světlo plnilo svůj účel... Tomuhle se říká umění. Bravo mistře!!!! ()
Stalker je neskutečně umělecký film. Tarkovskij nikdy s ničím nespěchá a kdyby člověk vystříhnul všechny táhlé záběry, ve kterých se nic neděje, měl by film přinejmenším o 40 minut míň. Naproti tomu jsem asi neviděl atmosferičtější snímek a co se hereckých výkonů, prostor a jistých monologů týče, musím zatleskat. Velikou zábavu v tomto filmu nehledejte, spíš ideologické a filosofické úvahy, přemítání nad životem/smrtí; pravdou/lží; pravým štěstím/pouhou představou štěstí.. Co se rozhovorů týká, z většiny šlo spíše o dva přes sebe klenoucí monology, než dialogy. Každý si prostě říkal to svoje nehledě na toho druhého. Řekl bych ale, že ve skutečnosti tomu tak mnohdy také je. Tarkovskij to vymyslel překrásně ale předem varuji, že se jedná o velmi melancholický film a pokud se člověk nenachází v jistém rozpoložení, bude se u toho hrozně nudit a horečně proklínat kohokoli, kdo mu "tuhle blbost" doporučil. Já si ovšem nestěžuji a po střízlivém rozmyšlení nakonec dávám plný počet. 9/10 ()
„Stalker“ není film pro každého, ani bych neřekl, že se bude sto procentně líbit všem filmovým nadšencům, fajnšmekrům a intelektuálům. Vždyť ani po zhlédnutí si sám nejsem jistý, jestli je pro mě. Pojmenovat žánr tohoto filmu je na dlouhou diskusi. Výsledku se dopídíte asi podle toho, jak chápete význam „Zóny“, ale ve zkratce bych řekl, že se jedná o psychologické sci-fi, velice se lišící hollywoodské představě o vědecké fantastice. Sovětské/Evropské sci-fi se, jako většina Tarkovského filmů, vyznačuje metafyzickým spojením člověka a přírody, spojením Stalkera a Zóny na velice hluboké úrovni. Zóna pro něj znamená domov, naději, ale také vykoupení pro každého člověka, který je toho hoden.Hodnotit tento film je velmi těžké. Bylo tam něco, co jde milovat, ale na druhou stranu hodně, co jde bez mála nenávidět. Dokážu ocenit, že to není film, u kterého jen sedíte a pasivně se bavíte. Toto je film, který vzbuzuje, přemýšlivost a pozornost. Jsou tam scény, které mě donutily zpochybňovat mé přesvědčení o tom, co motivuje lidi k jednání, moji víru, a to, co v životě skutečně stojí za úsilí. A za to Andrejovi děkuji. Film je určitě krásně nasnímán. Díky pohybům kamery se budete cítit, jako byste byli v hodně zajímavém snu a skoro každý záběr vypadá, že by mohl být orámován a vystaven. Bohužel délka oněch záběrů, je až neúnosně dlouhá, radikální zkrácení alespoň o půl hodiny by, podle mého názoru, filmu velmi prospělo. Na druhou strany, je „Stalker“ dlouhý a matoucí. Chápu, že někteří lidé mají rádi, když jejich představivost létá při hledání smyslu uměleckých děl. Dokážu to do jisté míry ocenit. Nicméně, mám raději nějakou soudržnost a směr. Nemohl jsem se citově zainvestovat do žádné z postav, protože mi nedaly nic, čímž by si získaly moji pozornost. Jelikož jsem se nestaral o postavy, nebo chápal, co je motivuje, bylo mi, jak dopadnou tak trochu jedno. Nechápal jsem jejich jednání, nebo, to, jak mezi sebou interagovali. Když se ukázal pes, pokoušel jsem se sám interpretovat jeho význam, ale prostě mi chyběly informace, aby to dávalo jakýkoliv smysl. Jde mi o to, že bych raději měl alespoň nějaký kontext, aby bylo možné interpretovat a dopídit se smyslu toho, co jsem sledoval. Jsem si vědom, že se jedná o veledílo, které se objeví jednou za 20 let, a kromě toho mám rád filmy, které vás donutí myslet, a které si, každý může interpretovat podle svého, ale „Stalker“ byl na můj vkus příliš abstraktní. ()
