Rosewater

Voľby v Iráne rok 2009, očami a kamerou novinára, ktorého za to zatkli a väznili. Filmovo priemerné, občas trochu naivné, ale bolo mi sympatické, že sa to nezvrhlo na klasický heroický epos alebo väzenský masochizmus. Občas to stačí aj takto, nohami na zemi. Ibaže potom nezostane žiadny vzletný zážitok. (08.04.2015)

Tak to vypadá, že začali docházet „opravdoví hrdinové“! Hrdinové čestní a morálně neústupní natolik, že vydrží nelidské mučení v nejhnusnějších věznicích světa, aniž by jakkoliv ustoupili ze svých skálopevných zásad a zpronevěřili se své pravdě. V kurzu začínají být zbabělí přičmoudlí přizdisráči z londýnského Ňufsvíku, co v Halydej-Yn Ahmádího Neřáda po opravdu nehumánním a ultrabrutálním mučení spočívajícím v tom, že si museli natáhnout pásku přes oči, přičemž na ně dost nevybíravě pár měsíců zblízka řval nějaký perský strejc, jemuž asi dost ukrutně smrdělo z huby, prozradili i to, co nevěděli a bez skrupulí a ochotně se stali nástrojem propagandy té islámské pakáže. Vše jen proto, aby se co nejdříve dostali do pohodlného bezpečí svého evropského bytu a mohli pak velkohubě bez bázně a hany za počítačem naprosto páteřně bojovat proti bezpráví, útlaku a tyranii. No to mi teda polib Chomejnýho! Po sto minutách na hlavu postavené a kdovíproč natočené trapné kraviny o ničem jsem si připadal málem jako v pohádce Tisíce a jedné nudy, ve které se onen prefíkaný vezír na všechno vysral, vrabec sežral orla, pastýř okradl zloděje, al-Ma’mún si Chadídžu, dceru al-Hasana ibn Sahla, nakonec nevzal, i když byla sice tlustá a hnusná, ale zato strašná piča, a Šehrezáda tak unudila chalífa xmrti, čímž se vyhnula popravě. (22.02.2015)

Trailer sliboval drsné drama ze země, kde zítra znamená včera, drama oběti silně zaostale nelidského režimu, jehož představitelé neváhají jakékoli své, dokonce i vymyšlené či domnělé odpůrce trestat praktikami, za jaké by se nemusel stydět ani soudruh Vysranovič Stalin. No nakonec jsem z nudy málem utkala středně velký perský koberec. Hlavní hrdina se ze svého notně nervově labilního vyslýchajícího soudruha sice pokusil neposrat, nicméně poté, co jeho naivní forma odboje vzala za své, podléhá tlaku vymaštěných soudruhů, odehraje svůj vnucený štěk před kamerami, podepíše Íránské STB nějaká lejstra a mizí zpět do civilizace. Mnoho povyku pro nic, viz soudruh verbal. (22.02.2015)

Čtyřměsíční izolace, obvinění ze špionáže a psychické mučení v íránském vězení rozhodně nemohly být žádná selanka, nicméně zrovna tahle stěžejní většina snímku, v níž novinář Bahari přemítal o odloučení, rodině a spěl k podepsání (vykonstruovaného) přiznání, mě upřímně dost nudila. Přitom půdu měla připravenou dobře, úvodní dokumentování (zfalšovaných) voleb a následných demonstrací vypovědělo mnoho znepokojivého o nesvobodě v islámské zemi. Závěr s využitím ("masážních" :-)) fantazií vyslýchatele i zkostnatělosti režimu pak trochu ujel do nechtěně úsměvné, pranýřující angažovanosti; ovšem stále šlo o velmi "respektuhodné" téma, které si slabé 3* nakonec vysloužilo. (14.02.2017)

Známy príbeh, ktorý v roku 2009 obletel v podstate celý svet dostal už aj svoju filmovú podobu. Pri pohľade na obsadenie Gaela Garcíu Bernala na postavu Maziara Bahariho som zostal trochu zaskočený. Nešlo mi do hlavy prečo Hispánec má hrať Peržana, ale napokon som milo prekvapený ako táto rola Bernalovi v podstate celkom sadla. Čo sa filmu týka, tak tá prvá fáza okolo prezidentských volieb bola skvelá, no po tom ako sa Maziar dostal do väzenia sa to ocitlo v takej statickejšej polohe a stratilo to svoj pomerne výrazný dynamický náboj. Smerom k záveru sa to opäť zlepšovalo, ale na úroveň skvelej úvodnej časti sa to už nedostalo. Ale aj tak fajn, niekde na pomedzí 3 a 4 hviezd. (05.03.2015)