Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (776)
Pred zhliadnutím tohto skutočne veľmi netypického filmu som mal rozpačité pocity .88% - ok , rok 79´ , made in SSSR... . Po skončení som mal tiež veľmi rozpačité pocity, z toho ako nás film núti sa takmer 3 hodiny pozerať na akési magické hľadania tajomstva , ktoré ku škode nakoniec nepoznáme. Zóna ako náboženstvo Stalkerov nebola ani tak ničím výnimočná , ale atmosféra, ktorá vychádzala z filmu bola vskutku jedinečná. Nie je to film pre každého, avšak , kto tomu príde trochu na chuť, určite tomu filmu dá palec nahor. ()
"Ve Stalkerovi jsem se snažil přenést těžiště problémů vnějších na problémy vnitřní, na věci spojené s věrností člověka sobě samému, svému duchovnímu ideálu. Zajímal mě problém víry jako problém sounáležitosti osobnosti s lidským ideálem. Domnívám se, že člověk se ocitl v bezvýchodné situaci, jelikož zatoužil všechny své problémy řešit fyzicky." (Andrej Tarkovskij) ()
Možná to budu muset vidět znovu, abych pochopil. ()
Stalker Andreje Tarkovského v sobě spojuje jak typickou rovinu Tarkovského, filozofickou epopej, tak scifi plné napětí, což je možná důvodem, proč si tento film získal i srdce diváků, kteří nejsou zase tak moc „intelektuálně" založení. Zóna ve Stalkerovi je navíc krásnou metaforou života; vcelku ani nevadí, že nevíme, jaké nebezpečí skutečně skrývá, nebo za čím tři muži přesně jdou, protože přesně takové je to i v životě – máme strach, ale nevíme přesně před čím a celý život za něčím míříme, za určitým cílem, ale nejsme si moc jistí, co přesně by to mělo být. Dlouhé záběry Tarkovského jsou zde skutečně pastvou pro oči. Krásná příroda před našimi oči ožívá, osvěžující vodu pociťujeme na vlastní kůži a zelenou trávu cítíme, i když v příběhu vlastně ani nevoní. V kontrastu toho vidíme černobílé a nuzné prostředí, v kterém Stalker žije. Vše aspekty popsané výše činí ze Stalkera mistrovský, dle mého názoru nejlepší snímek Tarkovského. ()
Mohol to byť (pre mňa) neobyčajný, no nie dokonalý filmový zážitok, ale po záverečnej scéne s pohárom som primrzla ku kreslu. Dull flame of desire od Bjork pre mňa už nikdy nebude tým, čím bývala... ()
Fylosofické dílo o smyslu života(nebo nesmyslu?) a našem poslání. Nutno vidět celé, aby se dalo soudit, ale já mohu vřele doporučit. ()
Tarkovskij vlastně navazuje na bratry Strugacké víc, než se na první pohled zdá. Třetí kapitola, která završuje Piknik u cesty, se v atmosféře i sdělení přesně otiskla do tohoto veledíla. Míra metaforičnosti a počet vedlejších motivů se může lišit, ale Strugačtí, kteří sami napsali scénář, vytěžili svou slavnou novelu dokonale. Jakmile máme před sebou něco, co se vymyká našemu chápání, teprve potom zjistíme, že nejvíc nerozumíme sami sobě. Ať už pozitivně či negativně míněno, stále jde o ukázkovou učebnici nihilismu. 95% ()
