Když vane vítr

Přiznávám se, že jsem nebyl dojatý k slzám jak ostatní. Ale jedná se o velice zajímavý a povedený experimet. Už samotné spojení animovaného filmu a nukleárního holocaustu zní zajímavě. Navíc se tu střídají kreslené pasáže s hranými, předměty jsou jednou opravdové, jednou kreslené. Celou dobu si jen povídají dva ne příliš vzdělaní důchodci ale z každého slova, vyzařuje láska k tomu druhému. Jak řikám, moc povedené, ale něco tomu chybí. 70% (21.03.2011)

Asi před pěti lety mne má velká obliba skupiny Pink Floyd přivedla k tomuto filmu. Řekl bych, že jsem byl určitě jedním z prvních lidí u nás, kdo ho viděl. Po pravdě jsem až do té doby žil v mylné představě, že animované filmy jsou pouze pro děti a že jsou vždy veselé a končí dobře. U tohoto filmu je opak pravdou. Začíná jako pohodový, nikým a ničím nerušený vztah dvou stárnoucích lidí, který se pomalu začne proměňovat v peklo za zvuku hudby jedněch z nejrespektovanějších hudebníků všech dob. (02.02.2011)

"When the Wind Blows" můžeme popsat jako "Hrob světlušek" s důchodci a britským naturelem, ale byť to může dát určitou vágní představu, co od snímku čekat, zdaleka to nepopíše jeho hlavní kvality. Jádro filmu představuje jeho premisa převzatá z předlohy Raymonda Briggse. Ta pojímá téma atomové války a nukleárního holocaustu optikou obyčejného párečku důchodců žijících na venkově, jejichž vztah se za léta společného soužití ustálil do podoby drobných rituálů a přijatých rolí. Od nich se pak odvíjí jejich bezprostřední přístup k hrozbě, která je tak devastující, že ji postavy ani nedokážou pojmout v celé její závažnosti. Co do konceptu vlastně můžeme "When the Wind Blows" označit jako protiválečnou travestii, kde je tradiční obraz atomové války rozkládán obyčejností a lidovostí ústředního páru staromilských důchodců, kteří novou válku neustále naivně poměřují s tou, kterou přežili a z níž se v souladu s dominantní ideologií otřepali. Nicméně postupem času se lehkovážností začnou pronikat hořké až depresivní tóny, když z prvních náznaků začne být jasné, jakým směrem se bude osud stařečků ubírat. Při tom ale film nikdy nehraje prvoplánově na city, ale opět svou působivost staví na kontrastech a diváckém uvědomování si důsledků věcí, kterým postavy nerozumí, případně které si nechtějí připustit. (20.04.2014)

Příprava a přežívání atomového konfliktu po (staro)anglicku. Jestliže se Vlákna zaměřila na dopad nukleární katastrofy na celou Británii (popřípadě Zemi a lidstvo), WtWB se snaží s lehkou nadsázkou zobrazit to samé v mnohem menším měřítku - zde je použito příkladu stárnoucího páru žijícího kdesi na anglickém venkově. V první polovině se odráží lpění na tradicích, britská "suchost" a cyničnost. V té druhé (po výbuchu bomby) však rapidně přituhne a i když celkový efekt na diváka nelze srovnávat s ultradepresivními Vlákny, depresivní pocity a mrazení v zádech se alespoň v mém případě v hojné míře dostavily. 8/10 (04.05.2012)

Animovaný film, skôr taká satirická verzia britského filmu Vlákna, o jednoduchosti postaršieho páru na prahu senility - akurát že oni seba naivne zaradujú ešte do stredného veku. Pád atómovej bomby riešia po svojom, naivne a len na základe vládnej priíručky, ktorá však neodpovedá na všetky okolnosti, ktoré atómovku sprevádzajú. Animácia je veľmi jednoduchá a musím priznať, že sa mi ani nepáčila. Starecká zábudlivosť a naivita (nespomínam ju toľko veľakrát nadarmo) dodáva filmu kúsok humoru (spomínanie si na staré "zlaté" časy počas 2. sv.v, neustále mýlenie si Rusov s Nemcami). Ale celý čas som očakával, že ich naivita už raz konečné narazí na tvrdú realitu a bol som zvedavý, ako sa s ňou vysporiadajú. Bohužiaľ ona neprišla, a tak aj kvôli tomu, aj kvoli animácii, musím íst s hodnotením nižšie. Každopádne je to zaujímavý námet. Hodnotenie: 65% (21.02.2014)