Les Seins de glace
...Esecutore oltre la legge
Icy Breasts
Režie:
Georges LautnerScénář:
Georges LautnerKamera:
Maurice FellousHudba:
Philippe SardeHrají:
Alain Delon, Mireille Darc, Claude Brasseur, André Falcon, Emilio Messina, Nicoletta Machiavelli, Philippe Castelli, Michel Peyrelon, Jean Luisi (více)Obsahy(1)
Na Azurovém pobřeží se seznámí milý a obětavý Francois s tajemnou blondýnkou Peggy, která jakoby vystupovala z jeho díla. Pokusí se ji zachránit z péče podezřelého advokáta, jemuž nevěří, že je žena duševně nemocná. Pochopí, až když se i on málem stane její obětí... (oficiální text distributora)
Recenze (60)
Tohleto není žádná tuctová kriminálka s Delonem (!), nýbrž napínavé mysteriózní psychologické drama. Delon hraje spíše vedlejší roli, ale naprosto skvěle, zejména svýma očima, kde je v nich (ne)uvěřitelný stesk člověka sžíraného nenaplňenou, nebo lépe řečeno, nemocnou láskou. Brasseur je určitě extrovertně laděný naivní urpuťák, některým ženám blížší, jako spíš kámen na žaludku ležícím, svým pózerstvím, svou předurčenou rádoby živočišností, doslova téměř nesnesitelným klackem, kterého Darcová požírá a spaluje s přehledem a grácií, ... ale právě je o to víc pro takového samce stále žádostivější. (Pro mě je Darcová ještě ledovější královna než třeba N. Kidmanová, tj. zcela asexuální, ale ve své roli splnila to, co jako pravá femme fatale, měla). Musím vypíchnout ještě výpravu filmu, interíéry a kostýmy... jež jsou sktutečně neskutečné.(Pryč s kulisami, pryč s digitálními triky... ;-) ()
Francouzský thriller odehrávající se v Nice popisující příběh osamělé Peggy Listerové (M. Darc), která se na pláži seznámila se sympatickým spisovatelem Francoisem Rollinem (C. Brasseur). Neodbytný spisovatel se ihned začne tajemné a zamlklé ženě dvořit a ucházet se o její přízeň. Zanedlouho je Francois pozván k elegantnímu a neznámému muži s nejasnými úmysly, který se představí jako Peggin právník Marc Rilson (A. Delon) a ten překvapenému hostu začne vyprávět o temné minulosti jeho klientky zatížené ústavní léčbou proti závislosti na drogách a vraždě manžela. Důrazně ho varuje před dalšími styky s Peggy, zejména proto, že dotyčná trpí chorobnou nenávistí k mužům. Francois však nedbá Delonových rad a pokračuje ve vztahu s Peggy, i když sám postupně seznává, že na jeho milované je něco tajemného, obzvláště poté, co je nalezen mrtev její zahradník a Rilsonův bratr. Vraždám předcházela i dramatická scéna v opuštěném hotelu a napadení Francoise v potemnělém podzemním parkovišti, které nebylo smysluplně objasněno. Podstata psychologického thrilleru G. Lautnera spočívá v tom, zda je Peggy skutečně ona nelítostná vražedkyně s psychickou poruchou či má vraždy na svědomí někdo jiný. Závěr snímku se odehrává v okolí průsmyku Col de Turini proslaveného rychlostní zkouškou rallye Monte Carlo, kde dochází k vysvětlení všeho podstatného a odhalení pravých charakterů hlavních postav. Ňadra z názvu snímku se objevila až v úplném závěru a poeticky symbolizují charakter Peggy Listerové, jejíž představitelka byla mezi lety 1969-1984 skutečnou Delonovou životní partnerkou. Vzhledem k množství více kvalitních francouzským thrillerů z této doby se v mých očích se jedná spíše o průměrný film, kde mi hlavní ženská postava nikterak nepřirostla k srdci, spíše bych kromě Delona, který nedostal tolik prostoru, ocenil méně známého C. Brasseura. ()