Faith or religion is the gift given to us, secret, deep and hidden, like a zone in the film. You can approach that zone as a philosopher, a scientist or spiritually, as a stalker. However, it is all wrong unless you are child. because only as a child we should believe. These are the thoughts born in my head as watching this movie. As all other Andrej's movies it is simple and beautiful in its film language, music, pictures and rhythm. I feel deep sadness while watching this film, yet not frustration or depression. There is hope and light unceasingly present, if you do not lose or forget or bury your childhood spirit and faith. Here we are again in childhood, as in all Andrej's movies. ()
Bohužel, tato legenda mě neoslovila. Nebyl jsem asi ve s právní náladě. Kamera a atmosféra úžasná. Zbytek mě nebavil. ()
Cesta do hlubin člověkovy duše. Člověk jako emocionální (spisovatel), rozumová (profesor) a duchovní (průvodce Stalker) entita rozprostřená ve věčné síle stvoření, života a smrti. Snaží se vymanit z prostředí svého všedního já, které sám vytvořil a toto já není nic hezkého. průmyslová krajina, skličující atmosféra. A pak, po rozhodnutí, nastoupí na cestu do svého nitra. Jede drezínou do bodu nula, ve kterém se všechno začíná a nic se v něj neděje. Nepopsaná nehybnost. A pak si ten člověk ve všech svých charakteristikách projde tím, čím si musí projít. Tady se nechodí přímo. Je to labyrint, ve kterém jste již nadosah cíli, a přesto se musíte zase vydat jinudy, delší cestou, ale cestou, ve které dojdete osvícení, pochopení, poznání. Tunel, musíte projít očistou skrze vodu a pak u studny. Sebezničující veskrz. Studna je hluboká, protože na jejím dně jsme my sami. Na co tam chcete střílet? Na sebe sama? Proti komu bojujete? Proti sobě? A Martiška jako symbol nového člověka, osvobozeného od fyzických útrap a nutností. Ani se nepohybuje, protože jejím nositelem je Stalker. Nepohybuje se, protože všechno co potřebuje, se odehrává v její mysli. Je nad ním (i fyzicky, jak jí přenásí po kališti). Je nad ním a přesto jí stvořil. Pochopený, věřící, vidoucí...zvědomnělé bytí. ()
Stalker pojednává o místě v Rusku, které má jakési zvláštní schopnosti. Neni jisté, proč tomu tak je. Někdo tvrdí, že tam spadl meteorit a někdo, že si tam "udělali piknik" mimozemšťané a to, co po nich zůstalo je pro lidi k podivu stejně jako pro zvířata v lese to, co tam zanechali lidi. Hlavní postavou je samotný Stalker, muž, který ví, jak se v zóně pohybovat, protože je to místo, které nepropustí každého, místo, do kterého je třeba přicházet s pokorou, je to místo, které mění svou podobu a odráží povahu lidí, kteří do ní vkročí. Stalker za peníze provádí zónou ty, jenž chtějí dojít k tajemnému místu ve středu, které je prý schopno splnit to nejniternější lidské přání. Stalker říká, že se mu zdá, že zóna propouští ty, jenž ztratili naději a on sám tam vodí ty, jenž jí podle něj nemají. Přesto tam ale nedojde každý, protože Stalker nikdy přesně neví, koho do zóny vede. Kamera je asi největší atrakcí filmu. Jednak snímá zvláštní prostředí zóny a druhak je střídmě poetická (otec Tarkovskyho byl básník). Neupírám filmu jeho estetickou úroveň a atmosféru, která je však zabíjena dalšími aspekty filmu. Těch několik málo dialogů jedné ze tří filosofujících postav (humanista/spisovatel, vědec/profesor, věřící/stalker) nečiní děj toliko plný, jak mnozí tvrdí. Přitom by na naplnění prostor byl. Film je to poměrně tichý a po celou dobu jsem měl pocit, že neříká tolik, kolik by říkat mohl, ačkoliv na to čas je (2:40). Psychologie postav je nedostatečně