Divergence

Z mého pohledu prostě klasická young adult věc, snad jen s tím rozdílem, že tu hlavní dívka není rozpolcená mezi bruneta a blonďáka. Ale ne, to bych byl na tenhle film moc zlej, pro mě je to sice dějem trochu nudné a tuctové, ale pořád je to dobře natočené a s pár slušnejma hercema (spíš ve vedlejších rolích) a celé to docela dobře funguje. Svět ve kterém se děj odehrává pro spoustu lidí asi bude zajímavým post-apem/distopií, ale osobně pro mě bude vždycky zajímavější buďto svět naprosto ujetější a temnější (Mad max, herní Fallout), nebo víc propracovaný, byť méně zničený (a třeba i ta Enderova Hra, kterou považuju za zlatý grál dobře napsaného příběhu, který se dá považovat za young adult). (10.08.2020)

A je to tady, apokalypsa se blíží! Obstarožní grafomanské krávy zformovaly svými furtdokolovými, trapnými postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky novou degeneraci tupých, ohyzdných grafomanských pipek s rovnátky, které začínají publikovat své vlastní furtdokolové, trapné postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky, jímž jejich dobře naložený papá zatím necvaknul publikování jejich vlastních furtdokolových, trapných postapo braků pro …. Tak trochu tojflkrajs, že? Jak z toho ven? Jistě, divergence by byla cestou, to by ovšem nesměla opět ustřelit směrem k prdeli tisíckrát omletých, komerčně diktovaných pubertálních přetlaků typu „jsem krásná, uvědomělá, přechytřelá a ve čtrnácti hustě dospělá, tak si zachráním svět a sbalím některého z těch nagelovaných teploušů“, u nichž se jen mění žluklými jebáky poseté pozadí z Hangrgej na Dárce, z Dárce na Hostitele a z Hostitele na Divergenci. I ta zcela limituje premenstruační fantazie otylých školaček, jež jsou pak akorát tak schopny blaženě se vzbudit s mastnými fleky na kalhotkách s Medvídkerm Pú někde uprostřed Tumor-oulendu. Takže pro zastavení této evidentní kulturní degenerace nezbývá, než svým antikoncepčním selháním zakazovat Assbuky a mlátit je tak dlouho, dokud prostě nezačnou číst nějakou kvalitní literaturu. Abych zase nebyl až tolik příkrý, byl to ze všech těch výše uvedených řídkých průjmů zatím ten nejméně hnisavý a místy i nepatrně zábavný, nicméně i tak další pokračování této slaboduché a exantémově infekční kdoví-kolikáti-logie jako Impotence, Demence, Inkontinence a dokonce i Napálila jsem to hlavou do kredence s gustem vynechám. (30.06.2015)

O něco lepší než podobné Hunger Games, se zajímavější hlavní hrdinkou (Woodley je sázka na jistotu, i když se tady nemůže opřít o tak plnokrevnou postavu jako třeba v The Fault in Our Star) a i ostatní postavy kolem ní jsou lepší, stejně jako ten samotnej svět a jeho systém. Na druhej díl jsem docela zvědavej. (07.09.2014)

Osprostili nás, rozdelili podľa kást, vytvorili z nás otrokov, čo otázky nebudú klásť – tento film je paralela na súčasnú spoločnosť. Zmanipulovaní sa sami od seba nepreberú, treba čo najviac divergentov, ktorí vymažú ten program a oslobodia ich. Zasadiť smrteľnú ranu systému, ktorý naprogramoval ľudí na nemysliace automaty. Túto pointu vidím v tomto filme. Páči sa mi. Nie je sci-fi. (28.07.2014)

Fikční svět vachrlatý jako sen čerstvě menstruující puberťačky (podobný režim by nevydržel ani týden), psychologicky bohaté asi jako tělíčko Maggie Q na podkožní tuk a přesto docela sympatické ve svých tématech (Chápu dobře, že je to celé metafora toho, že humanisti jsou nejlepší, protože neumí jen jedno, že jo? Hehe.), soběstačnosti hrdinů (plus za to, že Shailene do konce filmu neroztáhne prvoplánově nohy a naopak těm stopořenejm údům celkem nakládá po držkách) a režijním vedení pana Hambáče, který by měl okamžitě narukovat na místo Marca Webba a odrežírovat dalšího Spider-Mana. Protože když dokázal udělat relativně snesitelnou a místy dokonce vtahující a podnětnou zábavu z tohohle 140 minut dlouhého vývaru všeho možného, ze scénářů, které plodí zfetovaní roboti u Sony, by mohly konečně být alespoň koherentní bijáky pro všechny. Nejen bezmozky. (02.05.2014)