Spálené stodoly

Minimalistická, chladná detektivka, ve který neni žádnej detektiv superman, kterej všechno vyřeší s prstem v nose. Tady je hlavní postavou naprosto normální a uvěřitelnej vyšetřovatel (Alain Delon v nejlepší formě), kterej jenom dělá svou práci. Tyhle filmy já prostě můžu. Navíc mě potěšila hudba od J.M. Jarreho. Hvězda dolu za poněkud deus ex machinovský vyřešení případu, který mě tak trochu zklamalo. Pak jsem měl ještě trochu problém zvyknout si na to, že Delona daboval Cupák. Ale za to film nemůže. 80% (02.08.2012)

Skvělý film s až neuvěřitelně opravdovým Delonem, (doslova) mrazivou atmosférou a tísní, která se vás na začátku Spálených stodol chytne, a už se nepustí. Jedna z nejlepších francouzských kriminálek, jeden z nejlepších Delonových filmů__P.S. A ten Cupákův dabing, to je panečku něco.__P.P.S. Když jsem viděl úplně první dlouhý záběr na rolbu, která si razí cestu sněhovými závějemi, napadla mě jediná věc: Fargo. Co vy na to, Coeni? (26.10.2010)

Ano, viem velmi dobre, kto je Alain Delon. Ale uz absolutne netusim, kto je reziser Jean Chapot. A po tomto filme to ani vediet nechcem. Vo filme je kopa nudy, zaspaval som pri pozerani tohoto, dlhe, rozvlacne ..... proste klasicka francuzska detektivka, akych sa tocilo v 60. a 70. rokoch do aleluja. 50 % (06.05.2014)

Příkladná ukázka toho, pro co JÁ osobně miliju FILM jako takový. " Staré dobré poctivé " francouzské krimi v kombinaci se silným psychologickým dramatem a všemi nezbytnými atributy, pro které ho mám tak rád. Volně plynoucí snímek, na obou stranách silní protivníci ( na straně jedné Simone Signoret, jako matka chránícího svého syna, na straně druhé, soudce v podání charismatického Alaina Delona ) snažícího se vypátrat vraha dívky, která byla zavažděna jednoho večera ve zdejší vesnici. Nejsilnějšími momenty celého snímku jsou bezesporu ty, kdy v jednom záběru jsou oba dotyční, ta jejich vzájemná konfrontace. Zde se " hraje " výrazovými prostředky, nikoliv akcí. Jeden záběr, jeden jejich vzájemný pohled, vydá za hodiny " vysvětlování ".Režisérovi Jean Chapotovi se podařilo vystavět vskutku silný krimi příběh a na pozadí ( či v popředí, jak chcete ... ) všeho toho ukázal, jakt tvrdý život a vztahy na vesnici dokážou být ( a také byly ) . To vše podpořeno vynikajícími hereckými výkony, citlivou kamerou a nesmírně působivým hudebním doprovodem Jeana Michela Jarreho, (pro kterého to byla první filmová spolupráce.) Žánrový klenot, který mi zůstával po dlouhou dobu utajen, o to více jsem si ho nyní vychutnával. A ten KONEC...jeden z nejpůsobivějších, co jsem kdy na filmovém plátně viděl. Shodou okolností to byl za krátkou dobu druhý ( tím prvním byly Následky lásky) KONEC ( byť úplně jiný ) , který mě pohladil po duši. Ikdyž jak říkám, v tomto případě trochu jinak. Nejkrásnější na tom všem je fakt, že ani na chviličku nezapochybujete nad tím, že by to mělo být jinak a oběma představitelům " TO " věříte. Alain Delon odchází s penězmi v kapse kabátu sněhovou závějí, Simone Signoret vchází do svého domu, spouští se hudba a jdou titulky...NÁDHERA! p.s. a ANO uživ. D. Moore, také mi probleskla hlavou myšlenka na Fargo a na maličký okamžik ještě na toto http://www.csfd.cz/film/264940-dum-hruzy/ (26.10.2010)

V mládí velmi krásná Signoretová nepostrádá jistý šarm ani v pozdějším věku, a tak si zaslouží být i ve Spálených stodolách Sluncem. Delon sice působí jako nezkušené ucho, nakonec se však ukáže jako důstojný soupeř autoritativní Rosy. Chladná zimní krajina, neobvyklá hudba (aby ne, když autorem je elektronický mág Jean-Michel Jarre), časté snímání obrazu ze vzduchu, kontrast vesnice a města - na venkově, o samotách nemluvě, ještě drží lidé spolu. Město je už z hlediska vztahů prohnilé. Závěr možná působí nečekaně, ale je logickým vyústěním příběhu. Nejsilnější je poslední setkání dvou rivalů - on ví, že ona ví, stejně jako ona pochopí, že i on ví. Nic jiného s tím už udělat nemohou, jelikož se v té chvíli navzájem respektují. Viděno znovu po dlouhém čase... (10.11.2014)