První zhlédnutí: Jen za neuvěřitelně realistické zpracování a brilantní kameru si zaslouží plný počet. Tíseň z neznámého odkapává na diváka z každého záběru natolik silně, že snímek se chvílemi vyrovná hororu. V takovém ovzduší nepůsobí pronášené filosofické výroky (často o Bohu) cize, ba naopak z něj přirozeně vyplývají. Ale že bych pochopil, co se mi před očima odehrávalo... Pachtění se člověka za pozemských štěstím? Konflikt víry a nevěry? Druhé zhlédnutí: Došlo mi, že děj je více něž o čemkoli jiném o zklamaném muži, který objevil něco, co by mohlo lidem pomoci být šťastnými, ale lidstvo, zde reprezentované archetypy vědy a umění, už ztratilo i zájem o štěstí a nestojí o splnění přání, zvláště když se plní jen ta uložená hluboko v srdci, a ne ta vyslovená. Jediným obdarovaným člověkem tak zůstává jeho dcera. ()
Čo k tomu povedať? Majstrovsky vizuál, dokonalé dlhočízne scény a hutná, stúpajúca atmosféra. Priznám sa, že s interpretáciou príbehu mám problémy, ale verím tomu, že čím viac filmov od Tarkovského uvidím, tým viac ho pochopím. ()
Materialismus versus idealismus na půdorysu dobrodružné výpravy za štěstím. Chytrý, hutný, filmařsky bravurně zvládnutý film. Neuvěřitelná nálož ze Sovětského svazu (????!). Soudruzi u toho museli na schvalovačkách ryčet blahem :). Neříkám, že jsem to všechno pobral, a už vůbec netvrdím, že jsem správně pochopil všechny záměry a pohnutky tvůrců. O to jim snad ale ani nešlo, byť se o to jistě konkrétně v případě tohoto bezpochyby chytrého filmu tisíce teoretiků pokusili a ještě pokusí. Pro mě je to poselství o tom, že jsme každý jiný. Není správné a špatné cesty. Jsou jen naše cesty, naše vlastní cesty. Každá z nich má svá pro a proti, každá něco dává, a každá si za to od nás bere. A Maryška byla křiklavým příkladem nadání vykoupeným v jejím případě fyziologickou nedostatečností. Aneb každý máme něco. A dokonalé štěstí? Blud. Jestli po něm ještě pátráte, tak...tak po něm pátrejte dál. Nechci být tvrdý a silný. Ještě nechci být starý. Ještě ne. ()
Původní knihu jsem nečetl, to říkám hned na úvod, ale hrál jsem kdysi aspoň ty hry, který jsou tímhle inspirovaný a dost si z toho berou. Takže nějakej přehled o tom, co se bude dít a co mě může čekat, jsem zhruba měl. Dvě věci jsou na tomhle snímku určitě fascinující, to se nedá popřít. A to je rok vzniku vzhledem ke snaze natočit něco jako mysteriózní sci-fi, kde se dneska používají efekty, až z toho kolikrát oči přechází, což pochopitelně tenkrát nebylo. A pak naprosto brutální téměř tříhodinová stopáž v kontrastu neskutečně pomalýho tempa, kde se chvílema ani nemluví a není to akční. Jo, umění práce s kamerou, obrazem, světlem a filtrama spolu s využitím vody (hodněkrát během filmu zažijete pocit, že se s hlavníma hrdinama mácháte snad v každé kapce vody, která je v záběru - zní to divně, ale při sledování ten pocit fakt přijde!). Ale přece jenom z dnešního pohledu (a to je právě asi ten problém, srovnávat to nejde, ale stejně vás to nutí) se to stane nudným. Dokonce se přiznám, že jsem to dal na dvakrát. Když už se mně to zdálo fakt nekončený a najednou jsem zjistil, že se teprve blížím k polovině, musel jsem si od toho dát pár dnů pauzu. Jasně, pak jsem se na to dodíval, ale druhá půlku už vůbec neměla ten "wow efekt". A možná je to moje chyba, tenhle film totiž přenáší neuvěřitelnou váhu na diváka, kterej si má domýšlet, hledat v tom to svoje a vytvořit si "svůj pohled na věc". STALKER totiž nabádá, nahazuje myšlenky, pokládá otázky, ale odpovědi záměrně nedává, a pokud ano, hodně v tom kličkuje, aby to měl divák složitější. Ve filmové historii se určitě jedná o zásadní dílo, který ve své podstatě asi moc nemá obdoby, ale já to rozhodně znovu vidět nemusím. ()
