Povídka o policajtovi

Od tandemu Jacques Deray, Alain Delon a zde ještě Jean-Louis Trintignant divák očekává / právem /, kvalitní krimi zážitek a ten se divákovi samozřejmě dostane měrou vrchovatou. Vlastně je to stejný, jako když holky ode mě očekávají / právem /, kvalitní erotický zážitek a ten se holkám samozřejmě dostane měrou vrchovatou. Jen některý husy to asi ještě neví, nebo co a klidně si mě dovolí poslat do hajzlu, když je balim. (21.05.2008)

Škoda, že dneska už nejsou takoví detektivové, co jdou stále - ač jsou jací jsou - za svým cílem, tedy odhalit zločince, a škoda, že už nejsou takoví zločinci - jako tenkrát - co měli styl, vkus, bylo v nich něco tajemného a přitažlivého. A tak se tyhle dva světy pěkně střetávali a docházelo mnohdy k nečekaným zakončením. A. Delon na vrcholu svých sil, podobně jako Jean-Louis Trintignant a jiní. (22.06.2010)

Ve stylu filmů Sergia Leoneho - muži poznamenaní smrtí, muži se smrtí v očích, muži se zbraní. Ženy jsou pro ně se svou oddaností jen dekorativní přívěšek (jak říká Bornichovo děvče v závěru o Buissonovi: má krásné oči - to už známe z Leonových ikonických širokouhlých záběrů). Deray vytváří po celý film pomocí barevného tónování odraz chladu jejich duší - vždy dokonale sladěná barevná kompozice, strohá a chladná, vyjadřuje ledově přitažlivou osudovost smrti - a pomalu a pečlivě inscenuje každou vraždu, přičemž klade důraz na moment, kdy práskač (ať už skutečný, nebo zdánlivý) uvidí před svýma očima smrt. (06.06.2009)

Suchý kriminální film od kterého jsem čekal větší exteriérovou pestrost, trošku víc akce a větší spád děje. Film měl mnohokrát možnost se stát dobrým akčním filmem ale nějak ji nevyužil a stalo se z něj předměstský kriminální a ne moc zajímavý film s nepovedeným koncem. Tenhle film mě opravdu víc zklamal než potěšil.... (26.09.2009)

Nezbývá mi než se připojit ke Gemini. Syrovost příběhu z prvních poválečných let Čtvrté republiky, výpravou dokonale postižené prostředí i souboj na stříbrném plátně dvou výrazných osobností francouzské kinematografie hraného filmu - Delona a Trintignanta - po prakticky padesáti letech od premiéry, mrazí - námětem, dějem, hereckými výkony - i hřeje - dokonalou profesionalitou nesenou amatérským nadšením - zároveň. Slovo klasika je tu víc než na místě. (09.03.2024)