Přízraky noci

Povídkový horor o skupině osob, které prožívají hlavní příběh a mezitím si vyprávějí další hrůzostrašné historky. Těch je pět a dost mezi nimi trčí golfařská duchařina Charlese Crichtona (podle povídky H. G. Wellse), která se ani na okamžik nedá brát vážně a zcela jednoznačně patří do žánru komedie. Ale ostatní povídky jsou celkem strašidelné až hororové a závěr hlavního příběhu je také povedený (70%). (14.07.2008)

Vypočul som si niekoľko zaujímavých, “pomerne desivých, bizarných, absurdných príbehov” , od hostí, ktorí argumentujú človekovi, čo ich pozná zo SNA... , pričom úplne najstrašidelnejší, je ten posledný, a taktiež na prvý pohľad nemajú veľa spoločného, ale zdanie môže klamať. Apropo, brazílsky režisér CAVALCANTI ma absolútne ohúril najdlhšou sekvenciou : The Ventriloquist's Dummy, čo pokladám za vrchol samotného snímku ! Vyrozpráva ju Dr. Van Straaten, a je o akomsi bruchovravcovi Maxwellovi Frereovi, a jeho bábke HUGOVI + ďalšia osoba v dianí, je istý Sylvester Kee, ktorému pôjde o život ! Brilantná atmosféra, ktorá by sa dala doslova v kuse krájať ! Michael Redgrave stelesnil Maxwella, a to je MAXIMUM, s čím disponuje obsadenie ! Samozrejme, absolvoval som všetky patričné súvislosti, no, to najlepšie prišlo na koniec ! Výborná záležitosť, ktorej som nedoprial zaslúžené ohodnotenie ! PS : Inak kameru unikátneho Douglasa Slocombeho vyhľadávam účelovo, pretože ju nadovšetko obdivujem ! A opäť stála za to ! (11.06.2017)

Věřte nevěřte... První půlhodinu jsem z tohoto souboru vyprávění strašidelných historek v podivné společnosti příliš nadšen nebyl a připadalo mi to spíše průměrné. První krátká povídka s noční můrou včetně podobného vyústění se později dočkala určitě působivějšího zpracování v rámci seriálové Zóny soumraku (viz. Twenty-Two), ta nasledující měla sice jeden zajímavý mysteriózně hororový prvek, ale skončila pro mě brzy téměř bez pointy a povídání hostů v obyváku mimo povídek mělo pro mě porůznou úroveň. Ale nenechte se odradit, neskončil celý film, pouze druhá povídka a taky v souvislosti s ní se ještě pořád můžete dočkáte překvapení... Třetí povídka se zápletkou ohledně spatřování cizího pokoje v zrcadle nabírá grády toho skutečně výborného z černobílé The Twilight Zone a má již dostatečný časový prostor pořádně rozehrát zajímavý námět, čtvrtá je vcelku příjemnou malou duchařskou komedií v prostředí golfu a poslední páté povídce, která se zaobírá tématem rozdvojené osobností v děsivém příběhu komika a jeho mluvící loutky, procházejícího od úspěšných varietních skečů až po psychopaticky šílené vyústění, nechybí prakticky všechno skvělé z tohoto počinu dohromady: horor, mystično, atmosféra, vtip + rovněž kvalitní filmařina i typické kouzlo starých černobílých filmů pro pamětníky. Originální zakončení povídkového filmu mě překvapilo vtipným propojením všech příběhů a sérii hned několika dobře promyšlených point, částečně donutilo odpustit celku slabší první třetinu a přesvědčilo, že si Přízraky noci tu 4. hvězdičku z mé strany zaslouží! [75%] (29.08.2021)

Příjemné strašidelné historky z dávných časů, které už dnes příliš nevyděsí, ale mají své kouzlo. Sen s funebrákem varujícím před katastrofou, hra na schovávanou s duchy či břichomluvec s loutkou. Duchařský příběh s golfisty spíše pobaví a rozesměje, mně se ale kromě loutky líbil tematicky ten s tajemným zrcadlem. Zrcadla jsou totiž zrádná a už jen fakt, že vše, co odráží, převrátí, je poněkud zneklidňující. Ovšem než se nechat zrcadlem pohltit, je lepší ho rozbít a riskovat tak sedm let smůly. Velmi dobře jsou pak jednotlivá vyprávění spojena s Waltrem Craigem (Mervyn Johns), jehož trápí noční můry. Konec očekávaný a přesto perfektní. Skvělá černobílá kamera navozuje šerosvitnými obrazy spojenými s hudbou patřičnou atmosféru. (04.01.2021)

Ve venkovském penzionu se sejde skupina lidí, z nichž jeden tvrdí, že ostatní zná ze snu. Každý se snaží jeho nervy uchlácholit nějakou historkou o vlastní zkušenosti s něčím, co se jeví jako nadpřirozený úkaz a co považuje za výplod vlastní či cizí bujné fantazie. Britský film, který inspiroval řadu povídkových antologií, jaké do omrzení točila studia Hammer a Amicus, se právě pro své prvenství dodnes silně přeceňuje. Překvapivě byl natočen v produkci studia Ealing, které jinak vyrábělo převážně komedie, a s výjimkou poslední povídky, v níž Michael Redgrave hraje schizofrenického břichomluvce (stejná myšlenka byla zpracována dřív i později) jde vlastně o sérii anekdot se slabými pointami. Možná že kdyby povídek nebylo pět, ale jen tři (americké distribuci se tak jako tak dvě nezdály a z tamější verze byl golfový a vánoční příběh vystřižen), které by se důkladněji rozvinuly, aby ta třetí nebyla jediná nadprůměrná, šel bych nad tři hvězdičky. 60% (01.12.2010)