Mrtvá jáma

Námět z psychiatrické léčebny pod níž se ukrývá šílený vědátor je sice lákavý, ale Mrtvá jáma je plačtivě nezábavné béčko. A když už přijdou konečně na řadu zombie úchylárničky, tak je pozdě bycha honit. Měl jsem co dělat s dokoukáním a kacířsky se přiklonil k proklikávání před kterým došlo na komfortní podřimování. Ale vždy od posledního místa nebdělého stavu přísahám, že jsem poctivě znovu zapínal. Jen jsem takhle usnul asi natřikrát, bohužel. Takže dvě hvězdy kvůli dvěma aspektům, které mě zaujaly. Líbila se mi netradičně pojatá kamera, která scény snímala ze zvláštních a pokřivených úhlů. Dodala tím filmu pěkný psycho nádech. Nu a poté Cheryl Lawson a její pobíhání v lascivním bílém prádelku, jenž lahodilo oku mému. Ach ta postavička! Hm a to je asi tak všechno vážení! (24.10.2017)

Nostalgická spomienka na moje prvé dotyky s hororom. Pritom Dead Pit je typický horor z konca 80. rokov. Vyčerpáva už spracovanú tému o šialenom vedcovi aj zombícku tematiku z predchádzajúcich období vývinu filmu. Pamätám si ako mníška, spoza zamrežovaného okna, požehnala vodojem a vzápätí sa hektolitre svätenej vody vyliali na potácajúcich sa zombíkov. Samozrejme, bol to ich posledný kúpeľ v tomto tak trochu chaotickom horore, zmätenom ako myšlienky šialeného vedátora, ktorý brutálne experimentoval na pacientoch psychiatrickej liečebne. Príbeh sa odohráva v dvoch časových rovinách, ale prevažne reflektuje hriechy dávnej minulosti. Skrátka: mŕtvi sa znova vracajú a živých berú so sebou. Je to cesta z mŕtvej jamy do mŕtvej jamy (alebo z blata do kaluže). Krátka, šokujúca a krvavá. Tento horor poctivo zobrazuje násilie, surové operácie aj mordy. Dôležité však je, že dokáže vyvolať naozajstný strach. Obsahuje množstvo výrazných scén, pre ktoré naň ani po rokoch nedokážem zabudnúť. (05.11.2010)

Brett Leonard je pre mňa niečo ako Jack Sholder (Arachnid, Nočná mora z Elm Street 2): babrák, ale občas motyka vystrelí a podarí sa mu omylom nakrútiť akceptovateľný, neobjavný, ale atmosférický horor. Brett zaujal v roku 1992 Trávnikárom, ktorý sa preslávil hlavne tým, že oficiálne bol podľa poviedky Stephena Kinga, no neoficiálne s ňou nemal nič spoločné. Tri roky po nešťastnom Trávnikárovi (a pár rokov pred Virtuozitou a Skrýšou pre diabla) natočil Mŕtvu jamu. A hoci scenár nemá zmysel komentovať, atmosféra je pochmúrna a temná, mnohé krvavé scény sú drsné ešte aj v r. 2017 (kedy som film videl) a v neposlednom rade ma potešili dobré masky. Inak ale béčko ako vyšité. (17.09.2017)

Druhej a poslední horor, kterej mě v mým životě opravdu vyděsil k smrti. Bylo mi něco pod deset a já na tohle koukal pozdě večer. A to už jsem za sebou měl spoustu chuťovek, od Evil dead přes Pátky třináctýho, Noční můry, Hellraisera a všechny možný různý béčka. Celkem kolem sto stopadesáti kousků. Další horor, kterej mě tou dobou tak vyděsil byl Englundův Předvolba 976. Tak panickej strach jsem už nikdy necítil a jsem tomu opravdu rád. A jen děkuju bohu, že mě to nijak nepoznamenalo do budoucna, i když z doktorů mám docela smíšený pocity, hlavně když mám jít do nemocnice třeba na prohlídku. (19.02.2006)

Mrtvou jámu jsem poprvé viděl v rámci pátečních hororů na televizní stanici Nova. Už tenkrát se mě líbila ta podivná atmosféra, která stále působí i po letech. Jsou už v tom hodně cítit začínající devadesátky. Prostředí psychiatrické léčebny, sklepení, kde šílený chirurg Colin provádí své experimenty a mrtvoly hází do jámy, naháněcí noční scény, sexy hlavní hrdinka, spousta oživlých a po mozcích lačnících zombíků, pěkné masky, to vše podbarvenou zvláštní hudbou dělá z tohoto kousku zábavnou podívanou, kterou se oplatí vidět. (03.10.2020)