Režie:
Hans Petter MolandScénář:
Kim Fupz AakesonKamera:
Philip ØgaardHrají:
Stellan Skarsgård, Bruno Ganz, Pål Sverre Hagen, Arthur Berning, Stig Henrik Hoff, Sergej Trifunovič, Miodrag Krstovič, Goran Navojec, Jon Øigarden (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nils se se svým sněžným pluhem prohání zasněženými cestami v okolí chladného norského městečka. Proráží cesty pro své spoluobčany, což považuje za velmi zodpovědnou práci, kterou ostatní dokáží náležitě ocenit. Jednoho dne je dokonce jmenován Občanem roku, ale zároveň se v ten den dozví o úmrtí svého syna. Předávkování drogami není pro Nilse důvěryhodným vysvětlením, a tak vezme spravedlnost do vlastních rukou. Vyhrát krvavý spor s mafií není lehké, avšak Nils už nemá co ztratit. Navíc má v záloze mnohem silnější zbraně – mohutný stroj a štěstí začátečníka. Příběh "spravedlivé" pomsty s lavinou mrtvých těl vypráví režisér s pořádnou dávkou černého humoru, překvapivých zvratů i elegancí a výsledkem je zábavný a inteligentní akční thriller z prostředí zasněžených drsných norských hor. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (326)
Začínám mít ve velké oblibě severské snímky. Líbí se mi na nich jejich nadhled, vtip a netradiční pojetí rámované skvělými hereckými výkony. Tato má "éra" započala filmem Hundraåringen som klev ut genom fönstret och försvann a zdárně pokračuje právě tímto snímkem. Kraftidioten mi svým celkovým pojetím silně připomínal film Taken, protože hlavní hrdina s mimikrami skvěle hrajícího Stellana Skarsgårda se chová podobně jako postava Liama Neesona. Film na Vás v první řadě zapůsobí svou ponurou atmosférou, která je už asi typická pro všechny severské snímky, suchým humorem, který je zde podáván ve velkých dávkách, ale hlavně prvotřídními hereckými výkony, na které je přímo radost koukat. „Tell my wife Marit that she's a cunt... she's a cunt.“ ()
[SFF 2014, Sydney] Po revízii poznámok a ich podrobnejšom preskúmaní a takmer mesačnom zadumaní sa prikláňam k maximálnemu hodnoteniu. Už sa neviem dočkať ako to uvidím znovu a užijem si to konštruktívne vypĺňanie ukotveného (z hľadisky príčiny a následku), a pritom stále nevyspytateľného (čo do konkrétneho vyobrazenia) syžetu. Spoľahlivé dávkovanie informácii nadobúda podobu vzorca, stáva sa automatizovaným a postavám spolu s prostredím v ktorom sa realizujú sa dostáva opojnej syntézy prvkov revenge movie, socio-politickej satiry a úsporne plýnucej, až uhrančivej vyvraždovačky so signifikantným severským humorom. V jednotlivých pasážach si spomeniete na hocičo, od "Dirty Harryho", cez "In Bruges", až po "Fargo"; a práve z posledného zmieneného titulu si Hans vypožičiava základný stavebný kameň svojho snímku. Fargovský motív "when the situation goes wrong" rozohráva do polohy "when the daddy gets pissed off" a postupne túto osvedčenú šablónu obohacuje o vyššie uvedené aspekty. Nemá problém ani s komickým oglosovaním typicky (malo)meštiackych rasistických narážok, stretu mladej a starej generácie bossov podsvetia a napokon symbolickej nedotknuteľnosti puta medzi otcom a synom. K bravúrne zahraným charakterom sa vyjadrovať nebudem, to si treba vychutnať naživo, avšak fatalistický soundtrack zo strún elektrických gitár si Vás získa od prvých okamžikov a Molandova sebavedomosť a neúprosnosť v budovaní živelných a pozoruhodne žánrovo sa prelínajúcich sekvencií zaručene udrží Vašu pozornosť až do hutného finále. "Kraftidioten" (v anglickom preklade "Prize Idiot") predstavuje unikátny zážitok plný zatajeného dychu, nemého úžasu a škodoradostného smiechu. Vrelo odporúčam. ()
O tolik lepší než remake pro americké publikum! Odhodlaný a bezprostřední Skarsgård, báječné obsazení a stylizace záporáků, trefné dialogy o evropské multikulturnosti, severský černohumorný nadhled, absurdita vyhrocení situace v jatka jako od Sama Peckinpaha kvůli jediné události. Všechno, co mi v remaku nefungovalo natolik, že mi naprosto unikal tvůrčí záměr ve snaze o podivnou osobitost filmu, jsem si tady užil báječně a do sytosti. ()
„Už máš dost, starouši?“ Moland mě zaujal Vzkazem v láhvi, tudíž jsem měl už jistá očekávání. Ovšem Boj sněžného pluhu s mafií je jiný šálek kávy. Předně, ten avizovaný černočerný humor tu sice nechybí, ale nepřehání se to s jeho dávkováním, jinými slovy film je spíš řekněme „vyvražďovačkou“, než komedií. Ne že by mi to ovšem při sledování nějak vadilo. Od cca 17. minuty se totiž otec plný bolesti, zoufalství a hněvu vydá na cestu pomsty dlážděnou mrtvolami a brzy jeho protivníci mají tu čest poznat odvrácenou stránku Občana roku. A když už nemůže počítat s bratrem ani manželkou (od níž dostal vzkaz na papíru z obou stran hustě po…prázdném), experiment s nájemným vrahem tak úplně nevyšel, musí se znovu spolehnout jen sám na sebe (a případnou pomoc od srbsko-albánské mafie, kterou nechtěně vtáhl do hry). Je to dost přímočaré, chtělo by se říct až jednoduché, ale v mých očích to bylo (krvavě) zábavné a nenudil jsem se ani chviličku (líbilo se mi i to „oznamování smrtí“). Záležitost za silné 4*. „Vy nejste únosce?“ - „Většinou ne.“ ()
Přestože ve své podstatě postava Nilse ke konci prakticky z příběhu víceméně mizí na úkor skvělého Bruno Ganze v roli srbského Papa, tak to vůbec nevadí. Na film se kouká parádně. Norské filmy mě baví stále víc a mě mrzí že Češi přestože mají v roce 2015 k dispozici vlastně stejné technologie jako zbytek světa nedokáží disponovat takhle talentovanými filmaři. Pro mě největší tahák ve filmu představuje Pal Sverre Hagen, který mě zaujal už v Kon-Tiki a tady jen potvrzuje že po něm co nevidět sáhne Hollywood. Hlavní roli zasněžená krajina a úžasný vizuál. Bravo! 75% ()
Galerie (21)
Zajímavosti (8)
- Natáčení probíhalo v Norsku v obci Beitostølen a ve městě Oslo. (Terva)
- Greven (Pål Sverre Valheim Hagen) jezdí v luxusním finském sportovním hybridu Fisker Karma. Vůz byl vyráběn ve Finsku v letech 2011 a 2012, je poháněn jedním benzínovým a dvěma elektrickými motory a na plnou nádrž a plně nabité baterie ujede 370 km. Sněžný pluh Nilse (Stellan Skarsgård) je upravený Mercedes-Benz Actros. Papa (Bruno Ganz) se nechává vozit v luxusním Maserati Quattroporte páté generace. (Saur.us)
- Celosvětová premiéra proběhla 10. února 2014 na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu. (ČSFD)
Reklama