Djúpið
Hlboko
The Deep
The Deep
The Deep
Obsahy(1)
V březnu roku 1984 otřásla Islandem šokující událost. Po nečekané prudké bouři se několik kilometrů od pobřeží potopila rybářská loď i s celou posádkou. Jeden člen posádky však popřel veškeré fyzikální zákony a přežil šest hodin v Severním ledovém oceánu. Guli sám bez pomoci doplaval až ke břehu islandského ostrova a překonal i strastiplnou cestu přes pusté lávové pole. Ačkoliv lékaři podrobili Guliho řadě testů, dodnes zůstává záhadou, jak podobný nápor mohl vydržet. Silný a tajemný lidský příběh, který se na Islandu stal legendou, inspiroval slavného islandského režiséra, scénáristu a herce Baltasara Kormákura k natočení filmu Hluboko. Snímek vypráví jak celou nešťastnou událost, tak následující mediální smršť, kterou příběh zázračně zachráněného trosečníka vyvolal. Na pozadí celého dobrodružného příběhu se vine téma síly lidské vůle a osamění přeživšího. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (122)
Príbeh sám je silnejší než spracovanie. Film sa ťahá pomalšie než islandské slnko nad horizont. Kto sa nenudil, toho obdivujem. Bola tu spomenutá stopercentná pravda, že ako dokument to mohla byť hviezda, takéto spracovanie nezaujme. Ale pekná bola občasne hudba. ()
Film dobře zachycuje islandskou kulturu. Mentalitu lidí. Způsob jak spolu v Reykjavíku komunikují na párty a pijí. Příběh je to vzrušující. Co se stalo je překvapivé a pro mě také zábavně směšné. Na rozdíl od nového filmu Amundsen jsem cítil hroznou ledovost. ()
Nejvíc jsem zatínal zuby, když ho vyplavilo na útesy a příboj s ním zametal jako s hadrovým panákem. Bolest se dala cítit. Podruhé, když tak zmrzlý šel bos přes lávové pole. ■ Víc dokument, než hraný film. Obyčejné, syrové, neherecké. Náhled do islandského života. Velký respekt! ■ Shodou okolností se dnes (psáno po půlnoci) chci pokusit plavat 1 km ve vodě teplé asi 6,5 °C. Budu testovat celotělový neoprén, který přišel včera. Tak doufám, že přežiju. ■ Aktualizace: Žiju! Neoprén funguje a přestože měla voda něco přes 6 °C (o 1 °C teplejší, než moře, ve kterém byl Guli), byla mi celkově menší zima, než, když jsem plaval ve vodě výrazně teplejší. Jenže nohy od kotníků dolů a dlaně nepokrýval, takže jsem měl ke konci pocit, jako by mi do nohou bodal ostrý štěrk a cítil jsem bolest po každé, když se nohy na konci tempa dotkly jedna druhé. Nechtěl jsem riskovat, že bych po kilometru z vody nevylezl a ukončil to. Ještě při chůzi jsem asi deset minut měl pocit, jako bych chodil o ostrém štěrku, přestože jsem měl teplé ponožky a podrážku Vibram. Zpětně mám ohromný respekt ke Gulimu, který to musel mít tisíckrát horší a ještě šel dvě hodiny bos po lávové strusce. ()
U Ódina, to byla tedy ledová koupel! Já byla zmrzlá už při úvodních záběrech islandského ostrůvku, co vyhlížel jako sněhová dekorační koule a jen pouhé nalodění v mrazivém rozbřesku by mě zabilo, jako úlevu nevnímám ani kocovinu z předešlé pijatyky, plus sto dvacet vykouřených cigaret... Fascinující příběh, který z velké části sestává ze skřeků mezi plaveckými tempy a hovorů s rackem, místy si zahrává s hororem i laškuje se zázrakem a nenudí ani na chvíli... Věcná - proč nemají námořníci každý svůj dalekohled a musí se tahat vždycky o jeden? :-) A jinak - špeků se nezbavujte, nikdy nevíte, jestli právě ty vaše neobsahují tulení složku, která se může hodit, třeba při plavbě ledovým Atlantikem. ()
Nemůžu se ubránit pocitu, že se z toho dalo vytřískat víc. Ploché postavy, nepřesvědčivé herecké výkony a málo patosu (nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale je to tak) jsou zbytečné srážky do hlubin. Samotný příběh je však dostatečně silný na to, aby film zachránil, potenciál má ale daleko větší. Mám rád tyhle skutečné jedinečné příběhy neznámých hrdinů, ale myslím si však, že by dokumentární forma filmu prospěla více. ()