Som rád, že tu nie som jediný, kto nevie, o čom to bolo. Pristupoval som k dielu už s tým, že to nebude každodenná záležitosť apre istotu som manželke odporúčal ísť robiť niečo iné, aby som si ušetril komentáre o stratenom čase. Atmosféra je podmanivá, všetci herci sú presní, takže ešte povenovať viac času analýze videného... Toto má od Hollywoodu veľmi ďaleko. ()
Neuvěřitelně atmosferický film. Takhle skvěle vybrané prostředí jsem snad ještě v žádném filmu neviděl, kamera úžasná, herci (v rámci omezených možností určených filmem) hrajou výtečně - zejména Stalker (zastupující lidskou víru) a Spisovatel (který naopak víru v lidstvo ztratil a společně s Profesorem chce zničit tajemné místo v Zóně plnící lidem přání, z čehož podle nich nemůže vzejít nic dobrého). ()
Tento film, je úžasnou cestou, skrz - skrz najhlbší rozmer ľudskej prirodzenosti. Autor tu ako miesto očistenie, ľudských túžob, použil miesto, tkzv. Zónu, kde každý kto do nej vstúpi odhalí čo sa naozaj v jeho srdci skrýva. No proste film, ktorý vám ostane v hlave na veľmi, dlho pričom môžete pouvažovať aj o tej svojej ceste po ktorej kráčate. A skvelo zvládnutá postava Stalkera, akoby kňaza, ktorý svojím poslaním a monológmi dopomáha, hľadajúcim. No proste film za 4 až 5 * bez debaty. ()
Jednotlivé filosofické průpovídky opravdu moudré, ale i přesto obyčejným člověkem pochopitelné, i když komplexně je film pro více shlédnutí a na zamyšlení. ()
Filozofická nuda, ale nemoh sem od toho odtrhnout oči. 80% ()
Řekl bych snad až hypnotizační film. Předlouhé plynulé záběry, tichá místa, 3 lidi a hodně tajemná atmosféra. Putování po Zóně, aniž by někdo vůbec tušil, co to je, a co se skrývá v Komnatě. Závěr nevím, jak si mám vysvětlit. Sama dobře víš, jaké jsou děti stalkerů... ()
Co se samotného obsahu týká - je na každém, zda se nechá unést a sám si vymyslí o co ve filmu běželo. Nebo druhá možnost - když nepopustíte uzdu fantazii, film zkrátka nevyřešíte (já jsem někde v půli mezi těmito případy). Tak jako tak za zmíňku rozhodně stojí Tarkovského netradiční režie. Ta se skládá jednak z dlouhých záběrů na přírodu, vodní hladinu atd ... , a pak také z táhlých dialogů mezi herci (bez střihu - i několik minut) - což spíše připomíná klasickou činohru než-li film. Tohle se zkrátka často nevidí a je to škoda. Co říct víc? "Tak hoďte už tu matku, ať můžeme jít!" ()
Iritující postava průvodce Stalkera vás přivede k rozhodnutí, se kterou ze tří hlavních postav se chcete identifikovat. Dogmaticky věřící Stalker, filozofující humanista Spisovatel nebo praktický vědec Profesor. Trojice se vydává do místa zvaného Zóna, zapovězené oblasti s magickým cílem. Tarkovskij nám skrz své postavy nechává nahlédnout do našeho nitra, zastavit se a zamyslet nad sebou samým. Hledání vlastního morálního kodexu a zároveň štěstí... Pro mě fascinující obrazotvornost režiséra a promyšlený apel na aktivní účast diváka. ()
Smekám před všemi, kteří si tuhle 2 a půl hodinovou šílenost dokázali užít až do pětihvězdičkového opojení. Tohle vážně není pro mě. ()