Znovu zamilovaná

Takový komorní film o návratu do vzpomínek. Hlavní hrdince se rozpadá život a ona rekapituluje, co by bylo kdyby.... Teenagerských filmů o návratu do mládí bylo natočeno mnoho, tento to ale vzal z úplně jiného konce, Nechal hlavní hrdince nějenom vzhled dámy středního věku, ale i rozum, zkušenosti a vyzrálost, takže diváka namísto trapného pubertálního humoru čeká překvapivě příjemná podívaná. 70% (04.03.2015)

Film připomíná v Nitkově osobité interpretaci Nietzschem vyšperkované uvažovaní o stoické tezi věčného návratu téhož. Camille, představovaná režisérkou a scenáristkou v jedné osobě, madam nesoucí jméno Noémie Lvovsky, jež je - a zkuste to zapřít! - vzhledově podobná světově proslulé Maryl Streep, má tu "čest" vrátit se s vším, co s nezastavitelnými roky ví do doby, z níž se šine dráha jejího života. Žili byste znova, tázal se kdys Nietzsche; bezpodmínečně stejně či by jste své bytí-zde modifikovali? Zapomeňte na změny! Je to návrat téhož, existence dřívější je s existencí budoucí navlas stejná, respektive měla by být, dá se totiž uvažovat o nutné a ne-nutné nediferenciovanosti existence dřívější a budoucí, o svobodné vůli... já se v tom věčném návratu upřímně totiž zas tak moc nevyznám, jsem tu totiž jistojistě prvně. :-) Každopádně to jsem chtěl, Camille nám ukáže zda je silná osobnost a stojí-li si za svými rozhodnutími... Samotný film je stravitelný. :-) (11.04.2015)

tento film je důkazem, že kombinace francouzská komedie ještě neznamená automaticky kvalitu. Zvládnul jsem asi polovinu a vypnul jsem to, aniž bych našel důvod pro zasmání. Zápletka je vpravdě stupidní. Camille, aniž by se na ní cokoliv změnilo, zničehonic všichni začnou pokládat za šestnáctku. Tvůrci to ještě vylepšili tím, že na roli 41-leté ženy vybrali herečku, které je téměř padesát a vypadá ještě o pár let starší. Ta údajná pubertačka tedy ve filmu vypadá na 55, opravdu velmi vtipné (21.03.2015)

Navratu do minulosti uz bylo v ruznych filmech nespocet. Ten Lvovske je lepsi v tom, ze vrati poucenou a hlavne vyzralou hrdinku a misto na neskutecne precizni variovani toho, jak motyli kridla zmeni detaily a detaily celek Lvovska hraje s pomijivosti casu a zachyceni prchavych vzpominek. Vubec jeji prace s emocemi je daleko podstatnejsi nez materialisticke hledani a meneni chyb. (11.06.2014)

Viděno na jarní Frankofonní noci - už pomalu svítalo, poslední film po noci strávené sledováním filmů. Jen málokterému filmu by se mne podařilo probudit. Znovu zamilovené se to překvapivě opravdu povedlo. Hodně sebeironie, ještě víc nostalgie, jen o kapku méně bláznivých a trapných situací, skvělá herečka a hlavně trocha smutku na závěr. Krásné! (26.04.2015)