Pianistka

"Proč mi ubližuješ ??" Bavorský Hitchcock znovu hraje bizarní hru s divákem, znovu zkoumá násilí jako takové, tentokrát trochu z jiné strany prostřednictvím adaptace knižní předlohy nobelové feministky Elfriede Jelinek, jakkoli tu poměrně rozšiřuje a vytváří ty své oblíbené paralely.. Další z Padesáti odstínů Hanekeho šedivé mysli.. Výtečný a snadno jedinečný film.. (13.10.2016)

Dívali jsme se ve škole. Mi to nedalo, skončili jsme totiž někde v půlce, a musela jsem se dodívat doma, protože mě ten film maximálně zaujal. Nejprve si člověk říká, co to budou za prasárny, málem se červená, ale pak si zvykne a naopak nepřestává žasnout. Pokud budete brát film z psychologického hlediska a zapomenete na ty úchylné scény, budete si film neskonale užívat a doslova se vám vryje pod kůži. Tohle je jeden z těch, na které v životě nezapomenete. Isabelle Huppert podala fantastický výkon, věrohodný, obdivuji ji za odvahu, že takovou roli vůbec vzala. Její výkon je výjimečný i v tom, že ji postavu Eriky věříte, soucítíte s ní i přes všechny její úchylky a zvrhlosti, jste zvědaví, co bude dále. Prostě film, který je nutno vidět, je sice někdy i na hranici pornografie, ale kvůli kvalitnímu zpracování, hercům, psychologii to stojí za to! (17.06.2013)

Anatomie obsese a sadomasochismu v ženském vydání, Hitchcock na feministický tón až velmi svého druhu? To jsou otázky, které napadnou poučenějšího diváka při zhlížení tohoto filmu. Kontrast několikerého života stárnoucí vážené profesorky prestižní vídeňské konzervatoře se zauzluje ve zřídka vídané vášni vlastně ne zcela dovršené a o to zmatenější patologie. Jeden muž je z toho jelen s i bez parohů. Zřejmě právě tyto zákruty a jejich vysledovávání jsou smyslem a posláním filmu taženého právě Huppertovou, která i tady stvrzuje univerzálnost svého hereckého záběru. V zcela nezvyklé úloze ale vystupuje i Girardotová, z jejíž matky-megery-strigy jde nezastíraná hrůza. Citový vztah dcery a matky je stejně zmatený jako dceřin vztah ke studentovi a dotváří jeden bludný kruh narušeného a nešťastného osudu, který touží také po slunci a výšinách snového života ideálních lidí. Asi je dobré vědět, co všechno ještě patří do našeho světa. A rozporuplný pocit z filmu je pravděpodobně nejlepší odpovědí na otázku po režisérově a scénáristově motivu. (27.08.2007)

[9,5/10] (CNC, Eurimages, Canal+, Alain Sarde, MK2, WFF, Wega Film, arte, ORF) (Barevný /// Produkce: Yvon Crenn, Christine Gozlan, Veit Heiduschka /// Scénář: Michael Haneke podle románu Elfriede Jelinekové /// Kamera: Christian Berger /// MFF v Cannes: Michael Haneke (Velká cena poroty), Benoît Magimel (herec), Isabelle Huppert (herečka)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (19.12.2008)

Vubec jsem nevedel co od toho cekat, navic podle nazvu se Pianistka tvari jako vcelku poklidny, umelecky zalozeny film, piano a hudba zde nastesti dostanou spoustu prostoru, to chvalim, ale to co se skryva pod povrchem v temnych zakoutich mozku tehle klavirni profesorky je az prekvapive politicky nekorektni zvracenost. To, ze jsou umelci prevazne totalne ujeti je znamym faktem, ale jestli se podobny chaos odehrava v myslich vsech profesoru na hudebnich konzervatorich, tak tam musi mit asi hodne veselo. Kdyby Pianistka vysla nekdy pred 15ti lety, mohl z toho byt i docela solidni shocking material. V dnesni dobe internetu a vsudypritomneho sexu uz to maji tyhle filmy trosku slozitejsi. Kdyz se 15ti lety klucina dneska podiva na proslulou ziletkovou scenu z Pianistky, kterou chtel Haneke ocividne sokovat, tak mu to prijde naprosto bezne, protoze si hodinu predtim prohlizel fotky Suicide Girls nalozenych v krvave vane, pro ktere jsou podobne interakce vaginy a ziletky kazdodennim ritualem. To ale nic neubira celkovemu efektu, ze Pianistka je stale velmi pusobiva a narocna psychologicka hra a excelentni one-women show Isabelle Huppert. Nejvetsi "WTF?" feeling jsem mel uplne na zaver pri sledovani zpusobu, kterym to Haneke cele zakoncil, ale nechci spoilerovat, takze si to pekne zcheknete sami, stoji to za to. 8/10 (28.11.2008)