Jak vytrhnout velrybě stoličku

Byl jsem tak trošku okraden o hlavní pointu, protože jsem z malých úryvků, které jsem jako dítě viděl věděl, kdo je jeho táta. Nic to ale neubírá na zábavnosti a velmi hezkém příběhu. Herecký výkon všech zúčastněných i toho nejmenšího jsou obdivuhodné a s velmi kvalitním a nečekaně až smutně krásným zakončením mi to dává pět bodů. (18.11.2014)

Film o urputné snaze jednoho kluka mít taky tátu, je dómenou především Tomáše Holého. Ostatní herci, kteří rozhodně hrají výborně, se ocitají při výstupech Holého v jeho stínu. Velký aplaus si samozřejmě zaslouží i česká mistrině filmů pro celou rodinu Marie Poledňáková. Ta se výtečně postarala nejen o herce, ale blýskla se i výtečnou atmosférou a smyslem pro humor. (03.07.2003)

Tak dobiehanie zameškaného z detstva, tzv. povinných filmových jázd, nie je až tak bolestivé, ako som sa obával. Zároveň však nie je nad čím jasať. Minulý rok S tebou mě baví svět, tento Jak vytrhnout....Vždy som si myslel, že sa myslí normálna stolička na sedenie, ale tak všetci sme občas trochu prihoretí...Poledňákovej film nie je až tak komédia, základ filmu je skôr dramatický. Na maminku je vyvíjaný trochu nepochopiteľný tlak ohľadom hľadania si nového "tatínka", ako by sa rúcal svet. Holého hlášky pôsobia trochu vykonštruovaným dojmom, na nervy mi ale liezť počas filmu nezačal. Milo pôsobia po sebe nasledujúce scény, keď malý ledva pluhuje pri malom zjazde a hneď nato dáva veľké oblúky na nevyjazdenom svahu. Takzvaný druhý plán filmu (i keď tu skôr ten prvý), inteligentne vsunuté problémy nekompletnej rodiny a otázok ako z toho von, je samozrejme v rodinných filmoch ocenenia hodnou pridanou hodnotou. Touto cestou zdravím aj Ítího, ktorého som nedávno po čase videl. (30.12.2014)

"Tak ho svážeme do pytle a hodíme do řeky." Více se mi líbí letní pokračování, ale i díl o velrybě (zkomoleninu "verlyba" mimochodem děsně nesnáším) má co nabídnout, byť mi v dětském věku přišel hrozně tíživý (Prahu pod smogovou peřinou nedokázaly vyvážit ani zasněžené Krkonoše). Navíc tím, jak člověk stárne, vidí v Poledňákové filmech stále víc. Je fajn, že režisérka dokáže oslovit diváky několika generací (nebo aspoň dokázala, než přišla s Krokodýly). (258.) (23.06.2007)

Jak vytrhnout velrybě stoličku stojí zejména na mile napsaném příběhu a hereckém výkonu Tomáše Holého, který člověku svým dětsky sobeckým, umanutým a potrhlým chováním mnohdy leze na nervy, ale děti už holt takové jsou, takže se to tak musí brát. Nicméně ani Jana Preissová, ani František Němec se vedle Holého neztratili. Líbil se mi koncept opětovného setkání po x-letech a situování do zasněžených hor - osudovost jako vyšitá. (30.07.2019)