Muž bez minulosti

Ve filmech Aki Kaurismäkiho se často objevují rozličná společenská témata a problémy. Ve snímku MUŽ BEZ MINULOSTI se tímto tématem stává bezdomovectví - téma dost citlivé na to, aby se dalo profesionálně zprznit. Aki Kaurismäki se však svého úkolu zhostil na jedničku, a to i přesto (resp. i právě proto), že Aki Kaurismäki na to šel po svém, značně svojském způsobu. Nezaměnitelný rukopis, u kterého mám pocit, že jakákoliv kritika na formu je stejně bezpředmětná jako kritika kubismu či impresionismu. Díky Kaurismäkimu vzniklo neobyčejně citlivé, křehké, vážné a přitom s lehkostí (a s neskutečně jemným humorem) podané dílo, které je navíc jaksi více přístupné široké divácké veřejnosti. Aki Kaurismäki se dotkl i řady jiných témat: byrokratizace a složitost společnosti, ve které je jedinec bez pomoci "odborníků" víceméně ztracen atd. Shrnuto a podtrženo: Imho jeden z nejpřednějších zástupců toho nejlepšího z evropské nezávislé tvorby. Na závěr jedna zajímavost: V tomto Kaurismäkově snímku z roku 2002 se mezi herci objevuje také jméno Matti Pellonpää, a to i přesto, že Matti Pellonpää byl v té době již 7 let po smrti. Aki Kaurismäki tak činní z úcty ke svému příteli. V tomto snímku je možné vidět fotografii Matti Pellonpää na stěně jednoho baru. Matti tak "hraje" a "žije" v díle Aki Kaurismäkiho dál. (03.09.2003)

Když jsem se před pár lety poprvé podíval na pár filmů Akiho Kaurismäkiho, jednou z mála věcí, co se mi na nich skutečně líbilo, byla hudba. U Muže bez minulosti jsem to měl aktuálně opačně: začínám mít nešťastný pocit, jakoby Kaurismäki napříč svými filmy používal (občas možná mírně vyměňoval) ten samý soundtrack dokola a už mě v každém dalším filmu tolik nebaví. Ten samý styl finsky zpívaných písní, navrch stejný minimalismus, stejná atmosféra s vkladaným absurdním humorem, zase jednou (jako vždy) divné postavy z periferie v čele s (alespoň pro mě) totálně nesympatickým hrdinou... až mi začíná velká část Kaurismäkiho filmů splývat dohromady. Zaujal mě námět se ztrátou paměti pojatý zcela jinak, než v klasických mysteriózních filmech, párkrát jsem se i zasmál, neb výjimečně i bylo čemu, a celá pasáž z policejní kanceláře se slovním bojem s paragrafy mezi právníkem a policistou mi přišla naprosto geniální. Kdybych se měl uchýlit ke 4. hvězdičce, tak kvůli ní snad bych jí i dal. Taky námět s problematickým začátkem nového života bez jasné identity, kdy na jedné straně může figurovat klad z nezatížení žádnou minulostí, nicméně ve 21. století ve městě se cesta k plnohodnotnému životu stává bez dokladů a papírů takřka nemožná, je dost zábavný i zneklidňující a slušně rozvinutý. I kus atmosféry některých exteriérů a občas i interiérů na mě dýchl. Jen bych se musel nejdřív zbavit veškeré pachuti z divně odtažitého stylu filmu a především nesympatické hlavní postavy. [70%] //    PS – malá perlička: Ve filmu se objevuje jukebox Fonic M-120-M HiFi, na němž lze vidět v detailním záběru jména (a někdy drobná i fota) samých československých interpretů: Věra Špinarová, Dalibor Janda, Žentour, Olympic, Petra Janů, Václav Hudeček, Waldemar Matuška, Abraxas... hudba znějící z jukeboxu je však finská. :o) (06.05.2023)

Zpočátku se mi film příliš nelíbil. Nehezčí, nesympatičtí herci na okraji společnosti a navíc ještě dost chladné a nevtipné dialogy. Jak však film plyne postavy se stávají zajímavými a i ten minimalistický humor mi ke konci dokázal vyloudit mírný úsměv na rtech. Rozhodně pěkný film plný mírných kontrastů odskakující od brutality k komičnu. A taky dost zajímavý finský rock. 70% (30.05.2013)

Na Kaurismäkiho nezvykle "mnohomluvný" a "dějem nabytý" film. I tento film však staví na typických Kaurismäkiho kvalitách: minimalistickém a histerie zcela prostém hereckém projevu. Jak říká můj kamarád Mazzi: "Říkají jen to podstatné." Kaurismäkiho postavy toho mnoho nenamluví, o to důležitějším se však jeví co řeknou, když se k tomu konečně odhodlají. Kaurismäkiho filmy jsou všechno jen ne lacinou podívanou. A tak ani příběh muže, který se ocitne v důsledku přepadení a ztráty paměti na sociálním dně, není žádnou socio-politickou kritikou. Spíš jde o studii toho, jak se s danou situací může člověk vypořádat. Muž, který byl zbaven své minulosti, dokázal ze své situace vytěžit příležitost k novému-lepšímu začátku. (31.01.2004)

Tenhle film s dabingem podle mě hodně ztrácí. Minimalistické scény, neuvěřitelně suché a jakoby bezemoční dialogy hlavních postav a zajímavé postavičky vytváří zvláštní, ale velmi vtipný humor. První věc od Akiho, kterou jsem viděl a velmi dobré. Velmi originální scény, ve kterých začnou postavy mlčet, vy očekáváte střih a ono nic. Vychutnejte si trochu ticha... A taky se mi moc líbily písně z jukeboxu a nový repertoár kapely Armády spásy. (03.06.2005)