Cartouche

Na Slovensku to byl Juraj Jánošík a ve Francii Louis Dominique Cartouche. Loupežník, který v době regentství okrádal šlechtu a rozdával chudým. Koneckonců, stejně jako Juraj Jánošík i skončil. Nejrůznějších příběhů a balad o něm vzniklo poměrně hodně, a tak není divu, že se takového námětu chytli i filmaři a natočili snímek „Cartouche“ (1934). Nejslavnější však zůstává tento v pořadí třetí, kde si hlavní roli s vervou sobě vlastní a obrovským charismatem zahrál Jean-Paul Belmondo, pro něhož to byl v podstatě zlom v kariéře, neboť se již postupně vymaňoval z tzv. nové vlny kinematografie. Není náhodou, že film vznikl, protože o divácký zájem o historické romanticko-dobrodružné filmy se postaral už Jean Marais, po němž v tomto žánru zejména v 60. letech nastala poměrně velká tvůrčí bouře. Angeliku tímto zdravím. Režisér Philippe de Broca neponechal nic náhodě a povolal herecky skutečně elitní obsazení. A tak se známá starší generace setkala s generací novou, jako by šlo o předávání žezla. Jinak ale film ničím nevybočuje ani neztrácí. Jean-Paul Belmondo srší obrovskou vervou a energií a je k nezastavení. Škoda jen, že začátek příběhu věrně využívá známou šablonu již od výše zmíněného slovenského Jura Jánošíka, či anglického Robina Hooda a jinak z místní Francie charakterově chrabrost, odhodlání a odvahu ďArtagnana. Každopádně to hlavní, co je třeba z filmu vyzdvihnout, je snaha dobrodružně pobavit a romanticky oslnit divákovo oko. Ženy mají Jeana-Paula Belmonda, muži Claudii Cardinale. To znamená, že o nějaké historické věrnosti nemůže být řeč. Legenda je prostě jen legenda. Humor se tak rovnoměrně snoubí s akčními scénami v příběhu, který sice vyniká zejména svými poněkud dějově chaotickými excesy, ale rozhodně má na to, aby popcornově pobavil. (09.10.2023)

V 50. a 60. letech ve Francii vznikalo opravdu velké množství šermířských filmů, plných hrdinů bez bázně a hany a krásných žen, kterým hrdina podlehne. Se svojí troškou do mlýna přispěl i režisér Philippe de Broca a mohu říci, že geniálně. "Cartouche" se totiž od těch ostatních podobných filmů liší. Je v něm mnohem více nadsázky a co se týče soubojů, ani na chvíli se nezastaví. Pokud máte v jiných souboje prokládané intrikami, zde jsou souboje, souboje, láska, souboje, láska...a zase souboje. A zhruba čtvrthodinu před koncem de Broca film změní. Nadhed se rozplyne jak pára nad hrncem a dostaví se vážnost a tragika. A smutný konec. Toto byla první spolupráce režiséra de Brocy s Jean-Paul Belmondem, který zde září po všech stránkách. A jak je vidět, vítečně si spolu porozuměli a tak spolu natočili ještě několik filmů. Ostatní herci jsou rovněž skvělí, neodolatelná Claudia Cardinalová a Jean Rochefort. "Cartouche" je nadčasová klasika, která je věčně mladá a ani náhodou nesmrdí stuchlotinou, jak jsem někde slyšel. A jsem rád, že si "Cartouche" můžeme vychutnávat s nádherným starým dabingem (Jan Tříska, Jana Hlaváčová). (16.08.2007)

Mladý Jean-Paul Belmondo, krásná Claudia Cardinale, beze sporu velice zajímavý Jean Rochefort, moc se mi líbil, on i jeho filmová postava, a statný Jess Hahn, byl skvělý, v dobrodružném příběhu o králi pařížského podsvětí.. Viděla jsem tento snímek již před lety, nicméně ten závěr mi tak vyrazil dech, že jsem nebyla s to hodnotit.. Dnes vnímám tenhle film o poznání vlídněji, lépe mu rozumím a se zalíbením sleduji proměny hlavní postavy, z bídy k bohatství, od bohatství k rozmařilosti, od rozmařilosti k tragédii, až po smutné prohlédnutí.. Svou životní cestu přesto nezměnil, chtěl žít naplno a brát vše, co mu život nabídl, či co si od něj chtěl vzít.. Carpe diem.. (19.01.2021)

Spíš praštěná komedie než cokoliv jiného. Belmondo na začátku své největší slávy a nejhezčí filmová kráska dekády po jeho boku. Na rozdíl od třeba Fanfána Tulipána tomu chybí rozsáhlejší motiv, snaha svést prefektovu ženu to celé prostě neutáhne. Z jiného soudku je ale původní český dabing se skvělými Jany Třískou a Hlaváčovou, ale také Frantou Němcem a Mílou Besserem. Za něj plný počet bodů, zatímco film je tak na tři. (06.10.2013)

Další Belmondův zbytečný film. Sociální báchorka pro nenáročné publikum. Cartouche by mě možná zaujal a bavil mě v sedmi, nanejvýš osmi letech, dnes jsem už moc starý na to, abych se díval na bezduchý příběh, naivní bojové scény a nelogičnosti ve scénáři. Francouzský film pro mě znamená úplně něco jiného, než předvádí Belmondo v de Brocovi. (30.10.2016)