Taxi do Tobruku

Jediným závažnejším problémom tohto ľudského príbehu uprostred krutej vojny je jeho subjektívna dĺžka, 95 minút by malo ubehnúť rozhodne rýchlejšie. No a aj samotný záver, ktorý pôsobí uťato, dnes by sme sa dočkali poriadneho akčného finále, čo by ale mohlo byť aj na škodu. Každopádne som od záveru očakával viac. Herecky sme na úplnej špičke, tu si nemusíme nič nahovárať. Paradoxne bol do postavy Nemca obsadený pomerne nesympatický herec, napriek tomu si dokázal postupne svojim spôsobom získať nielen francúzsku posádku, ale aj divákov. Stále sú tu však tie štyri mŕtvoly zo začiatku, akosi nie som schopný úplne prijať logiku, že zastreliť nepriateľa na diaľku kvôli potrebe auta je morálne v poriadku a následne ak nájdem niekoho ďalšieho, tak je väzeň a je tak zrazu chránený. Ale to je tá vojna, kde platia "iné pravidlá", ktoré aj tak nie som schopný ako humanista akceptovať. (27.04.2021)

Tři z mnoha pravidel války v praxi: Neandrtálec přežije intelektuála. Potulovat se bojištěm v barvách nepřítele je dvojnásobně nebezpečné. Nesnaž se nepřítele poznat osobně, hůř se pak bude zabíjet.. Trocha toho nezbytného špičkování mezi chlapy, pár ostrých scén (minové pole), zbytečně rozverná hudba a lakonický konec, potvrzující výše uvedená pravidla.. (10.05.2016)

Nepřestanu obdivovat francouzskou schopnost smíchat zábavný dialog s obsažně velmi závažným tématem, tak aby divák oboje vnímal naprosto přirozeně, dokázal se zžít se situací hlavních hrdinů a díky tomu dostal na konci hodně bolestivou facku. Další francouzská geniálnost, která potvrzuje známé heslo v jednoduchosti je síla. (01.06.2015)

Válečné drama se umně mísí s dobrodružnou komedií a místy to na mě působilo až pohádkově, nicméně s tím já problém nemám. Čtyři vojáci uvízli v poušti a po první půlhodině jsem měla pocit, že mám ten horký písek všude (chválím atmosféru snímku). Po zajmutí německého důstojníka pánové rozehráli zajímavou hru s všudypřítomnou myšlenkou, pochopitelně protiválečnou, a to poměřování chlapáctví bylo úsměvné, zejména tedy Krüger vs. Ventura. Jediné, co mi nesedlo, byla ta veselá (?), stále se opakující hudba, v závěru už mi rolovala ouška. (21.01.2020)

Dobrý dobrodružně dramatický snímek s vynikající dvojicí Lino Ventura a Hardy Krüger (zblí členové té party včetně Charlese Aznavoura jsou sice trochu do počtu, ale také mají své chvilky). Pokazil mi ho jen místy nevhodně jásavý hudební doprovod málem ve stylu Sedmé roty a také konec, ze kterého by šlo vymáčknout víc, kdyby nebyl tak rychlý a useknutý. Škoda. Alespoň že ten tolik propíraný dabing mi vůbec nevadil. Myslím, že Martin Stránský Venturu zvládl. (08.05.2016)