Predestination

Celou první polovinu jsem jen doufal, ať ty hezky, někdy ale až příliš násilně cpané tajemství kolem svobodné matky v závěru dávají smysl, aby mě pak druhá polovina rozcupovala na kousky a dala kinematografii Otce a Matku všech paradoxů, a co na tom, že to nejspíše nedává příliš smysl, osobně jsem již tak moc ovlivněný Pánem času, že tohle neřeším. Navíc tady to bylo zamotané do takových uzlů, že jsem vlastně ani neměl potřebu analyzovat a pouze jsem si maximálně užil ten WTF pocit a jak říká KevSpa totální mindfuck. A ve finále tedy film působí velmi samoúčelně, vytvořený pro čistou radost z té šílenosti kolem cestování časem, ale osobně se mi to o to víc líbilo. Jinak soundtrack je podobně minimalistický jak celý film, ale dokáže se v ty správné chvíle objevit ve formě dostatečně akční muziky. A Snook je zřejmě můj objev roku. (31.12.2014)

Napíšu to tak, jak to je. Nevím po jaké době, ale postupně jsem se v těch hrátkách s časem ztratil a přestal film pobírat. Nemyslím si, že bych sledoval snímek nějak unavený či jinak indisponovaný, zkrátka jsem ho nepochopil. Nevím, do jaké míry to souvisí s mým očekáváním ohledně toho, co uvidím, protože to bylo vedle jak ta vedle (stejně tak netuším, jestli mě ta první hodina tak trochu „neuspala“ a neotupila moji pozornost), ale neměl jsem třeba jako u Mementa chuť mluvit nahlas sám se sebou abych se v tom „cestování“ neztratil. Stejně tak si nejsem jistý, jestli chci v budoucnu dát film znovu a pokusit se ho nějak rozluštit. Kvituju sice, že se někdo nebál jít pro jednou ne úplně vyšlapanou cestičkou/podle hollywoodské šablony (i když, jak se to vezme, že), ale zase by to nemělo být na úkor sledovatelnosti. Průměr je (prozatím?) tak akorát. (07.12.2014)

Skvělé zrežírovaná časovka zamotanější než uzený korbáček. Obsazení poměrně neznámé Sarah Snook byl geniální nápad. Snímek, který je vždycky o krok před vámi i když si myslíte že ne. Pokud je to možné nic si o filmu nezjišťujte. Ne ani obsah nečtěte. Co bylo dřív? Kuře nebo vejce? (11.01.2015)

Zase tolik odvařený z toho nejsem. První polovina by se dala nazvat " Vzpomínky transexuála" a druhá výsledný dojem samozřejmě zachraňuje. Líbí se mě hudba, nicméně vyššímu hodnocení mě tak nějak brání lacinnost a částečná nedomyšlenost příběhu. Měl zastřelit to mimino a byl klid. Ostatně možná by k tomu nakonec i došlo. I když stačilo zastřelit Hawka na lavičce a nikdy by žádný atentátník nebyl, ale to by zase nestála u té lavičky s namířenou pistolí Sarah Snook, že? No je to celé trošku na hlavu. Milion výkladů a ani jeden nebude nikdy správný. 60% (24.12.2014)

Být barmanem, může být místy i slušná divočina. Tvůrci dávají stručné indicie, zručně matou a divák je zvědavý. Jenže pak přijdou momenty, které jsem, přiznám se, nepobral a můj zájem začal velmi rychle opadat. Navíc uznávám, že mě film zřejmě zastihl ve špatnou dobu a neměl jsem chuť se do něho právě v poslední třetině víc položit. Tvůrci svůj kus nakonec neprodali. Nepomohla tomu ani nápaditá kamera, ani solidní vizuální zpracování. Tyhle filosofické zápletky založené na hře s nejrůznějšími časovými paradoxy mě jako celek jednoduše nebavily. (06.12.2014)