Attila Marcel

Je zajímavé, jak máme každý jiný pohled na filmovou tvorbu, ale já si myslím, že je to svým způsobem obohacující. Příkladem může být třeba film Paříži miluj tě, který někomu nesednul a pak tento, který zase tak trochu minul mě. Nápad byl výborný, vrátit Paula pomocí záhadného čaje zpátky do minulosti za účelem jeho vytrhnutí ze stávajícího stavu nudné rutiny a v podstatě umírání zaživa, ke smysluplnějšímu životu. Po vizuální stránce to byla barevná pochoutka, opravdu se bylo čím kochat. Ale co jsem nebyla schopná akceptovat, byla přílišná překombinovanost. Sylvian nám to chtěl předložit originálním způsobem, ale já se tentokrát nechytala. A co mně moc nepřidalo, byl i samotný Paul, který na mě působil tak, že jsem nebyla schopná ho litovat, moje empatie se zkrátka nedostavila, tak jak by to bylo v jeho případě žádoucí. A to nemluvím o jeho tetičkách, které hrály zřejmě velmi dobře, ale já bych s nimi při nejlepší vůli nevydržela ani minutu. Zkusím ještě nějaký jiný Chometův snímek, třeba jsem jen nebyla v tom správné, rozpoložení. (28.11.2014)

Chometův hraný debut dopadl ve své podstatě velmi dobře a splnil očekávání, která jsem od něho měl. Je moc fajn, že tu zachoval svou typickou poetiku, na které je průprava z jeho bizarních animáků znát. Vždyť postava Madame Proust je naprosto typicky "chometovská" jak svým vzezřením, tak životním přístupem. Oceňuji parádní vizuál, který je skvěle barevný a zároveň hravý a parádně pracuje se světlem a stínem. S tím úzce souvisí hodně zajímavá kamera, která se nebojí delších "first person" záběrů, které vše oživují a jen prohlubují celkovou atmosféru. Taktéž obsazení se vydařilo a zejména Gouix je v titulní roli perfektní a svůj němý charakter vystihl takřka dokonale a dokázal všechno prodat beze slov. Stejně tak jeho dvě "bláznivé" tety nebo již zmiňovaná Proust jsou zahrány famózně. Jen je škoda, že příběh není přímočařejší a možná zbytečně nabízí mnoho "odboček", které jsou místy vtipné, jindy ale film příliš protahují. Možná by neuškodilo prostříhat o takových deset minut. Atilla Marcel je nicméně propracovaný a vytříbený film, který nabízí neobvyklý zážitek a lehce posmutnělou atmosféru. 80% (17.02.2014)

Sylvain si tak trochu sám nasypal klacky pod nohy. Guillaume sice valí kukadla o sto šest, čertužel jen to nestačí. Pokud se Sylvain chce dál věnovat hranému filmu, doporučil bych mu pár lekcí u Michela Gondryho. On totiž ten "reálný(skutečný)" svět skýtá mnohá úskalí, především v tom, že si s ním pro dotvoření určité atmosféry musíte pohrát skoro více, jak s tím animovaným. Přesto jsem velmi zvědavý a těším se na další film. (18.05.2014)

Attila Marcel nabízí spoustu barev, světla a hudby, hravost, úsměvné i smutný scény a navrch příjemnou atmosféru. Bohužel je ale celý strašně předvídatelný, a to včetně nataženého a nechutně samoúčelného konce (osobně bych dal závěrečný střih hned po pěkné pasáži na hřbitově navíc za doprovodu ukulele). Ve výsledku to je to tak na slabší 4*, nicméně Chomet mě i napodruhé potěšil a asi si tohoto režiséra budu v budoucnu všímat o něco víc. (14.07.2014)

Barevně skvělé, hudební čísla povedená (nejvíc se mi líbí asi ta, kdy je Paul v postýlce, všichni se nad něj sklánějí jak sudičky a ta maminka mu zpívá, že je jedno, čím bude, stačí, že bude šťastný z maličkostí. Ach), ale přesto tomuhle filmu něco chybí. Nějaké dotažení do konce tu postrádám. Svět (a stejně tak film) nelze založit na proustovské madlence a barvě á la Amélie, i když bychom si to všichni samozřejmě strašně moc přáli. Přesto chci Atillu Marcela vidět znovu a znovu a to zejména (paradoxně k mému komentáři) zejména kvůli Mme Proust a jejích houbičkách, které vás přenesou do světa vzpomínek, dětství a štěstí (no a někdy neštěstí). (04.08.2014)