Maléry pana účetního

Přestože miluju komedie všech druhů a subžánrů, zahanbeně přiznávám, že ty italské mi vůbec nic neříkají. Stavím je na stejnou úroveň jako třeba Troškovy Kameňáky. Ale v prvních Malérech pana účetního se to přece jen občas zatřpytí nějakou perlou. Třeba hned úvodní gag s hromadným úprkem účetních z pracoviště je povedený, neustálé záměny Fantozziho dcery s opicí jakbysmet. 40% (12.08.2005)

Hugo Fantozzi (Paolo Villaggio) by mohl být obyčejný člověk, jako kdokoliv z vás. Nebýt jeho zaměstnání účetního ve velké firmě se svými specifickými pravidly. A nebýt vizuální atraktivity jeho ženy a jeho dcery. A nebýt toho, že Fantozzi je smolař na n-tou, kterému se pod rukama zhroutí vše na co sáhne.... Pamatuju se, že když jsem film viděl před dvaceti roky poprvé (na intru, v rámci "povinné kulturní seance") byl jsem - stejně jako ostatní diváci - stoprocentně nadšený. Dlouho do noci jsme si vyprávěli příběhy z Fantozziho obyčejného života, a spousta z nich se stala kultovními (např. celý cyklistický závod). Po letech už jsem na film téměř zapomněl, až se mi dostalo do ruky DVD s tímto filmem. A nevím jestli je to tím, že jsem starší (a určitě i rozumnější :) ), ale už mi to až tak vtipné nepřišlo. Jde vlastně o několik menších příběhů (zájezd, cyklisti, pekař, jachta), které jsou více či méně zábavnými scénkami propojeny do celku. Samozřejmě, smíchu se neubráníte (hlavně v oněch notoricky známých scénách), ale jinak mi třebas Nástrahy velkoměsta přišly zábavnější... (13.12.2011)

Kdysi, tzn. na konci 80. let, se mi tahle bláznivá komedie opravdu líbila, nicméně musím konstatovat, že je to humor lacinějšího ražení, poněkud infantilní, myslím, že si ho zkrátka užijí spíš odrostlejší děti a teenageři. Je to jeden z případů, kdy je procentuální hodnocení ovlivněno do značné míry nostalgií a věkovým profilem uživatelů. Některé gagy jsou skvělé i dnes, ale při některých se už ošívám, jsou zkrátka na hranici trapnosti. Celkový dojem: 60 %. První díl série nicméně ještě má nepokryté kvality, poslední dva díly klesly do propasti nevkusu... (20.04.2009)

Filmy o fantozzim jsem si vypálil z nostalgie, marná snaha nějak si přiblížit vzdálené mládí. Myslel jsem si naivně, že se aspoň 1x za 20 minut zasměji, což se mi stává u filmů s Luis de Funesem(i když je to strašná pitomost taky). Je to vážně kravina (tedy jsou to všechno kraviny), kde je humor ne Italský (Pietro Germi, De Sica) ale blbý. Takže se na to vyseru a žádné nostalgické pokusy s Fantozzim již organizovati nebudu. Tak přísahám! (13.01.2012)

"On žere, on žere"... =D Nesmrtelná klasika. Viděno tolikrát, až se zahřívala VHSka. Fantozzi měl vždycky moje sympatie a jako nastavené zrcadlo světu, to bude fungovat snad vždycky. Důležité poselství je ale u Fantozziho vždycky a to, že máme mít rádi to, jací jsme a když vás někdo miluje, tak je to vždycky výhra. "Muhekl poftotr"... "Fantozzi, to jste vy?" =D (19.01.2014)