Nezvyklá "vedlejší" role pro Delona, výborné herecké výkony komorního, takřka divadelního, dramatu. Příběh (je-li jaký), je postaven právě na jakémsi mezilidském pnutí vztahového trojúhelníku, na otázce po motivech jednání jednotlivých postav. Další příběhové zvraty a překvapení nečekejte, vytvoření tajemné atmosféry plné otazníků vychází cca do třetiny filmu. Pak přichází nuda. Postupně se přidává jakýsi vnitřní nesouhlas diváka, který marně hledá postavu ke ztotožnění. Za herecké výkony bych dal hvězdy tři, ale pouze na nich se film postavit nedá. Škoda. ()
Velmi slabý francouzský thriller, který není zajímavý ani napínavý. A tentokrát to nezachrání ani vedlejší Alain Delon. ()
Někdo tu zmínil, že má film správnou hitchcockovskou atmosféru. No z mého pohledu bohužel Hitchcock rozhodně zárukou kvality není. Jeho filmy však zpravidla bývají alespoň nechtěně vtipné, zatímco u Ledových ňader jsem přes tu nudu nebyl schopen ani vnímat jakékoli napětí, které se možná tu a tam vyskytlo. Navíc Mereille Darc se do dané role nehodí. Nějak jí prostě chybí jiskra, pro kterou bych mohl všem těm chlapům okolo jejich poblouznění uvěřit ()
80% poměrně dlouho váháte kdo je blázen a kdo vrah. Pěkné. ()
No - Francois mi nepřipadá milý a obětavý, ale spíš otravný a užvaněný a Paggy mi nepříjde tajemná, ale natvrdlá. Nejlépe z toho vychází Delon, protože ten hraje to co vždy - téměř nic. Typická francouzská krimi, u které jsem posledních 30 min usilovně mačkal šipku "dopředu". ()
Bláznivka co dělá z komára vola, dospělý muž co se chová jako pubescent, to vše na skoro sto minut. Nervák to tedy byl. Pro mne určitě. Už jsem se nemohl dočkat konce. A je mi fuk zda tam hrál Delon nebo Meloun, celé to bylo strašně rozvláčné a nudné. Děj vůbec neměl spád, takže po půlhodině jsem přešel na jinou činnost a dokoukal to celé jedním okem. Klidně jsem si měl raději vyloupnout a zahodit. Stejně jako jsem zahodil čas sledováním toho „thrilleru“, který si já představuji naprosto jinak. Jestli to měla scéna na podzemním parkovišti zachránit, tak to bylo hodně málo. 201501179950/10113 ()
Co všechno může projít psychicky vyrachtaný blondýně, když se do ní bezmezně zamiluje velmi vlivný advokát (Delon). Vražda sem, vražda tam, no problemo. Navíc ten advokát má také ruce od krve a je nejlepší kámoš s policejním komisařem , takže divák notnou část filmu neví,odkud tedy to zlo pochází. A o tom thriller je - nejistota a strach. Být součástí příběhu, tak si zaručeně začnete myslet, že vám taky hrabe. Celkový dojem z mrazivého příběhu mi kazí snad jen Claude Brasseur, který tam hraje vyloženě šaška. Naopak např. pasáž s výtahem a sklepem je mistrovsky zvládnutá - tam by se dalo napětí krájet. ()
Hele, sorry, ale ač miluji francouzské filmy, tak tudlecty ledový kozy bych fakt uložil na mrazák a děsil se chvíle, kdy je vytáhnu a ohřeju... ()
Škoda pomalého, až komorního, začátku. Jako divák jsem dlouho nevěděl, kam to celé vlastně směřuje a na jaký film se vlastně dívám, tedy žánrově. V druhé půlce filmu se to konečně začíná rozmotávat, ale celek už to nezachrání. ()
