Pojedeme k moři

Samozřejmě budou existovat lidé, kteří film odsoudí již z principu a to proto, že se jedná o přímočarý feel good film, který se snaží na diváka povrchně zapůsobit a využívá k tomu hned několika otřepaných klišé. Ano i tak se to dá brát. Nebo se zkrátka necháte strhnout okamžikem a budete si užívat každý moment, tak jako já. A film vás za to odmění...80% (09.01.2015)

V tak milé překvapení jsem u českého filmu už ani nedoufal. Jiří Mádl není žádný můj herecký oblíbenec, ale to co si napsal a překvapivě i zrežíroval mi popravdě vyrazilo dech. Myslím, že naši "renomovaní" režiséři dostali tímhle dílkem dost na zadek. ... Vzhledem k tomu, že jsem den před shlédnutím filmu viděl, jak se při předávání českých lvů všechna pozornost upřela na romskou problematiku, přišlo mi opomenutí tohohle filmu jako velká chyba. (23.02.2015)

50% Snímku se nedá zapřít nadšení tvůrců a radost. Avšak scénáři by slušela kratší stopáž, těch 90minut už bylo moc, neboť vše bylo dost předvídatelné, některé části zbytečně natahované a ve výsledku nudící. Pochvalu bych dal též za casting ústřední dvojice, kluci hrají dobře. P.S. ta paruka babičky byla fakt hrozná... (25.02.2015)

Podstatné je to, čo režisér vystihol vierohodne. Svet detského vnímania sveta, nech je akokoľvek uletený, z pohľadu dospelého možno až šialený a bláznivý. Vydarila sa aj konfrontácia sveta detí so smrťou, sexom alebo bitkami rodičov. Hoci v prípadoch domáceho násilia a mentálne postihnutého tvorcovia až príliš podľahli všeobecne páčivým efektom. Konkrétne sa to prejavilo v gýčovom zábere dotyku zdravej a postihnutej ruky v žiare Slnka. Evokuje záber z filmu E. T., čo bol hádam prvý mainstreamový veľkofilm o strete normálneho a postihnutého (možno preto je v úvode Spielberg chlapcom-začínajúcim režisérom tak radikálne odmietnutý). Vyústenie problému s domácim násilím zodpovedalo zase odpovediam z psychoporadní dneška na otázku, ako to riešiť. Poradne vravia: rozdeliť rodinu! Nápravy sa údajne nikdy nijako nedočkáte (ani po smrti - viď horory, kde strašia duchovia zlostníkovi a ježibáb, čo za života strpčovali život myšlienkami, ohováraním a činmi každému, kto pôsobil len trošilinku šťastne či bezstarostne). Tieto výhrady spolu s nešvárami skoro všetkých českých filmov (rozjuchaná pieseň a počas nej sada prestrihaných záberov ukazujúcich veselý život hrdinov filmu) spôsobili, že hviezdička išla dole. Zvyšok fajn. Poznámka: Chápem aj reakciu Tetsua a jeho recenzie, ktorý sa v nej musel vymedziť voči každému, komu sa film páčil slovami "nechápou co je to umění", "mají na film nízká kritéria", prípadne, že "mají nedostatek fantazie či empatie". Film, nakrútený z pohľadu chlapca je podľa neho "spíš materiál pro psychiatra" a divákov v diskusii obviňuje, že videli teda určite menej filmov ako on. Chápem Tetsua. Má najviac osvalený modzog medzi kritikmi. Jeho slová musia byť teda tiež silné, pružné a ohybné. Nepriepustné a pevné. Nezlomné a hrdé. Ako vravím - chápem aj postoj Tetsua. (13.11.2014)

Celý čas premýšľate kam to smeruje a hľadáte toho motor, a nakoniec odchádzate rozplynutí a dojatí. Čoby scénáristický a režijný debut mladého herca, ktorého doteraz nikto nebral vážne, je Pojedeme k moři zjavenie. Malý český film, ktorý autorskou originalitou dosiahol svetovú úroveň. S malými prostriedkami, bez kalkulu, s túžbou vyrozprávať silný príbeh s autobiografickými prvkami. (11.04.2014)