Hlasy

Americké Psycho zabalené v ružovom obale, respektíve temnota podaná pestrofarebnými farbami. Podľa obsadenia, plagátu, popisu deja, traileru som čakal uletenú komédiu s rozprávajúcimi zvieratami, nakoniec som však dostal bizarný mix čiernej komédie a psycho-thrilleru/hororu funkčný v každom a jednom smere ... aj keď sa to tak na prvý pohľad nemusí zdať. Aj tá „komédia“ je totiž v prípade Voices dosť zavádzajúce označenie, ono je to v podstate regulárny horor/thriller, ktorý sprostredkováva pohľad do duše schizofrénneho vraha, akurát podaný s poriadnou dávkou cynizmu a sarkazmu. Pod týmto obalom sa však skrýva poriadna skepsa a mrazivá psychologická sonda do života maniaka. Reynoldsov hrdina je totiž vyšinutý vrah ku ktorému prehovára ako jeho „dobré ja“ v podobe psa, tak to „zlé“ v podobe mačky s trefným írskym prízvukom. Znie to absurdne, ale to striedanie žánrov, kde v jednom zábere strieka krv a v druhom sa nekompromisne hláškuje z úst domácich miláčikov plnohodnotne funguje. Že to znie ako poriadny úlet? To si píšte, toto je rozhodne najdivnejší film roku 2014! A to radšej nespomínam rozprávaciu uťatú hlavu Gemmy Arterton, ktorú si hlavný hrdina chová v chladničke! Pre mainstreamovú publikum s najväčšou pravdepodobnosťou nestráviteľná zmes žánrov, na indie scéne hotový klenot. Pre mňa osobne neuveriteľné prekvapenie a kvalitou oveľa lepší film, než by som si trúfal odhadovať. Pocta šikovnej režisérke, ktorá dokázala presne vystihnúť stav pomätenej mysle. V tomto prípade ani nevadí, že tá story je predvídateľná až beda, pretože o príbeh tu ide až v druhom rade. Vo výsledku tak ten najnetradičnejší, najbizarnejší, ale zároveň najzabávanejší portrét života jedného psychicky narušeného jedinca. Akurát ho je náročné niekomu odporúčať, napríklad tie absolútne prestrelené záverečné titulky s „happy songom“ už boli aj na mňa mierne over the top. CELKOVO: 4* (8/10) (20.02.2015)

Pro mě totální dějové překvápko. Čekal jsem podle traileru ujetou komedii s mluvícíma zvířatama ala dr. Dolittle, ale že to půjde touhle schizofrenní killing cestou, to mě opravdu zaskočilo a to v dobrém slova smyslu. Výsledek proto hodnotím velmi dobře. Bavilo mě to strašně a když se nad tím zamyslím, tak tohle je vlastně naprosto reálná věc. Upřete Schizoušovi léky a takhle to dopadne. Realizace je potom dost hravá na to, aby i přes neobjevný, ale přesto kvalitně napsaný scénář, zaujala svojí bizardností, komediálními vsuvkami a hlavně rozvrácenou Jerryho osobností, kterou ventiluje do svých domácích mazlíčků. Takže jo, je to opradu atraktivní a nevídaný kousek :) (29.03.2015)

Zabils matku? Slyšíš hlasy? Hrabe ti v tvé v palici? Pak se nediv, že máš doma půl účtárny v lednici.. Jeden by tu psychologickou studii i ocenil, kdyby však vedle majonézy, lidských hlav a jogurtů neleželo několik ale. Filmů, potažmo seriálů o sériových vrazích jsou kvanta a málokterý dokáže originalitou vybočit z řady. Summer of Sam zpracovalo motiv „zvířecího našeptávače“ mnohem působivěji, Henry: Portrét masového vraha se může opřít o nesrovnatelně přesvědčivější herecký výkon v hlavní roli (pro Reynoldse střídajícího pohledy veselé a smutné vyorané myši to byl menší prubířský kámen jeho schopností a co si budeme nalhávat, příliš nezaperlil), námětem podobné Americké psycho má zase hutnější atmosféru. Satrapi zaslouží kredit za hravost, černohumornou strunu (obhroublý kocour) i výtvarně pojaté rozdělení dvou odlišných světů v jedné chorobné hlavě. Chvílemi jsem koketoval i se čtyřmi hvězdami, ale pak se na konci přihlásil Ježíš do Milton hledá Superstar, znovu se mi vrátily myšlenky na ústřední castingový přešlap a počet hvězd se sjednotil s počtem hlávek zelí v Jerryho chladničce.. (30.07.2015)

U nás doma by Keisy (boloňský psík, diktátor) kupovala větší lednici a Sára (láskyplný německý ovčák) mě přesvědčovala, že jsem dobrý člověk. Přítel už pro jistotu schovává nože :D Něco tak ujetého a nepochází to z Japonska? Sedím tu, snažím se napsat něco smysluplného, abych vás na film nalákala, ale víte co? Nejde to. Pořád si vybavuji veškeré scény a směju se. Prostě skvělá absurdní komedie ze života "neobyčejného" chlapa, který si "povídá" se zvířaty a rád plní ledničku :o) (26.04.2018)

Ryan Reynolds střídá velké produkce s malými nezávislými kousky, tu a tam se to podaří, většinou, ač ho mám rád, to ovšem nedopadne. Komediální psychologicko-hororové krimi Voices bohužel alespoň pro mě sklouzlo do druhé skupiny. Jeho Jerry je přinejmenším podivín. Žije nad bowlingovou hernou, s kočkou a psem. Divně se pitvoří, maká v továrně, rád zajde za děvčaty z účtárny. Je naivní, je dobrosrdečný. Ale pořád je to podivín. Jeho okolí vnímáme podle toho, zda Jerry zrovna zobe nebo nezobe předepsané léky. Ve finále je nicméně uřezaná lidská hlava odpočívající v ledničce pořád lidskou hlavou. Jerry to holt v dětství neměl snadné a náročné to budou mít i jeho potencionální přítelkyně, které skončí v desítkách krabiček coby potrava pro domácí mazlíčky. Ano, na papíře to zřejmě vypadalo vtipně a nápaditě, na plátně to ale takové bohužel není. Nebráním se netradičním kouskům, které točí různé žánry. Jenže tenhle nijak zajímavě nepracuje s narušenou myslí, není to ani dostatečně divné (ať si pod pojmem představíme cokoliv), nemá to ani pořádnou atmosféru, kterou by si to zasloužilo. A bijte mě, ale Reynolds svého „hrdinu“ jednoduše neutáhl. Pojem originální mi tady prostě nesedí!! (27.07.2015)