vykreslena a celý děj se postupně rozpadá. Měl jsem pocit, že ten film je jako profesor, který je pravděpodobně sečtělý a inteligentní, ale nemá ponětí o tom, jak své nabyté vědění předat studentům. Tím samozřejmě selhává na rovině své samotné profese a je špatným přednášejícím. To budu demonstrovat na účitých bodech děje, takže spoiler alert: Když muži dojdou do tajemné komnaty, tak spisovatel své přání nevysloví a pronese, že se člověku nesplní to, co si přeje vědomě, ale to, co ani pořádně neví, že si přeje. Jestli dobře chápu - To magické místo v zóně, které prý umožní člověku splnit si jeho nejniternější přání za předpokladu, že ho dokáže zformulovat, je k ničemu, protože toho člověk nikdy schopný není. Spisovatel tedy nepoznal, kým doopravdy je a rozzuřil se na Stalkera, který mu naopak říkal, že musí být úžasným člověkem, protože ho zóna propustila až do svého středu. Nechápu, proč má být úžasný. To film nijak neukáže, což je bída. Spíše se mi zdá, že je to sketa. Na začátku filmu řekl, že na celé planetě ho zajímá jen jeden člověk a to on sám, ačkoliv je stejný ničema jako všichni ostatní. Navíc pije. „Jste opilý?“ „To ne. Jenom jsem se napil jako polovina národá. Ta druhá je opilá včetně žen a dětí.“ Profesor pak z ruksaku vytáhne bombu a chce odpálit to místo, protože se se svou racionalitou obává, že do komnaty bude Stalkerem zaveden někdo nečestných zájmů, někdo zlý, kdo uškodí světu. Profesor to nakonec však neudělá. Nevím proč. Možná proto, že komnata plní jen ty nejniternější přání, ale na to bych na jeho místě nesázel. Dalším důvodem může být Stalkerův proslov. Ten mě svou povahou štval, protože figuruje jako silně věřící člověk. Tarkovskij byl silně věřící, takže tam tuhle rovinu silně komponoval, ale mě to vždycky přijde tak nepoužitelné (smýšlení věřícího člověka projektované do díla samotné dílo sráží). Stalker se složí a naříká, že ho žene jenom touha dělat lidi šťastný a dávat jim naději. Že nenachází smysl v ničem jiném, než v tom, vodit lidi na toto místo, které když bude zničeno, tak on ztratí svůj smysl. Všichni se nakonec vrátí a Stalker své žene celý zlomený tvrdí, že dnes už nikdo nevěří, že dnes už nemá smysl nikoho do zóny vodit a tedy i on je zbytečný. Rozpočet se mi zdá až moc nízký na předvádění nějakých atrakcí a tak se na ně jenom hraje. Postavy tvrdí, že zóna reaguje na ty, jenž do ní vstoupí. Mění se a reaguje vždy jinak - podle osobnosti vstupujícího. Ve filmu se o tom promluví, ale téměř vůbec to není demonstrováno. Představme si film, ve kterém se tvrdí, jak je úhlavní záporák mocný a hrůzný (Voldmort), ale nikdy ho neuvidíme nic hrůzného udělat a nakonec ho prostě hlavní hrdina porazí. Mně pak přijde, že věrohodnost filmu je tím podkopána. Obdobně je na tom Stalker. Zóna je nasnímaná pěkně, ale magicky nebo nebezpečně na mě nepůsobí. Není možno nahlédnout do jejího vnitřního řádu. Z narativního hlediska mi to přijde chabě vedené, bez silných základů a ani té komplexnosti tam tolik není. Potenciál nebyl naplněn. Teď ještě: Já nechci ten film doslovný. Chci ho plný a soudržný, ale byl jen poloprázdný a rozpadlý. Tak mě napadá, že to takhle dopadá, když básník píše beletrii. Oplývá poetickým myšlením, nikoli tím prozaickým, takže mu chybí smýšlení, díky kterému byl třeba Havlíček schopný postavit a rozehrát epický psychologický děj románu Neviditelný, který je na všech svých úrovních dokonale zpracovaný a přitom perfektně uchopitelný. Takhle to má vypadat. Tarkovsky nám natočil jenom hezký obrázky. Díky týpku. () (méně) (více)