Ladri di biciclette
Zlodeji bicyklov
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (225)
Len toľko = 95% ()
Muž, dohnán situací až na okraj živobytí, postaven před rozhodnutí zda ukrásti či nikoliv. ()
Snímok pokladaný za filmovú klasiku má svoje nepopierateľné kúzlo a silné miesta hlavne pri vykreslení vzťahu otca a syna. Dej samotný je veľmi lineárny a vnútorný konflikt hlavnej postavy očakávateľný už od jeho začiatku. Na filme sa mi páčilo najviac ako tvorcovia dokonale využili tému bicyklu - z predmetu bežnej spotreby sa stáva symbol a vidina lepšieho života. Osud rodiny závislý na banalite, ktorá sa stáva tragicky nedosiahnuteľnou a dvojica hľadajúca svoj bicykel v uliciach, kde sa skoro potkýnajú o desiatky iných - to je to, čo na tomto snímku mrazí a na čom je postavené jeho napätie. Priznám sa, že som trochu alergický na socialistický podtext vo filmoch - dnes ho už vnímame samozrejme inak než v roku 1948, no na druhej strane sa bojím pripustiť, že v dnešných časoch hospodárskej neistoty môže byť snímok čoskoro rovnako aktuálny ako v dobe, v ktorej vznikol. Nič to však nemení na tom, že vykreslenie človeka ako zrnko v mori životnej biedy, statočne nesúceho svoj osud, na ktorom sa nedá napriek všetkej snahe nič zmeniť, je pre mňa ťažké akceptovať. Sicova bojovnejšie naladená Vrchárka mi preto bola bližšia. ()
Bezútěšně kvalitně natočená tehdejší smutná realita s nadčasovým přesahem. Ano, vítejte do komnat italského neorealismu .. [80%] ()
Nuda. Sledovat hodinu a půl svět nesympatického chudého Itala, který se snaží domoci se svých práv a znovu získat zpět své ukradené kolo, a to v mezích zákona, bylo opravdu nudné. Z té ponuré atmoféry mě nedostalo vůbec nic. Závěrečné proboření morálních bariér není překvapivé, stejně jako závěr samotný. Smutný, nudný snímek, který nestojí za zopakování. ()
Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. První půle celkem slabší, pak se to rozjede do skvělýho finále. Shrnutí? Zajímavej, nikoliv však zábavnej dobovej film. Za mě tři silný hvězdy. ()
Snímok nie je podľa mňa extrémne úžasný, divák nemá dôvod sa kochať a predsa príbeh baví a empatie k hlavnému hrdinovi prevládajú. ()
Skvelá snímka talianského neorealizmu, ktorý sa zameral na skutočný život ľudí a svoje dejisko presunul do špinavých exteriérov povojnového Talianska. Silný príbeh otca, syna a jedného ukradnutého bicyklu. ()
Film se zaobírá realistickým popisem nezáviděnihodných sociálních poměrů obyvatel poválečné Itálie. Všudypřítomná bída, nezaměstnanost a mizivá naděje v lepší budoucnost se dostává do ostrého kontrastu s laskyplnymi vztahy v rámci rodiny hlavní postavy filmu. Hlavnímu hrdinovi, jemuž bylo ukradeno kolo, nezbytný prostředek jeho obživy, na němž je existenčně závislá celá jeho rodina, nezbývá, stejně jako statisícům ostatních, kteří živoří na okraji společnosti, nic jiného, než se znovu postavit a hledat lepší budoucnost pro sebe i svoji rodinu. Mimořádně uvěřitelné (ne)herecké výkony, líbivý vizuál, kultovní pověst snímků, to vše stojí za shlédnutí. Film bohužel trochu sráží monotónní dějová linka a příliš strohá kriminální zápletka. ()
Chválím, velmi! Nejen že jsem měl to potěšení se podívat na pěkný italský film, který nebyl plný afektovaného dohadování a hádání, přehrávaných emocí a podbízivé lascivnosti, ale také jsem se mnoho dozvěděl o poválečné Itálii a situaci ve společnosti, tím je pro mě snímek asi ještě cennější. Zajímavé je chování lidí když dojde ke konci filmu ke konfliktu mezi hlavní postavou a domnělým zlodějem. Najednou je na místě mnoho a mnoho lidí, ženy křičí z oken, mladík předstírá záchvat. Inu, Roma. :) Mimochodem, Lamberto Maggiorani mi hrozně připomíná Jeremy Ironse, a scéna kdy mu jeho uplakaný chlapec dává svou ruku do dlaně zase Kolju. ()
