Attila Marcel

Překrásná a poctivá Francie dneška a la Amélie z Montmartru. Nicméně v tomto případě má hlavní roli Paul a Attila Marcel. On a krásné kamerové záběry reality a snového světa, které režisér míchá tak překrásně, že si herce, který hraje Paula, totálně zamilujete. Guillaume Gouix je fakt skvělý a věřte mi, že jakmile se ve filmu alespoň trošku rozkoukáte, budete se na závěr neskutečně těšit. Vlastně nejen těšit, dokonce i v napětí očekávat rozuzlení. Počítejte ale s tím, že Vás to v žádném ohledu nezklame. Já si tenhle smutně krásný příběh prostě nenechal ujít. (21.11.2014)

Neohýbáte se smíchy. Běží před Vámi film, který je mírně bizarní, ale o tom život bývá. Uhlazený Attila, který nemluví a ve třiceti letech žije v nájemním čtyřpatrovém domě se svými tetičkami, které milují hudbu a dávají výuku tanečních hodin. Už jen to složení tanečníků mě dostalo, a když jsem viděla podivínskou sousedku paní Proustovou s obrovským psem, připomínající medvěda a pěstující bylinky s mnoha účinky v bytě, moje zvědavost vzrostla. A střípky vzpomínek daly dohromady dětství malého Attily, které provázela láska, umění a tragédie. I když jste mohli konec předvídat, byla jsem mírně dojatá, protože život, ten Váš, když se rozhodnete ho opravdu žít, může ještě za něco stát. (04.07.2015)

Nepochybně by tomu šly dát neurážlivé tři hvězdy, ale já se po vynikajících Iluzionistovi a Triu s tímhle nehodlám smířit. Vždyť druhou půlku už jsem ani nedokázal vnímat ten banální, a přitom nepřehledný děj. Chlápek žere houbičky a odhaluje tajemství, u nějž ani nechápu, proč je vůbec tajemstvím. No a co? Emoce nula, atmosféra nula. Od Pěny dní nejotravnější francouzská halucinace. (28.02.2014)

Sylvain si tak trochu sám nasypal klacky pod nohy. Guillaume sice valí kukadla o sto šest, čertužel jen to nestačí. Pokud se Sylvain chce dál věnovat hranému filmu, doporučil bych mu pár lekcí u Michela Gondryho. On totiž ten "reálný(skutečný)" svět skýtá mnohá úskalí, především v tom, že si s ním pro dotvoření určité atmosféry musíte pohrát skoro více, jak s tím animovaným. Přesto jsem velmi zvědavý a těším se na další film. (18.05.2014)

Attila Marcel - praštěné postavy, chytlavé písničky a milá atmosféra, tyhle tři věci mi utkví v paměti. A samozřejmě krásné (smutné) oči Gouixe, ty totiž opravdu stály za to. A Madam Proustová i s tou zahradou v bytě, na návštěvu bych k ní sice nešla, ale musím uznat, že to bylo stylové. Ono tam bylo stylových věcí a postav víc - smrt Paulových rodičů, podivné tetičky i doktor vycpávač zvířat. Jo jo, vzpomínky jsou mrchy, a přes poselství filmu si stejně myslím, že občas je stejně lepší zapomenout. (16.09.2014)