Pí

Scénář: Darren Aronofsky .. Darren, Darren, Darren. Po úděsně úžasném Requiem for a Dream jsem se okamžitě pustil do jeho neméně úspěšné prvotiny Π. A opět jsem nestíhal zírat. Zase taková deprese, nervy drásající scény a režijní vychytávky, které ale ještě nedosahují kvalit a psychedeličnosti Requiemu – ostatně celý film odpovídá danému rozpočtu, ovšem v tomto případě se to zdá být spíše plus. Černobílé, zrnitý obraz .. to vše skvěle dotváří atmosféru. Opravdová lahůdka a perlička většiny scén je elektro hudba, tentokráte složena z opravdu dosti známých jmen žánru. A obsah? Matematický genius a jeho hledání číselného vzoru ("Zaprvé-matematika je jazykem přírody. Zadruhé-vše kolem nás může být reprezentováno a pochopeno čísly. Zatřetí-Pokud znázorníte čísla jakéhokoliv systému, objevíte vzory. Tudíž, vzory jsou všude v přírodě. Důkaz? " Hledejte, pokud se z toho ovšem nezblázníte..) podle kterého se vše řídí.. Jenomže: „Číslo nic neznamená .. jde o význam. Syntaxi“. 83,14159265358979323846%. (31.08.2005)

(1001) Začínám mít pocit, že Aronofsky by dokázal zfilmovat i recept na rajskou polévku tak, že bych se celou dobu neodvážila hnout od obrazovky, že bych jenom šokovaně zírala, jak tam cpou olej, cibuli, mouku, protlak, vývar, bujon, jak to solí a sladí, a stejně až by na konci ukázali kouřící talíř s hotovým pokrmem, stejně bych nevěřila, že je něco takového možno připravit. A kolem by se zdvíhaly pěsti, skandujíce: "Tohle není rajská, to není rajská! Rajská se musí přecedit od cibule! A kdo tam nedá rýži, ten je rouhač!" A v povzdálí by se seskupovali hubení lidé, drželi talíře vděčně v dlouhých prstech, do nosů chytali tu svádivou vůni a s posvátnou bázní šepotali: "To je ale polívečka!" --- Podobnost s Mazací hlavou je až zarážející, jenže od té doby se spirála trochu zatočila. --- Dodatek 2018: Řekl jsem ví Bůh, ne výbuch! (Famózní soundtrack.) (05.01.2009)

Díla o podivných matematicích bývají divácky vděčná. Vezme se jeden geniální pošuk matematik s nějakou psychickou chorobou, nějaká tajná kombinace čísel, kolem toho se nabalí některé z těch nejprofláklejších matematických zajímavostí (zlatý poměr, logaritmická spirála, fibonacciho posloupnost atd.), do toho všeho se nějak zamotá ekonomický problém, ideálně burzovní, případně nějaké náboženství a diváku zírej a div se, jaký je ten matematický svět vzdálený a jací jsou matematici magoři (netvrdím, že nejsou). Darren Aronofsky odvážně přidal k tomuto schématu několik celkem zajímavých poznatků (hledání periody v čísle Pí, interpretace hebrejského písma jako číslic), ozřejmil docela zjevný fakt, že kdo chce najít určité číslo kolem sebe, najde ho jen s minimální snahou a z depresivního matematika udělal opravdu sugestivní psychárnu. K tomu si pomohl černobílým, silně zrnitým materiálem, invenčním střihem a prací s kamerou, dynamickou hudbou a hodně přehnanými kulisami. Bohužel na mě jako celek film zapůsobil spíš v negativním smyslu. Rozhodně je to síla, ale nějaký zapeklitý "problém" nebo nějakou zápletku, kterou bych si měla na konci ztuha interpretovat jsem opravdu neobjevila. Film je to opravdu náročný, ale spíš v tom smyslu, jak dlouho se vydržíte dívat na člověka, který dloube propiskou do čerstvého mozku nebo který mlátí hlavou do zrcadla... (30.10.2007)

Takhle nějak by vypadalo Foucaultovo kyvadlo, kdyby ho zadaptoval David Lynch. Halucinogenní podivnost natočená černobílou zrnitou kamerou, okořeněná vynikající hudbou (či spíče zvuky) a symbolický příběh o Božím Jménu a teorii čísel. Aronofskyho tvorbu budu odteď bedlivě sledovat (líbilo se mi to víc než Requiem for a Dream, a to matematika nikdy nebyla moje parketa:) (03.02.2004)

U Darrena je nádherná věc, že u každého jeho filmu je jasně vidět jeho rukopis. Π je na tom stejně. Pomalu se rozvíjející příběh, začátky docela v pohodě. V polovině filmu už začíná režisér tlačit na pilu a člověk již tuší, že jde všechno do háje. No a pak je tu samozřejmě, pro Darrena typický, dechberoucí konec, jenž nedá spát ještě dlouho. Prvotina vůbec nezklamala, černobílé schéma snímku dodává ještě větší dávku deprese a bezmoci... kamera zážitek pouze umocňuje. (20.01.2008)