V tomto filmu mě zaujalo, jak režisér a kameraman uměli využít davu. Hezky se zde podařilo také zachytit poválečnou dobu v Itálii. ()
Tento film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1984/85. ()
Film se stal jedním z milníků italského neorealismu a obrovským triumfem i v mezinárodním měřítku, což dokládá řada prestižních cen. Film byl nominován i na Oscara. V závěru je film písmem i slovem vychvalován a jsou zmíněny veliké úspěchy na nesčetných filmových festivalech Evropy. Je to skutečně velmi zajímavý obraz poválečné Itálie, sociální drama. Za vidění rozhodně stojí. Jenomže je na něm vidět jak veliký skok od té doby udělaly technologie a tedy i film. Na dnešní dobu je film příliš přímočarý, jednoduchý, neumělý a některé dějové detaily moc naivní. ()
Věčné ČSFD dilema. Hodnotit filmy optikou doby vzniku nebo současnosti? Dívat se na ně pohledem cílového diváka, když je film určený třeba spíš pro děti nebo hodnotit dospělým pohledem? Zohledňovat při hodnocení kvalitu v rámci žánru, nebo sladkou romantickou komedii vždy strhat, protože vám tenhle žánr nesedí a film jste viděli jen souhrou okolností? Myslím, že ani já v tomto nejsem konzistentní, už jsem určitě při několika filmech přimhouřil oko a hodnotil je v kontextu doby, kdy vznikly a už jsem tady zároveň mnohokrát psal o tom, jak se na filmu podepsal zub času. U Zlodějů kol se mi oko mhouřit nechce. Je to krásný a jednoduchý příběh s pěkným poselstvím, žádné hollywoodské ani současně evropské tlačení na emoční pilu, což má svoje kouzlo. Na mě je ale ta jednoduchost až přes čáru. Děj by vydal na krásnou knižní povídku, kterou bych nejspíš s nadšením a jedním dechem slupnul, ale na celovečerák je to prostě málo. Tudíž zaokrouhluji hodnocení dolů, ale uznávám, že ve své době to musel být originální počin, kdybych hodnotil v roce 1950, dal bych bez váhání o hvězdu víc a s tím, že tu má film v současnosti 85 % nijak nepolemizuji. Určitě stojí za vidění. ()
Jednoduchý příběh, ale srozumitelný, koukatelný a skvělý herec v hlavní roli malého synka. ()
Zvláštní film. Na začátku filmu hledá práci a zbývajících sedmdesát minut kolo... ()
Vykreslení společensko-sociálních poměrů poválečné Italíe tak autentickým způsobem až z toho mrazí. Perla italského neorealismu. ()
Obyčejný příběh o jednom ukradeném kolu a ztrátě česti... ()
Tak tohle je sociální drama!!! Citlivě a úsporně natočené, přesto neuvěřitelně působivé. ()
Italský neorealismus patří mezi mé nejoblíbenější filmové žánry. Dějová linka filmu s ukradením kola a jeho hledáním je tak jednoduchá, že jsem nevěřil, když jsem četl dějový obsah před prvním shlédnutím, že to může zaujmout. Opak je však pravdou. Byl jsem zavlečen do děje tak, že jsem přál hlavní postavě, aby kolo našel. De Sica příběh postavil na prvotně primitivním ději, který vystihuje realitu všedního dne poválečného Říma. Vidí svět tak realisticky, že je nakonec okradený donucen stát se sám zlodějem kol.... Je dobré připomenout, jako vedlejší dějovou linku, vykreslení vztahu otce a dítěte, které se od nejmenšího věku setkává s tvrdou realitou a dokáže se v ní orientovat. Dokáže otci flexibilně pomáhat, aniž by o to otec žádal.. Dále je ve filmu perfektně zachycena atmosféra uličního ruchu Říma té doby. Film s odstupem času může sloužit i jako připomenutí a doklad vývoje způsobu městské dopravy. Přemýšlel jsem nad závěrem. Film by mohl skončit americkým happy-endem, ale naštěstí je konec otevřený a jiný ani nemohl být. Jinak by se to celé dílo shodilo. Pět hvězdiček. ()