Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

premahala som sa,ale nedalo sa to pozerat...hnusne od prvej sekundy a nudne k zblazneniu...musela som preskakovat-a vzdy to iste-hnus a hyperbolizovana akoze drama...spievajuci albin mi trhal usi...ak ma toto patrit medzi filmy ktore treba vidiet kym zomriem,tak budem vecne ziva-cely film suvisle ma nikto nedonuti pozriet... (15.07.2023)

Filmy pana Greenawaye mají svou estetiku a opakující se prvky jako jsou nahota, provokativnost, vulgarita a jistá filozofičnost. Na to vše jsem se před zhlédnutím snímku připravila, ale zdaleka jsem nevěděla, co mě čeká.  Velmi intenzivní začátek mě upřímně zprvu dost distancoval jako diváka. Chci tím říct, že jsem děj vnímala spíše jako vymyšlený, nereálný, neosobní, artový, což byla chyba. Za zákrytkou přepychové restaurace, maniakálních výbuchů Alberta, brutálitou a násilí se schovával obyčejný a vlastně všední svět. Vyprávěl, ač velmi pobuřujícím a surovým způsobem, jak je těžké dostat se ven z toxického až nebezpečného vztahu/prostředí, jakou sílu má moc, peníze, nedotknutelnost mocných směřující až k dehumanizaci. Do toho mě hodně bavila hra s barvami. Každé dějiště mělo striktně přiřazenou barvu (bílá toaleta, červená restaurace, zelená kuchyně), do které se i postavy doladily oblečením. O to zajímavější mi přišla role milence Michaela, protože toto pravidlo zcela ignoroval, jakoby tam od začátku nepatřil. To také nejspíš upoutalo i Georginu, protože nebyl jen další panáček v manželově perfektním světě. A protože má Greenaway malířské vzdělání, bylo zajímavé věnovat pozornost i barokním referencím - obraz v restauraci, imitující hru světla a stínu z barokních obrazů, zdobnost, ale i hierarchizace společnosti či chórově laděný zpěv chlapce pracujícího v restauraci.  Závěrem musím říct, že Greenaway dokázal nastolit tak znepokojující atmosféru, s pomocí hudby pana Nymana a brilantních hereckých výkonů, že jsem si poté musela zapnout něco na odreagování. Opravdu silný filmový zážitek. (21.12.2023)