Mandela: Dlouhá cesta ke svobodě

To je mi zase trapas pane režižére. Mandelova autobiografie pohledem filmovych oci Justina Timbrdwicka, kde staci natocit nejakou cernobilou jednostrannou nespravedlnost, smutne zabery z vezeni a par citaci a jde se na dotocnou! Mandelova autobiografie a celkovy pohled na svet je filozoficky tak poutave dilo, na ktere slaboduchy scenar ani dirigentska taktovka nestacily. Mozna kdyby se nedelalo tolik prestavek na pravidelné čajové dychanky... Stale dokola delaji z divaku idioty a predkladaji lidem dramaticky jednostranne zapletky, kde je kazda strana mince zvyraznena natolik, ze by ji poznal i katolik. Neni divu, ze zde place nejedna venkovska dorostenka, ktera vychodila pet trid zakladky na deset let. Chybi mi zde propracovanejsi psychologicke procesy, celkovy nadhled nad celou tou problematikou. Mozna k tomu vsemu prispel i naprosto zcestny vyber hlavniho hrdiny bouchacem Idrisem Elbou, kteremu jsem to nezral od zacatku filmu. Vzpomente si na Eastwoodovo Invictus, v tomto dile stacil jeden pohled do oci Morgana Freemana a videli jste vse... (21.08.2014)

Nevím proč, ale do nového Mandely se mi zpočátku vůbec nechtělo. Cítila jsem však jakousi povinnost se na něj podívat a dnes nechápu, proč jsem zhlédnutí tak dlouho odkládala, protože to byl veskrze příjemný film. Životopisné snímky mám ráda, tenhle na to jde docela standardně, ale to nevadí, protože nechybí preciznost. Více se mi líbil začátek filmu a úplně nejvíc pak davové scény, kdy černoši skandovali v ulicích. Takové scény mají vždycky jakousi nespecifikovatelnou vnitřní sílu, která mi málem vhání slzy do očí a žene mi mráz po zádech. To bylo v další části snímku utlumeno, ale nevadí. Herecké výkony skvělé. A krásná hudba to korunovala. Silný příběh natočený bez patosu, a to je třeba ocenit. (17.06.2014)

Po působivém zpracování vrcholu Mandelova života Eastwoodem jsem pochopitelně čekal spíš slabší odvar, který se bude souběžně s při jeho natáčení selhávajícím zdravím jihoamerického prezidenta snažit v prvním plánu ždímat slzy nad jeho velkolepou kariérou. To, co se mi nakonec dostalo do rukou je, když ne opak, tak alespoň ta nejlepší reálně možná alternativa. Oproti zmíněnému Invictu jsou totiž feel-good emoce a naivní idealizace tématu tím posledním, o co ve filmu jde a Long Walk to Freedom se naopak nebojí dotknout se i toho kontroverznějšího, z čeho je Mandela obviňován. Asi bych takto pojatou látku raději viděl rozdělenou do několika epizod, které by se jednotlivým obdobím Mandelovy kariéry věnoval podrobněji, i v téměř dvou a půl hodinovém a nepříliš svižně ubíhajícím filmu jsou totiž všechny poměrně zkratkovité. V rámci možností to ale asi nemohlo dopadnout líp - celosvětový hrdina zůstává i přes naznačené přešlapy spasitelem Jižní Afriky, která má od ideálního stavu i po jeho smrti sice stále daleko, avšak rád věřím, že je mu alespoň o krůček blíž. (15.05.2014)

Ne, že bych se v životopisných filmech přímo vyžíval, ale mám je rád a téma tohoto snímku mě dost zasáhlo. Příběh jednoho vůdce, který desítky let, ať už pasivně, či aktivně, bojoval za svou zemi, byl zpracován velmi citlivě a v určitém ohledu i objektivně. Samozřejmě běžný divák netuší, zda-li byl filmem, respektive knižní předlohou, pouze obelhán, nebo se to tak všechno stalo, to co si pro nás však charismatický Idris Elba připravil je velice silný film, který dokáže chytit za srdíčko...90% (12.03.2014)

Určitě je to zajímavý snímek, zajímavý minimálně tím, že je to jistý druh autobiografie a hlavně, že se jedná o jednu z největších ikon vůbec. Když se člověk koukne na tenhle film a pak si pustí film od Clinta Eastwooda s názvem Invictus - neporažený, pak je prostě nemožné tuhle osobu nemilovat. K filmu. Jak jsem řekl, stojí za to vidět tenhle film, protože vypráví příběh velkého muže, který se nebál bojovat za to, čemu věřil a bojoval za to dokonce svého života. Velice se mi to líbilo, protože film nepředstavuje hl. postavu jako toho největšího hrdinu všech dob, ale i jako normálního muže. Celkový děj a průběh dostává takový náboj, který budí v mozku důvod k zamyšlení, druhá věc je ale ta, že si člověk řekne, že prostě nemůžou být všichni takové svině... ale díky bohu se tam najdou někteří bělouši, kteří zmoudří během let. Mandela Long Walk To Freedom je film, který bych si určitě nepouštěl každý rok, nicméně když si ho ale po hodně dlouhé době pustím, určitě zase zapůsobí. (06.03.2014)