Další kriminálka z francouzsko - italské dílny, která v 60. a 70. letech minulého století vyprodukovala mnoho velmi dobrých výrobků. V tomto případě jsem však trochu zklamán. Jednak mne úplně maximálně nepřesvědčil Claude Brasseur v hlavní roli, ale především samotný příběh - nebo spíš jeho předložení divákovi - na mne působilo nějak chaoticky. Hlavní hrdinka (Peggy) až schizofrenicky přeskakovala svou přízní od Brasseura k Delonovi a zase zpět a já jsem doufal v nějaké nečekané, mrazivé rozuzlení a vyvrcholení. To ale nepřišlo a na konci filmu mi pak všechny ty předchozí dějové kudrlinky přišly vcelku zbytečné a nesmyslné. 55%. ()
Film jsem poměrně dlouhou dobu odkládal, protože jsem, soudě podle názvu, očekával neznámou, prachem zavátou podprůměrnou krimi, která sice neurazí, ale bude mít svá slabá místa (něco na způsob Slovo policajta). Děj se zpočátku rozvíjel jen velmi pomalu a já si tak vychutnával spíše krásu a styl klasických aut s množstvím třpytivého chromu (Mini v nádherném sportovním střihu), šarm Mireille Darc a atmosféru Azurového pobřeží v době, kdy se vše kolem nás ještě nevyrábělo z plastu a jídlo nebylo plněno syntetickými náhražkami. Film však po chvíli nabral na tempu a já následující desítky minut nevycházel z údivu a napětí. Má-li někdo rád klasické krimi, přijde si na své. Jde o nadprůměrnou, stylovou záležitost s hereckým minimalismem A. Delona, šmrncem a děsivým tajemstvím Mireille Darc, film plný napětí, tajemství a neskutečně silné atmosféry. ()
Napínavá psychologická detektivka. Hodně koček a hodně myší, divák jen tak tak tuší, jak jsou rozdány karty...Nesedl mi Alan Delon - byl příliš kožený, na rozdíl od skvělého Clauda Brasseura, který tento film udělal. Závěr mi přišel až moc vykonstruovaný, scéna na vyhlídce podle mě už byla nadbytečná. Ale fakt napínavé. ()
Dobře to vystihli v komentáři POMO a Enšpígl. Zajímavý film, i když jsem čekal nějakou krimi, nebyl jsem zklamán tímto skoro horrorem. Brasseur zde exceluje, naopak Delon jen pózuje pořád jednu pózu. 75%, 26.8.2014. ()
Konec který odzbrojí :) ()
Ne všechny filmy s Delonem byly dobré a některé byly vysloveně špatné. Kozy pod bodem mrazu si úplné zatracení sice nezaslouží, ovšem o nějakém kvalitním díle se taky mluvit nedá. Je to dost nudná a v podstatě i absurdní přetahovaná dvou zaslepených pitomců o švihlou mařku. Film se syndromem bludného kruhu, kde se značná část děje věnuje střídavému přesouvání tajemné blondýny od jednoho zoufalce k druhému a zpátky, ačkoliv na ní není zhola nic, co by stálo za zničení manželství s krásnou kočkou nebo ohrožení kariéry nadějného scénáristy televizních srágor. Žádná femme fatale, ale vážně jen baba na zabití. ()
Po 40 letech se to může zdát mnohým úsměvné, při sledování amerických škvárů tohoto tisíciletí je však zřejmé od koho (také) jejich tvůrci opisovali. V době našich "Kalašovek" si už Frantíci otevřeli okno do budoucnosti. ()
Před 30 lety se mi tento film líbil úplně maximálně (5*). Teď už nahlížím na Ledová ňadra jinak (nikoliv na ňadra M. D. - ty si pořád zaslouží 5*). Napětí, atmosféra, M. D. a C. B. u mě bodují pořád, ale ta kostrbatost děje a nepochopitelné jednání postav... Nejlepší je posledních 15 minut. Dávám 4*. ()
Vôbec, ale vôbec som nepochopil, o čom to bolo (malo byť?). Ani na druhý raz. ()