Slídil

Nejen fascinující kontroverzní hlavní postava a v ní naprosto přesvědčivě mrchožroutský Gyllenhaal (casting na výbornou), ale i pevná a soustředěná režie, šarm nočních ulic a panoramat města andělů, NIGHTCRAWLERa jsem konečně po dvou letech lapil a dost si ho užil. Ta odpudivost, bez emocí, vypočítavost, manipulace, zároveň tah na branku, bystrost a ctižádost, spolu s bizarním světem peněžení tragédií... vysoce dívatelný a baví. (10.02.2017)

Nejlepší date movie pro bulvární novináře. Zároveň ale film, který odkvétající televizní zpravodajství využívá jen jako základny k tomu, aby s hořkým cynismem zpracoval univerzálnější témata - ideologie sebezdokonalování, vyhrocený individualismus a kariérismus v podmínkách tržního kapitalismu (který velí udílet významně znějící názvy nejen bezvýznamným pracovním pozicím, ale třeba i vraždě). Také díky tomu, že Gyllenhaalova noční šelma se „zeligovskou“ schopností splynout s libovolným prostředím postrádá stálou identitu (ne náhodou jeden z posledních záběrů cituje finále Obvyklých podezřelých), výborně funguje jako zrcadlo prohnilé společnosti. Od začátku chladnokrevně a bez jakýchkoliv morálních zábran (zřejmě ani neví, že něco jako morálka existuje) napodobuje druhé. Rychlou cestu k velkému úspěchu sám nevymyslel, ale odpozoroval a odposlouchal (mj. z televize a internetových kurzů). Pochopil, že nejlépe prodává průběžně přikrmovaný strach, že každý člověk a každá nešťastná událost mohou být zpeněžitelným zbožím. To, co chce, si prostě vezme. I kdyby kvůli tomu měl vraždit. Případně vytouženou skutečnost sám vytvořit. Znamenitě odstupňovaný vývoj Louových úprav reality před kamerou považuji za přednostní kvalitu tohoto návratu k osmdesátkové estetice (z níž podobně čerpá Michael Mann) a vypravěčské přímočarosti. Od přeuspořádání fotografií na ledničce a zatajování některých fakt cesta plynule pokračuje k přemísťování mrtvol a lžím, které mohou zabíjet. Celé Los Angeles se pro Loua stává počítačovou hrou (GPS mapa, plnění misí v časovém limitu), kde lze bez zásadních konsekvencí (pro viníka) spáchat cokoliv. S tím souvisí další nadčasová rovina příběhu – ztráta schopnosti rozlišovat ve světě žijícím skrze média mezi reálným a zprostředkovaným (Louova poznámka, že pozadí v televizním studiu vypadá tak reálně, jeho snaha komunikovat s reportérem na obrazovce). S touto hranicí mezi fikcí a realitou si pohrává samotný film, když i v záběrech, které nejsou točeny televizní kamerou, přejímá „akční“ způsob zpravodajského snímání a v podstatě nechává protagonistu, aby se stal režisérem toho, co vidíme. Kromě neschopnosti rozlišovat, co je skutečné a co jenom jako, se však Lou od lidí, kteří žijí jen pro kariéru, až tolik neliší. Díky tomu by Slídil mohl vyvolávat nepříjemné mrazení i dlouho poté, co bude televizní zpravodajství vytlačeno tím internetovým. Nebo něčím ještě horším. Více zde. 80% Zajímavé komentáře: MessiáŠ, castor, Vančura, maddy, andrii (02.02.2015)

Málem jsem se poblil a zároveň měl permanentně sevřené půlky a oči přikované k plátnu. Pomník bulvárního hyenismu ve vší jeho zrůdnosti a zároveň sžíravě nastavené zrcadlo doby, kdy vražda není nic, dokud není vidět tělo, krev a akce v pevně komponovaném záběru. Gilroy navíc zvládá o napínavé naháněčky a umně filtruje informace jen z pohledu psychopatického Jelenhulehena. Tenhle film Oscary nepotřebuje. Beztak si ho budeme pamatovat víc než všechny ty vyumělkované a škatulkám odpovídající dramata o chrabrých sniperech, druhoválečných gayích a bandě černochů bojujících s rasismem. (22.01.2015)

Je to jak epizoda gétéáčka, ze který někdo vypreparoval humor a většinu nadhledu. Jake se do své "zhubni a dostaneš cenu (útěchy)" obul bohužel ve stylu full retard a výsledkem je postava úchyláckého Forresta Gumpa. Šlo by to ustát, kdyby se Dan Gilroy nesnažil o perverzně seriózní obraz mediálního hyenismu. Pár humorných okamžiků to zvedá, ale těžko to vyváží celou řadu míst, kde Gyllenhaal přidává plyn hluboko pod podlahu a výsledkem je škleb místo mrazení. Problém mám i se strukturou. První 2/3 stojí z velké části na snaze pohltit diváka neonovou tmou LA, ale kombinace postavy za hranou uvěřitelnosti a opakujících se situací není hypnotická, spíš otravná. Šok a vykolejení se nějak přes fotogenicky přeexponované noční sety ven nedostávají. Poslední třetina se díky zápletce rozjede, ale spíš jsem se nechtěně přistihl, že Nightcrawlera sleduju s podobně mělkým zaujetím jako reality cop shows (je mi v jádru fuk, komu se to děje, hlavně že se to děje), přičemž Gilroyovo matro je mnohem víc cool, spousta úhlů, prostřihů, hudby a tak... jestli má být tenhle film svůdně pokřiveným obrazem, moc se mu to nepovedlo. Protože nakonec svádí diváka spíš k tupému zírání než k hluboké kritické reflexi posedlosti mediálním snuffem. Sexuální vzrušení Jaka a jeho ladyfriend v závěru je snad nejvíc falešný moment Nightcrawlera, který slídí s nasazením, ale podstata kompozice mu uniká. Snaživý určitě. Uhrančivý? Ani omylem. (31.01.2015)

Jake Gyllenhaal (nebo spíš jeho agent) má neuvěřitelný čuch na projekty. Jake zbytečně neleze do blockbusterů (spálil se snad s Princem z Persie dostatečně?) a vybírá si menší filmy, ve kterých může naplno uplatnit svůj herecký talent, vcítění se do role a zkrátka vyniknout. Jak jinak si vysvětlit, že odmítne roli Doctora Strange, zvlášť v nekompromisní době nadvlády Marvelu? Narozdíl od jeho role slídila Lou Blooma mu o peníze nejde a za to má můj obrovský respekt! Přesně to je i případ Nightcrawlera. Silný příběh s wow momentem a nejlepší policejní honičkou, jakou jsem za poslední roky viděl, zaručen! Až se nechce věřit, že něco tak řemeslně dobře zvládnutého točil debutant a manžel Rene Russo - jakýsi Dan Gilroy. Nejednou jsem si vzpomněl na Patrolu, kde jsem taktéž zíral s otevřenou pusou, či Prisoners, kde jsem jen napjatě čekal jak to dopadne. I tady je divák svědkem morálních dilemat, od kterých se však sociopat dokáže oprostit. Je až děsivé, s jakou grácií se Jake do této nelehké role vcítil a jak autenticky působí. Rozhodně žhavý favorit na oscara za scénář a za mě určitě i na hlavní roli....90% (28.01.2015)