Před půlnocí

Na začátku se pokusím o vlastně zbytečné a oddělím jednotlivé díly od sebe. Před úsvitem byla krásně naivní romantická komedie o dvou mladých plných ideálů, kteří náhodně zahořeli (blouznili), Před soumrakem příběh dvou zralejších dospělých, kteří někam vykročili, ale vzpomínky je táhnou k něčemu, co možná měli udělat (ale neudělali), Před půlnocí příběh dvou lidí, kteří pro vzpomínku změnili svoje životy a udělali to, co si na začátku slíbili nikdy nedopustit. Následkem toho je třetí film nutně nejotevřenější, nejintimnější (existuje tu jen málo tajností a prostoru k předstírání "jsem někým jiným"), nejbolestnější (vrací se v něm mnoho témat, které byly v předchozích zastaveních námětem vtípků, akorát teď už se jim směje o poznání hůř) a zároveň nejvýrazněji sarkastický až cynický. Je to konverzační rozbor všední rutiny, která sem tam ještě odhalí zbytky "intelektuálního sex-appealu", který Jesse a Celine pociťovali, především je to však civilní ponor do banality, únavy a strachu být sám. Před půlnocí překypuje ironií, vnitřní i kontextuální (obsazení nonkonformní pozorovatelky rozkladu tradiční rodiny Athiny Rachel Tsangari do role hubaté řecké ženušky), obsahuje zřejmě nejlépe vystavěný dialog v celé trilogii (scéna v autě), z velké části postrádá papírové šustění předchůdce, který trochu pracně "navazoval". Hladkost hraničící s rutinou (ale tou nejjímavější), kýčovité prostředí řecké idylky neustále srážené drobnými konflikty, obavami i tušením toho, že na konci Před půlnocí už nebude místo pro sen a romantickou zasněnost. Přesto je závěrečná scéna křehce hravá, plná kontrastů naděje, rezignace i humoru, který rozvíjí vztah jedné z nejpozoruhodnějších filmových dvojic poeticky i neúprosně střízlivě zároveň. Linklaterova minimalistická režie opět triumfuje a sází na organicky plynoucí čas občas předělený cézurami smutku / okouzlení, scénář je ještě o něco vybroušenější, vypointovanější a nabitý břitkým vtipem, byť u několika málo scén se opět dostavuje váhání, zda ta malá perlička na dně stojí za velkou hromadu slov. Nechce se mi to dělit, ale když, tak Půlnoc je mi emocionálně i myšlenkově nejblíž. So, Jesse and Celine, later... v další dekádě. (24.06.2013)

SPOILERY: Děj se odehrál převážně na čtyřech místech. První místo je auto, kde jsem poznal svou nejdelší filmovou cestu autem a musím přiznat, že až na pár úsměvných hlášek nic záživného. Druhé místo, kde se děj odehrával byl barák s přáteli. Zase jenom žvanění o dospělých záležitostech, které mi ve 22 letech nemohou nic říct. Třetí část je cesta do hotelu, kde hlavní postavy Jesse a Celine vedou další velmi nezáživnou konverzaci. No a konečně poslední část je hotel, kde to vypadá na první akční scénu (milování), jenže se vše zvrtne díky telefonátu, který má Celine s Jesseho synem Henrym. Tím jsem prozradil veškerý děj a musím přiznat, že více ukecané drama jsem ještě neviděl. Kdybych to věděl, tak se do toho v žádném případě nepustím. 87% je obdivuhodné číslo a díky tomu jsem se do Before Midnight pustil. Teď toho silně lituji a v hodnocení si nebudu brát servítky. Až mi bude čtyřicet let a budu mít parchanty, tak se do toho pustím znovu, ale teď a v tuhle chvíli nemůžu dát nic jiného než nejnižší známku .. 0/10 = 8% (04.08.2013)

Člověku se až chce napsat, že tohle je ideální zakončení této "before" trilogie, nicméně počkám si na rok 2022, jestli náhodou nebude čtvrtý díl… Before Midnight je film, který opět splnil mé požadavky na pokračování - má smysl, postavy se v něm posunují, nicméně tentokrát to není zas tak příjemné sledovat. Na pohodový až pohádkový konec předchozího dílu totiž nepřímo navazujeme, kdy vidíme, jak se z kdysi zamilovaného páru stal typický manželský pár, který má své problémy. Vše vyvrcholí v hotelu a vy nevíte, komu fandit. A hlavně pro tohle musím tohle pokračování ocenit nejvyšší možnou známkou - ty postavy jsou napsané s takovým citem, že jak Jesse tak Celine mají pádné argumenty, mají své problémy, které my všichni řešíme dnes a denně a proto tahle dlouhá hotelová scéna působí reálně, že až vás místy zamrazí. Dalo by se spekulovat na koncem, ale podle mého tam sedl naprosto perfektně. Jak říkám, 100 % bez mrknutí oka s tím, že čekám na rok 2022… :-) (08.07.2014)

Ako môže ďalej pokračovať príbeh, ktorý bol v začiatkoch nevinným vzplanutím, časom dozrel a zanechal si to správne mravenčivé napätie? No len tak, ako na to šiel pán režisér aj tentokrát...Linklater sa vybral istým, rozhodným a logickým smerom. Postavy sa posunuli do inej etapy života, zodpovednejšej, náročnejšej, zrelšej...zrazu to nie je len o nich dvoch, východoch a západoch slnka a okúzlujúcich rozhovoroch. Postavy sú naďalej výborne vykreslené, aj keď k herectvu Julie Deply mám stále malé výhrady a antisympatie, no ako celok film geniálne zapadol do čarovnej vzťahovej trilógie. A týmto filmom je Linklater pre mňa majster záverečných scén :) (26.08.2013)

Občas se to stane, vlastně jednou za devět let... přijde chvíle, kdy zapomenete, že se díváte na film. Ale kdyby byl můj život filmový scénář, psal by ho Richard Linklater. Jak dalekou cestu jsme ušli od cizinců ve vlaku do Vídně. A jako by to bylo včera. Stalo se Vám někdy, že by Vám jedno letmé náhodné setkání převrátilo život? Více v recenzi na FS. P. S. Možná jsme tohle varování potřebovali, tohle je totiž něco, co hrozí všem osudovým setkáním a spřízněným duším. (24.06.2013)