The Baby of Mâcon
Das Wunder von Macon
Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayKamera:
Sacha ViernyHrají:
Julia Ormond, Ralph Fiennes, Philip Stone, Don Henderson, Jessica Hynes, Bastian Pastewka, Jeff Nuttall, Dennis Rudge, Dela Maria Vaags, Kathryn Hunter (více)Obsahy(1)
V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
ocenenia : MFF Cannes 1993 - nesúťažný výber ◘◘◘◘ Na rozdiel od viacerých mi film zďaleka nebol tak jasný a posolstvo tak čitateľné, ale filmové spracovanie sa mi páčilo.... mám rád Greenawayove "výtvarné oko" a zmysel pre "drsnú intelektuálsku kultivovanosť" ...a ten britký humor medzi riadkami, to bolo "šmakos" ;) ()
Tak já jsem původně nechápal tady to místní znechucené zděšení z tohohle filmu, jelikož tři čtvrtiny tohohle filmu jsou sice zvrácené, ale tak přece jenom je to Greenaway a kdo jeho filmy zná, tak přece jenom musí tušit, že ho nečeká nic normálního jak po filmařské, tak i příběhově stránce. Ale znechucení v poslední čtvrtině naprosto chápu, tam to je řádně hnusné - SPOILERY už jenom trest ušukání k smrti je humus (a Greenawaye cením za to, že pochopil, že diváka spíš poznamená to, když nic neuvidí a pouze to uslyší, než aby tu bylo vidět detailně znásilňování) a nebo taky jak tam oplakávají to mrtvé zázračné dítě a místo řádného pohřbu si ho místní rozeberou na kousky. Doslova. KONEC SPOILERŮ. Co se ale znechucování diváka týče, rozhodně to není samoúčelné, Greenaway se tímhle snaží poukazovat na krutost 17.století (myslím, že je to už novověk) a daří se mu to víc než dobře, co si tu čtu komentáře. Zvolil i dokonce zajímavý styl, který vlastně míchá film s divadelní hrou, která se i párkrát dost zvrtne a přestává být jenom hrou. Teoreticky nevíme, v jakém roce se film odehrává, když je to vlastně celé "jenom" divadelní hra. I přes to všechno mě Dítě z Maconu, i když má zajímavý příběh a podané je to taky zajímavě, nezaujalo na tolik, aniž bych to viděl na víc než průměr. Problém taky vidím v tom, že dvě hodiny jsou tady opět podle mě až moc. Takže dávám celkem slušné 3*, ale upřímně, tohle už vůbec není film pro každého a pro start s tvorbou Greenawaye bych radši doporučil Rembrandtovu Noční hlídku, Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec nebo Umělcovu smlouvu nebo snad i Topení po číslech, to jsou asi nejnormálnější filmy, co kdy Greenaway natočil. 3* ()
Filmů, které i při sledování v TV dokáží, že člověku spadne čelist hned při první scéně a po shlédnutí pár dní nemyslí na nic jiného, je málo. Tohle je jeden z nich - troufám si říct, že zapůsobí na každého... Na mne tak, že i když to byl Zážitek s velkým "Z", podruhé už nemusím..... ()
Velká taškařice Péti ZelenoAway. Předmětem je inscenace. Předmětem je plodnost. Kráva! A dítě co má překrásného pindíka. Všechny dámy si chtějí na něj sáhnout.. A pak je tu vražda býkem----to je divadlo? A jedna takzvaná matka ušukaná k smrti. To bylo divadlo? Já asi Greenawayovi rozumím, však nejist, nechávám si to pro sebe. Zajímavý brutální spektákl. ()
Tak mě Greenaway znovu srazil na kolena. Až se seberu a vstanu…nezapomenu se uklonit. ()
Dítě z Maconu je překvapivě poměrně brutální a hravá alegorická divadelní show. Greenaway je hodně kreativní borec a určitě jde o jeden z jeho lepších filmů. Jako bývalý malíř si umí vyhrát s mizanscénou a vizuálem. Ti, co žerou církevně-satirický, umělecky-společensko-kritický anebo lars von trierovský záležitosti, tuhle fajnšmekrovskou věcičku ocení. Běžný divák může zůstat zaskočen, snad i pobouřen - mamince a babičce to radši nepouštějte. ()
Vizuálně i formálně vytříbené divadlo v divadle. Greenaway si pohrává, místy velmi ostře, s tématem neposkvrněného početí a despocie církve. Celý film je jedním nekonečným pohybem. Hýbe se kamera, nekonečné množství komparsistů v každém záběru, hýbe se i dekorace na scéně. A přesto by se Dítě z Maconu mohlo stát velikým zarámovaným statickým obrazem. Kombinace operního zpěvu, magické vizuality a greenawayovské zvrhlé brutality v hávu nejvýššího umění je prostě nepřekonatelná... ()
Idea divadla, kde všechno probíhá skutečně a postavy opravdu umírají je skvělá. Je to však také pěkně hnusný film. ()
