Žlutá ponorka

Když se řekne psychedelie, hned vedle kaleidoskopických obrazců se mi vybaví beatlesácký animák Yellow submarine. Slavná čtyřka vyráží v kreslené podobě do podmořského království, které čelí útoku modrých hnusáků. Fascinující je například proplouvání mořem času, při kterém hraje nezapomenutelná When I'm Sixty-four. (08.12.2007)

Mám rád Beatles a mám rád i animované filmy, ale film Yellow Submarine na mě nezapůsobil v dnešní době asi tak, jako na diváky z let šedesátých a sedmdesátých. Vizuální stránka je samozřejmě unikátní a působivá a hudba Beatles zase podmanivá a veselá, ale nevím, moc mě to nevtáhlo. Ovšem hlášky padají občas skvělé, hlavně Ringo perlí :-). (01.10.2013)

Sedím ve vlaku směr Praha, který je mým pomocníčkem na cestě do Liverpoolu, kde snad chvíli pobudu. No a dychtivost mi nedala a začal jsem se předem potápět do historie tohoto úžasného města. Nejsem zrovna fanoušek Beatles a tohle zkombinování psychedelického lektvaru s Boschovým peklem mi chvíli motalo myslí, ale závěrem musím dodat, že Yellow Submarine se dostavila i na můj ostrov lidské blaženosti a přijmul jsem ji. (22.09.2016)

Krásný a velmi nápaditý příběh který musí oslovit jak děti, tak i většinu dospělého publika. Tým výtvarníků pod vedený německým výtvarníkem Heinzem Edelmannem vytváří barevný, hravý svět pro tento ,,květinový" film s četnými písničkami této legendární kapely. Ve žluté ponorce pod záštitou psychedelických obrázků, vizí, různých proláklin, barev všeho druhu cestují a prožívají nejedno surrealistické dobrodružství. Cestují do ráje hippies Peperlandu, aby jej osvobodili od nepřátel hudby a lásky ,,modrých mravenců". V závěru filmu je všem příznivcům této kapely, přeci jenom dopřána jedna věc? A to sice ta že můžou konečně vidět své miláčky a jejich skutečnou podobu i když jenom na mžik. Jejich čtvrtý film pro mně přeci jenom dopadl o něco lépe než jejich předchozí Magical Mystery Tour. Nejlepší písně ze soundtracku k filmu krom první strany kde byla v režii jejich producenta a manažera George Martina, speciálně zkomponována orchestrální hudba jen pro tento film tak jednoznačně tenkrát ve své době, vlastně i dnes velice poplatné píseň All You Need Is Love, a ještě se mi líbila třeba Hey Bulldog. Pro Eddarda? Ano já to slyšel, jako fanoušek Beatles a vůbec celých šedesátých let jsem o této písničce dávno věděl. Píseň ale ve filmu nezazněla, byla z roku 1967 a Beatles ji tenkrát tuším vydali současně s albem nebo přímo na albu Sergant Pepper's.Za 4* prostě skvělá LSD atmosféra. (22.10.2006)

"Once upon a time... or maybe twice." To je jim tak podobný, pacholkům. Vcelku zajímavé je, že kreslení Brouci se sami nemluví, jejich účinkování se omezuje na krátký vstup na konci. Škoda. "I've got a hole in my pocket." Některé části jsou velmi vydařené, například hned úvodní Eleanor Rigby. Celkem řečeno, George Dunning byl nejspíš solidně padlý na hlavu, v tom nejpozitivnějším slova smyslu. -"Bless you." -"Should I sneeze?" (02.03.2011)