Tragéd Fantozzi

Druhý díl se nese v absolutně stejném duchu, totiž pokusit se vás shodit ze židle po po propuknutí nezadržitelného smíchu. Fantozzi opět nabídne nespočet ikonických scén k zapamatování, nadhodil bych scénu z večeře, kde se objevila i obrovská doga Ivan Hrozný Jednatřicátý :D.....Osobně tuto scénu považuji za jednu z nejpreciznějších komediálních scének v celé historii kinematografie z různých koutů světa. To totiž nemá chybu. Jinak i návštěva kasina zpočátku dokáže mnohokrát vykouzlit pořádných úsměv od ucha k uchu. Dnešní komedie totiž sází jen na povrchní vtipy, které po většinu času slouží spíše k smíchu, ale takovému, že jen nechápete, kdo to může považovat za zábavnou záležitost. Není to tak vždy, to rozhodně, ale často bohužel ano. Jinak ještě musím smeknout před českým dabingem. Totiž hlavně díky legendárnímu hlasu vypravěče Michala Pavlaty a dabérovi Fantozziho Václavovi Postráneckému se z tohoto italského počinu vyklubala má srdcová záležitost. Dvojka si za mě odnáší 8,5/10 (25.11.2020)

Nemám rád komedie, které se snaží být vtipné za každou cenu. Problém filmů s Fantozzim je právě v absenci kontinuálního děje, který by směřoval odněkud někam. Chápu, že tyto filmy jsou pro pobavení a nemají za cíl přinést filozofická moudra. Přesto - tento druh humoru je prostě přitažený za vlasy, Fantozzi ze sebe dělá hňupa, který každému jen podlejzá... Neznám v reálu jediného člověka, který by se takto choval. Vytvářet z každé situace uměle vtip, tomu se pak už ani nedá zasmát. Pro mě nestravitelné i za deštivé neděle, dokonce bych to nebral na DVD, ani kdyby mi za koupi ještě zaplatili. (08.09.2009)

A další příhody účetního Uga Fantozziho (Paolo Villaggio), který je stále se svou půvabně nepůvabnou ženou Pinou (Liu Bosisio) a dcerkou Mariangelou (Plinio Fernando). Opět je tu humor, který se uchiluje pro mne špatným směrem, či není včas zaražen ve své naivní půvabnosti, ale zazděn idioctvím samotného Uga. Takové jsou návštěva cirkusu, návštěva casina v Monte Carlu se svým velkým šéfem hrabětem Semenzarou (Antonio Faá Di Bruno), lov a večírek s účetním Filinem (Gigi Reger). O trochu lepší je už ryze pánský večírek s Filinim a Calbonim (Guiseppe Anatrelli), který vede až k odjezdu Uga se svou platonickou láskou Silvani-Calboni (Anna Mazzamauro), pro kterou je ale jen prostředkem k jejím cílům. A tak jediným jakž takž vtipným kusem pro mě zůstává zaměstnanecký filmový klub vedený Riccardellim (Mauro Vestri), které vede až k inscenování slavné scény Odděských schodů v reálu. Ale to je pro mne zatraceně málo. (05.01.2011)

Fantozzi sa mi páčil keď som mal 12 rokov, ale teraz tie jeho príhody nemôžem vystáť. Nemá to hlavu ani pätu, scény za sebou nasledujú bezo zmyslu a humor, založený zväčša na tom, že Fantozziho niekto niekam trafí alebo niekam spadne, je zúfalo nevtipný a trápny. Jedinú hviezdu dávam za štipku náznakov skutočného humoru v niektorých scénach. 2+/10 (24.08.2009)

Sociálny podtón jednotky (Fantozzi, 1975) v prvom pokračovaní je stále prítomný, navrch však presakuje producentská túžba po extrémnej grotesknej bláznivosti v snahe diváka predovšetkým pobaviť. Sociálna kritika je takouto komikou, vytvorenou pre rehot diváka kina, potlačená do úzadia. V pamäti tak ostane skôr Fantozziho prepálený dlhý jazyk ako upozornenie na stupňujúce sa poľovnícke šialenstvo so stále agresívnejšími poľovníkmi, loviacimi jeden druhého. Bizarne zvláštnou a pomerne vydarenou vsuvkou je svojrázna pocta filmu Krížnik Potemkin, ktorý svojim zamestnancom premieta jeden z vysoko postavených manažérov - milovníkov filmového umenia. Diskutuje sa aj o Griffithovi, Murnaovi, Kabinete dr. Caligariho a Dreyerovi, čo by ma zvlášť pri komediálnej ľudovej talianskej filmovej sérii nenapadlo. Čerešničkou na torte tejto epizódy ostáva záhadný československý film, ktorý sa z technických príčin nepremietal. Zvyšok "Druhej tragédie Fantozziho" tvoria viac či menej vtipné scénky s prestreleným humorom. Podávané v slede za sebou začnú byť opakovaným konceptom aj postupom času nehumorné a nezaujímavé. 38% (05.05.2014)