Dobrý duben.. :-) tak Baltasar si mezi dvěma americkými akčáky s Wahlbergem odskočil domů kvůli tomuhle? Je vidět, že jej Hollywood opravdu časově zaměstnává, protože si se scénářem moc práce nedal.. V podstatě se jedná o dokument, kterému k celovečeráku chybí pořádný déj.. Pěkně to shrnul sám velký Pomo.. Když ale přimhouřím artové oko festivalového harcovníka, musím být Kormákurovi vděčný za filmové zpracování neobyčejného osudu jednoho obyčejného rybáře, který by jinak znali jen na Ostrovech západních mužů.. Mějte se filmově! Woo. ()
Tenhle chlapík by možná zapadnul do xmenovské partičky, protože jiné vysvětlení než mutace prakticky neexistuje. Film sám je celkem důstojnou poklonou nejen jemu, ale i rybářům, kteří tehdy zahynuli. Ale své mouchy samozřejmě má. Nejzbytečnější je asi doba, která předcházela nalodění a která pravděpodobně měla říci něco o členech posádky a poskytnout divákovi možnost vytvořit si k nim nějaký vztah. To příliš nefungovalo. Doba po ztroskotání, kdy se Guli plácal v moři, měla své silné i stinné okamžiky, ale z mého pohledu byla příliš dlouhá. Nejlepší byla asi závěrečná třetina, kdy hlavní hrdina procházel sérií vyšetření a srovnával se s tím, co se stalo jemu i jeho kolegům. To závaží, které snímek přetáhlo z průměru do nadprůměru, byl výkon Ólafura Darri Ólafssona, který snesl přísná měřítka. 65% ()
Nejedná sa o survival film ako som si pôvodne predstavoval. Na druhú stranu, je jeho kompozícia zaujímavá. Sledujeme totiž všetko pred katastrofou, katastrofu samú aj to čo sa stalo po nej. A aj napriek tomu, že to najzaujímavejšie sa stane v polovici, film nenudí. Myslím si, že je to hlavne zásluhou Ólafura Ólafssona. Jeho výkon je uhrančivý a aj keď možno neprevyšuje Bullockovú, Redforda, alebo Sharmu, určite sa medzi nimi nestráca. O to viacej si ale vážim takýto príbeh, pretože je to incredible story of common man. V konečnom dôsledku nemám výhradu. Film je dobrý, rozhodne mi sedel viacej ako Kormákurov americký Contraband, ale predsa len som sa nemohol zbaviť pocitu, že tá miera všednosti a realistického prístupu, tomu akosi narúša ten najpútavejší faktor( prežitie muža za podmienok v akých nikto predtým neprežil). Rozhodne sa ale jedná o kvalitu. V ktorej poteší mimo iného aj Sigúr Rós v záverečných titulkoch. ()
námět (skutečný příběh) neuvěřitelně zajímavý, jenže od potopení lodi (tj. zhruba ve třetině filmu) je to bohužel děsná nuda.. jak už tu bylo nejednou zmíněno: asi by to lépe fungovalo v dokumentární podobě.. ()
Pochybuju, že tento film uvidí někdo, kdo vůbec neví o čem je. Pokud to ale člověk už dopředu ví, dostane jen přesně to, co čekal. To je dost málo. 5/10 ()
Složité hodnotit. Říkal jsem si, že v literární podobě by to muselo být silné dílko, nicméně jako film to místy trochu hapruje. Islandská krajina je krásně fotogenická a nejednou jsem si vzpomněl na klasickou poučku: "Až ti tlustí budou hubení, ti hubení budou studení." Moje dietní plány, se kterými jsem chtěl začít před 6 lety, jdou k šípku úplně. Budu si své Pepanděro náležitě pěstovat! ()
Hluboko je islandský film podle neuvěřitelných skutečností, kdy po ztroskotání lodi v Severním ledovém oceánu jeden člověk doplaval v nějakých 5 stupních a šesti hodinách v oceánu ke břehu, kde naprosto vychladlý ještě musel kráčet další dvě hodiny k nějaké civilizaci. Opravdu neuvěřitelný příběh, který Baltasar Kormákur pojal trochu Greengrassovsky, kdy jakékoliv emoce jsou potlačeny a snímek se zaměřuje pouze na přesnou a věrohodnou rekonstrukci událostí. Asi kdokoliv jiný by z toho dokázal udělat patos bez jakékoliv autentičnosti. Tohle se na tomto filmu cení. Bohužel ve výsledku je to takový nemastný neslaný film, kterému chybí jakákoliv katarze či lepší konec. Přestože by to mnohem lépe vyznělo jako dokument, musím říct, že jsem si film i vcelku užil. 6/10. ()
