A dost!

Příjemná pohodička, co neurazí, ani nenadchne. Atmosférou jsem si přišel nejblíž Gilmorovým děvčatům. Prostě si sednete na barovou stoličku, dáte kafe a u televize totálně rozjímáte. Co víc potřebovat, když dorazíte z práce totálně grogy, než právě takový film, který je ze života a místy příjemně pobaví. (17.11.2014)

Asi jsem už fakt stará, když se mi líbí filmy o zralých párech, kteří zkoušejí štěstí podruhé. Už nejsou ve hře jenom city a rozvedení se nechtějí spálit podruhé. Nebyl problém se vcítit do protagonistky Evy, která do mrtě využila možnost mít informace z první ruky. Přirovnala bych to k filmu, na který se těšíte, protože je to žánrovka. Jenže známí už ho pohanili a pokud se vám líbí, už vás sžírají pochybnosti o vlastním vkusu. Jenže když se to vezme cynicky, 99% partnerů bylo už někým odmítnuto. (01.02.2021)

takový příjemný film, který pomůže vytvořit v duši pohodu. Trochu humoru, trochu romantiky, trochu sentimentu, to celé dobře zamíchané a doplněné o vhodnou muziku - vznikne z toho film celkem ze života o tom, jak se seznamují lidi, co už mají něco za sebou, kteří jsou zatíženi svou minulostí. A taky o tom, jak se stárnoucí rodiče těžce loučí se svými dětmi, když odlétají z hnízda, o tom, že potřebují nebýt sami. Není to asi nic nezapomenutelného, ale mě se to líbilo. Kvalitné herecké obsazení, 70% (12.07.2015)

Kdyby se Enough Said neslo v duchu prvních dvaceti minut a nepřibyla by žádná výrazná zápletka, tak bych šel rovnou na plný počet. Enough Said zápletku nepotřebovalo, úplně by stačilo pozorovat skvělou chemii mezi hlavními postavami a nenechat se rušit rádoby originálním příběhem. Jinak ale skvěle pobavilo, až jsem měl pocit, jako bych sledoval konverzaci z Gilmorek. (28.07.2015)

Rozbor zajímavého trojúhelníku Gandolfini - jeho bejvalka Keener - jeho nová přítelkyně Louis-Dreyfus pohledem posledně jmenované. Stylem mi to trochu připomíná Apatowovy filmy, akorát bez vulgarit. Výborná sonda do vztahů mezi muži a ženami, o rozdílech mezi nimi, o naprostých malichernostech, které tyto vztahy komplikují, o vztazích mezi rodiči a dětmi a o tom, jak zvláštní smysl pro ironii může mít náhoda, pod jejíž vlivem může člověk udělat závažnou chybu. Je potěšující, že James Gandolfini si ve své poslední roli opět střihnul civilně příjemného sympaťáka, Catherine Keener výborně sekunduje, Julia Louis-Dreyfus na mě nepůsobila zcela sympaticky, ale to je můj problém, její průměrné herectví je však už problém její (záhadná nominace na Zlatý globus mě nepřesvědčí). 70% (15.02.2014)