Den poté

Tohle by se mělo povinně promítati všude a pořád. Jako Černobyl. I přesto, že tvůrci na konci jasně uvádějí, že následky ani zdaleka neodpovídají tomu, jak by to vypadalo v reálu. Což je ještě o 100% děsivější, když po shlédnutí zjistíte jak vás tato ´´umírněná´´ verze, zasáhla. Jen pro silné nervy. P.s. v jedné z menších rolí se objeví Herk Harvey, rež Carnevalu Duší.;-) (11.07.2020)

Den poté byl jednou z největších událostí v americké televizi. Málokdy se na obrazovkách objeví tak nekompromisně intenzivní televizní film, který by vyděsil tolik diváků. Podíl na tom má ale částečně i to, jakým způsobem byl film tehdy v televizi prezentován. Již několik měsíců před vysíláním připravovala televize diváky na to, že uvidí něco zásadního. Film po scéně jaderného útoku neobsahoval žádné reklamy, po jeho vysílání ho doprovázely diskuze o tom, co diváci právě viděli, a vedle toho televize zřídila horké linky s připravenými poradci. Podstatně sugestivnější zážitek o jaderné hrozbě je nicméně o rok novější britský kvazidokumentární televizní film Threads. (16.07.2003)

Noční můra mého dětství, viděno dnes dosti trapné, ale stále aktuální. Jde vlastně o tv film a nízký rozpočet je hodně znát. Skutečnost by byla mnohem horší a to se asi nafilmovat nedá, protože by nebylo co.Nikdo si nedovede představit jak by vypadal den poté přeživších, natož týden,měsíc,rok, 10 let... (12.10.2007)

Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. (15.11.2019)

Zatraceně. Tak trochu scifárna, ale tak napínavá a realistická, že mě s toho mrazilo. Vypukla třetí světová válka, když Sověti napadli Západní Německo. Poté jsou odpáleny řízené střely, které míří jak do USSR, tak do USA. Příběh se odehrává v okolí Kansas City, kde měli Američané odpalovací základny těchto střel a sleduje osudy několika lidí. Všechny ty zprávy nenechávají lidi v klidu, ta bezmocnost, pak panika. A pak to příjde. Bum. A další a další. Kansas City už není. Poté je to o tom, jak se lidé snaží zachránit - je to o naději. Ve druhé půlce tempo trošičku upadá, ale pořád to má takový zvláštní náboj. Ke konci filmu jsou k vidění opravdu drastické záběry lidí. Tento film rozhodně stojí za zhlédnutí a přejme si, aby se to nikdy nestalo. (25.03.2010)