*** za to, že přežil, došoural se domů a tím to mělo končit. Zajímavý příběh neskutečného přežití člověka, jehož organismus prostě fungoval jinak. OK, díky za info, to by na nějakých 45-60 minut stačilo. Všechno, co se dělo potom, už bylo zbytečné a zbytek mohly dovyprávět t právě závěrečné titulky. Za tu část po záchraně jde jedna * kvůli zbytečnosti a nudě pryč. ()
Jako silnou stránku tohoto snímku beru skutečnost, že nás na tenhle příběh upozorňuje. Dokud se jedná o část s přežitím, je to místy docela silné, dobře natočené, skoro i strhující. Ale jakmile je to mimo moře, už to prostě tak strhující není a vlastně to i lehce nudí, stejně tak i flashbackové scény, které mi nic moc navíc nepřinesly. ()
Viděla jsem už dvakrát, a podruhé mě snad film dostal ještě víc než poprvé. Moje zážitky jsou také umocněny tím, že jsem na zmíněných místech byla, a o příběhu jsem slyšela ještě dávno před zfilmováním. Pro běžného diváka ve světě je možná tento film zajímavou podívanou, možná málo akční, pokud jsou zvyklí na něco jiného, ale pro Islanďana je tento film něčím, co se jich osobně týká. Dost lidí zná někoho, kdo tam zahynul, nebo přeživšího, a něktěří i říkali, že nemají sílu se na tento film jít podívat. Už jen proto jsem byla zvědavá. A rozhodně mě nezklamal. Film není jen poctou přeživším, ale i ukázkou drsného života rybářů a vůbec lidí na Vestmannských ostrovech, kde nemají ani pitnou vodu, a skoro pořád je tam hnusně, a jediná možnost obživy jsou ryby. A ve chvíli, kdy se mají rybáři rozhodovat, zda přijít o sítě a tím pádem i zaměstnání, riskují to, že se pokusí sítě vytáhnout, i když ví, že se loď může převrhnout. Vzpomínky na sopečný výbuch v roce 1973 ještě film umocnily, a znovu ukázaly, v jakých podmínkách lidé na Vestmannských ostrovech žili a de facto ještě žijí. ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 2012 - Cena SIGNIS ()
Byla jsem naprosto uchvácená drsnou přírodou, která kdyby ve filmu nebyla, mohli to tvůrci zabalit. Spolu ale s životem rybářů kdesi na islandském ostrově je z této filmové lahůdky vytvořen příběh, který sice svou silou nepředčí americké dramaťáky, ale každopádně má co nabídnout. Pocit, který vám film nabídne, je k nezplacení. Aneb, co byste udělali, kdybyste měli jeden den života navíc. Přemítání o téhle skutečnosti totiž vystačí na celý snímek. No a vůle žít, kterou hlavní hrdina má, stojí za opěvování. Povedené, klidné a naturalistické. ()
The Perfect Storm po Islandsku .... "Jako jediný z posádky přežil potopení rybářské lodi, a ještě v mrazivých vodách oceánu doplaval k pevnině. Islandské drama podle skutečných událostí". ()
Islandsku kinematografiu sledujem len jednym ockom, a tentokrat padla volba na Kormakurov film Djupio. Tematicky je film silny, ale zopar scen /more, plavanie v mori, rozhovory s faunou/ a cez filtre nasnimana islandska priroda posobia dost rusivo. Na nadpriemer to tiez nevidim. 69 % ()
Ja tomu verím, že to bolo podľa skutočnej udalosti, lebo takúto nudu asi ťažko vymyslieť. Pochybujem, že sa to v poslednej tretine filmu nejako zázračne zmenilo, lebo to by sa mi len ťažko dopozeralo. Inač neviem čo to tam mali za osvetľovačov, ale značnú časť filmu som prd videl. Amaterizmus! ()
Související novinky
20. Dny evropského filmu oslaví kulatiny
V tomto roce vstupují 20. Dny evropského filmu do nové dekády - letos je to 20 let od vzniku filmové přehlídky. Program zahrnuje na 48 filmů z více jak 25 evropských zemí. Praha 11. - 18. 4. / kina… (více)