Asi "nejnormálnější" Greenawayův film. ()
Jeden z nejodpornějších filmů, co jsem kdy viděla, bere se naprosto vážně a je plný explicitího násilí, které si hraje na velké umění. Na hrátky s formou kašlu, hnus zůstane hnusem i v hezkém kabátku. ()
Po prvních větách mi bylo jasné, že pan Greenaway bude jeden z těch pošahanějších pánů. Kdybych chtěl být slušný napsal bych, že mě film zasazený do mentálně bizarního teatru 17. století nesedl a pokud bych chtěl napsat co si skutečně myslím, pak je to intelektuálně zdeformovaná plácanice idiotských keců. Pár Greenawayovo filmů už jsem viděl a vypadá to, že ani po tomto se ze mě nestane fanoušek. ()
Výborná originální a umělecká záležitost. natočit toto je kumšt. Já věděl, že se nemám zastrašit těmi občasnými nulovými hodnoceními. lidi neví.. Kdo vydrží začátek, bude unešen. Divák je skrze střední úroveň (diváky v záberu) vtzažen a realita pozbývá své pevné hranice. Úžasný nápad, absolutně stmosferické zpracování. Díky. 9/10 ()
Ve filmu jako by se naplno projevilo Greenawayovo životní krédo: “Jestliže chcete vyprávět příběhy, staňte se spisovatelem, ne filmařem.“ A kromě spisovatele též výtvarníkem, patřilo by se v jeho případě doplnit. Před očima nám totiž doslova ožívají barvou saturované obrazy, vjemově přeplněné obdobně jako oltáře barokních kostelů. Nazřídka se schránami k uctívání relikvií – tu část prstu, tam jazyk, onde zase lebka, podobně jako v případě krutého konce dítěte z Maconu. Vhodnou legendou opředený „zázrak“ se stává pro každého (církev nevyjímaje) vítaným zdrojem k získání moci, peněz a vlivu. Dojde i na Greenawayovu obsesi čísly – v drsné scéně, která je pozoruhodným způsobem zároveň divadelní i reálná, a tak v reálných kulisách na divadelních prknech, které znamenají svět, se odehrává věčné představení, jehož jsme zároveň diváci i hlavní protagonisté. ()
Ženská smyslnost nástrojem ďábla, ďábel nástrojem církve potažmo samotného náboženství, tvorba dogmat potom výsadou mocných. Vyšperkovaná perverze postavená na piedestal. Uctívaná a vzývaná. Blahořečený überfetišismus. Zkaženost zaštiťující se nevinností. Lidé nástroji jiných lidí. Zavržený člověk dokonalým obrazem a zároveň obžalobou zhrzeného Boha. Zázrak stvoření kolektivním majetkem. Jenom rodiče se až podezřele často ocitají mimo hru. Zhruba tohle jsem si tu našel já. Ačkoliv na jaké straně opony stojím si ještě nějakou dobu tvrdit netroufnu. A co vy? Věděli jste na konci, zdali se uklánět, anebo tleskat? ()
Sympatická obžaloba církve (potažmo jakékoli jiné totalitní ideologie, neboť jak známo, kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost atd.), kdy ve jménu dvojího divadla k pobavení/podmanění lidu dochází ke skutečným obětem. Greenaway se už sice v minulosti blýskl jak duchaplnějšími dialogy, tak krásnějšími filmovými obrazy (především však zábavnějšími filmy s rychlejším spádem), přesto hodnotím vysoko. ()
Jednoducho nádhera. Zvrátená, odporná, šokujúca nádhera. ()
Manýristické divadlo k potěše asi těch několika klubových fandů, kteří dokáží ocenit vytříbenou formu (to se musí nechat) a nevadí jim, že pro tuhle formu režisér jaksi zapomněl na zábavu. Zbylí zjevně odcházejí buď proto, že to nemůžou vydejchat a zvedá se jim kufr, jiní, že se k smrti nudili. Pokud si z filmu zapamatuju jen supr kozy Julie Ormond, tak nemůžu jít z hodnocením výš jak na jednu hvězdu. ()
Vizuálně i formálně vytříbené divadlo v divadle. Greenaway si pohrává, místy velmi ostře, s tématem neposkvrněného početí a despocie církve. Celý film je jedním nekonečným pohybem. Hýbe se kamera, nekonečné množství komparsistů v každém záběru, hýbe se i dekorace na scéně. A přesto by se Dítě z Maconu mohlo stát velikým zarámovaným statickým obrazem. Kombinace operního zpěvu, magické vizuality a greenawayovské zvrhlé brutality v hávu nejvýššího umění je prostě nepřekonatelná... ()
7/10 ()
Krása i hnus. Když se řekne klubový film, vybaví se mi Dítě z Maconu. Sevřené naturalistické drama, které používá barokní kulisy i církevní tmářství a fanatismus jen jako prostředky k tomu, aby nám ukázalo co opravdu sídlí v jádru lidské duše. Náročné, nechutné, geniální... ()