Vinnetou - Rudý gentleman

Kolegyňka Skuby 47 jednoznačně palec nahoru, i když se mi tenhle (druhý) díl nelíbil tolik jako např. první Vinetoua nebo Old Shatterhand a ani nenatropil tolik paseky v mém srdci jako ten třetí. Tento byl vlastně docela veselý oddechový, i když vlastně špatně skončil (zvlášť přečetl-li si člověk knihu). (14.07.2016)

Táto májovka má celkom zamotaný dej, ale so zaujímavými a nakoniec šťastnými riešeniami, možno až na ten koniec. Takisto je vtipné ak v diaľke sa objaví nákladný automobil, ale na druhej strane vtipná scéna s medveďom tak vtipná ani nemusí byť, lebo medveď bol skutočný, ale na to ako sa pohyboval by nikto ani nepovedal, že bol skutočný. Hudba a herci fantistickí, prostredie v bývalej Juhoslávii nádherné, človek by ani nepovedal, že sa to všetko netočilo v USA a najmä treba pochváliť Karla Maya, lebo opäť dobrý film. Už to nie je extra skvelé, dokonca tentokrát tu je veľmi podobná zlá postava tej prvej, charakterovo skoro úplne. Forrester tentokrát ťaží na indiánskom území petrolej a ničí indiánske osady, či dokonca napáda vlastných, ale opäť to končí ako v prvom diely a dobro vyhraje, čo je pekné, ale veľmi sa to podobá na prvý diel. Tak ako v prvom diely stráca svoju lásku Old Shatterhand, tak tu ju stráca iným spôsobom Winnetou. Už mi však tento indiánsky film nepripadá tak skvelý a oproti prvému je podľa mňa slabší. (19.06.2012)

Vinnetou - Rudý gentleman. Pierre Brice a Karin Dor jsou Vinnetou a Rybanna v nejslavnější indiánské romanci všech dob. Harald Reinl svou třetí Mayovku povýšil na místo násilí na neskutečně nádherný a hluboký příběh, který však také nemá zrovna nejšťastnější konec. Vinnetou bohužel kvůli boji za mír nemá právo ani na lásku. Z herců zmíním skvělého Eddieho Arenta (znovu v roli Lorda Castlepoola) a pak i svého oblíbence - největšího filmového ďábla Klause Kinského. (13.06.2019)

K tomuto legendárnímu dobrodružnému filmu mne váže nezapomenutelná vzpomínka, která dokazuje, jak jsem ho milovala. Já, vzorňucha, jsem jako studentka asi tak v roce 1965, kdy se u nás v kině promítal, spolu s kamarádkou tajně v noci klíčem od skříně odemkla vitrínku u kina, kde byly vystaveny snímky z filmu. Každá jsme jeden sebrala – ona s koňmi a já s herci. Nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha a drzost, ale tolik jsem toužila ten obrázek mít. Týden jsem z toho v noci nespala v očekávání, že mne přijdou policajti zatknout. Doufám, že už je to promlčené. Po dlouhém čase jsem tuto historku podrobně vylíčila řediteli kina s omluvou. Dostalo se mi odpuštění, protože on sám byl velký filmový fanda a ještě mi daroval spoustu filmových plakátů. Dodnes na tento film nedám dopustit. Howng, domluvil jsem! (17.03.2012)

Je příjemné vědět, že existuje místo, byť jenom ve filmu, kde čestní jsou opravdu čestní, padouši jsou poznat na první pohled a chlapi vždy dodrží své slovo ať je to stojí cokoliv. Do takového světa se člověk vždycky rád vrací, když ještě k tomu Terence, Klaus i Lex mají tak modré oči. Ale moje srdce přesto volá - Vinnetou! (10.11.2010)