Dvojče

Ačkoliv filmy s Pierrem Richardem nevyhledávám, tohle bylo docela dobrý. Ocenil jsem především náročnou dlouhou souvislou scénu, kdy P.R. přebíhá z ložnice do ložnice a dělá mezi tím všemožný píčoviny... ta scéna má několik minut souvislého běhání sem a tam a divadýlek okolo a bez jediného střihu (nebo to tak alespoň vypadá - a vzhledem k roku natočení filmu bych to asi poznal), čili dobrý výkon. A ještě se mi líbí fakt, že film si pohrává s tím, že jeden šťastlivec šuká megabohatý sexy dvojčata a ačkoliv mu na to potom ty dvě přijdou, tak to berou a souhlasej s trojkou. Myslím, že hodně dobrý :) (15.08.2015)

Tento komentář bude do určité míry vulgární a lascivní. Domnívám se, že tím dosáhnu krásného souhry stylu s vyzněním tohoto filmu. - Ideál volné lásky, který v šedesátých letech nabyl podobu společenskými konvencemi a tradicemi nespoutaného sexuálního chování, o dvacet let později jakoby již ztratil veškerou svou dětskou naivitu a nevinost (domnělou?) a přešel do cynického postoje: "Šukám koho chci, protože to mám rád a vinu si nepřipouštím, protože šukám dobře a není lepšího ospravedlnění. Dobře ojetá slečna si přece nemá právo stěžovat, že ji někdo podvedl." A tak není divu, že v tomto filmu je předkládán k pochopení, držení palců a málem i lítosti, chlapík, existenční i morální troska, jehož touhou je obtáhnout dvě slečny-dvojčata, přičemž tato jeho touha má dva romantické důvody, jde o dvojčata a jsou sexy. Za tímto účelem stvoří dvojče své vlastní, jehož roli pak hraje. Pokud jde o ony ženy, film je skutečně nechutný, soustředí se hlavně na to, jak děvčata vypadají s vlasy volnými, vyčesanými nahoru, v plavkách suchá, v plavkách namočená, bez plavek (suchá i mokrá), jak umí líbat, smyslně se pohybovat a tak dále. Občas je jejich sexappeal předhazován i v subtilnějších podobách, ale přítomen je vždy (počítám sem štíhlý pas i tučné konto). Slečny jsou skutečně pohledné, takže touha Richardova ztvárněnce je jistě uvěřitelná, ale... chtělo se mi blít. Možná jsem naivní, ale myslím si, že dost chlapů, která svou partnerku miluje, je natolik slušná, že věrná být chce a i když občas třebas klopýtne, vždy se v nich usadí alespoň malá výčitka a vědomí, že tohle se prostě nedělá. Jinými slovy, že Matthias (hlavní postava) by se jim hnusil i přes konečnou spokojenost všech (sex)aktérů. Pro morální problém slabé **. (16.07.2009)

Tak tohle je těžce inspirativní. Sám sobě nasadit parohy zvládne fakt jenom Richard. Až budu v podobné situaci zachovám se naprosto stejně, ale aby to mělo grády vymyslím si dvě dvojčata. Budu tak mít skutečnou jistotu že se vyspím opravdu s oběma dvojčatama. Přeci jenom vymyšlený dvě dvojčata tedy celkově trojčata mají u dvojčat větší šanci než vymyšlené jedno dvojče, tedy dvojčata. Mám rád jasný situace a píšu výhradně jasný komentáře. (27.05.2007)

Pierre Richard v nezvyklé roli svůdníka, po kterém ženy prahnou. Zpravidla to bývá ve svých rolích ztřeštěný asexuál, ale nyní dokonce sám sobě nasazuje promyšleně parohy, když "získává" zámožná atraktivní dvojčata, a předstírá sebe a své dvojče. Spousta zajímavých a veselých situací, z nichž mezi nejlepší řadím současné ranní probouzení obou sester v protilehlých ložnicích.. (31.01.2010)

Oproti Veberovým filmům i vlastním Richardovým režiím se Robertovu Dvojčeti nedostává náležitě sebeironického hrdiny, který by dokázal od sebe sama poodstoupit a „rozdvojit se“ i jinak než jen pouhou lží. Zatímco mnozí Richardovi roztržití a (v dobrém slova smyslu) blázniví hrdinové ustavičně problematizují první dojem, který vyvolávají, donchuán Matthias jen příležitostně naznačuje, že se jeho osobnost nepředvídatelně vrství, a právě tak i tyto záblesky opravdu jen zajiskří a do vývoje postavy se nepromítnou.  Tak i všechno to kličkování kolem vymyšleného sourozence vyznívá poněkud monotónně a pointa působí dost uměle. (11.06.2023)