Pí

Ten jediný správný a pojmenovatelný pocit z Pí zní: Celou dobu mi ten film lezl šíleně na nervy!! (P.S. Což bylo nepochybně účelem). (16.11.2008)

Možná existuje nějaký vzorec, který ovlivňuje i přírodní vědy. Možná je to bláznovství a možná geniální nápad. Možná, že tenhle film není vůbec o matematice. Co je ovšem jisté, že tahle Aronofskyho prvotina by si co do depresivnosti nezadala s kdejakým dílem od Davida Lynche. Jako vždy u Darrenových filmů nejde vůbec o příběh, ale o formu a ztotožnění se díváka s depresí hlavního hrdiny (mimochodem skvělý Sean Gullette). Střih u braní léků nebo kamerové vychytávky při útěku z metra jsme mohli vidět i u Requiemu, ale neřekl bych, že se pan režisér sám vykrádá, je to prostě jeho styl. A z jeho stylu se už v Pi dá vyčíst, že se zrodil nový režisérský talent a velká postava nezávislého filmu. P.S. Všimli jste si, že si zde malou roli střihnul i Aronofskyho dvorní skladatel Clint Mansell? (05.08.2007)

Typické kamerové vychytávky, netypický soundtrack(k filmu sa síce hodí, ale osobitne by som ho asi nepočúval), zamotaný príbeh s depresívnou atmosférou, na ktorý sa teda ľahko nepozerá. Emocionálne síce nevyšťaví ako RfaD, ale Pi čaro tiež určite má... (05.01.2009)

příběh o člověku, který se stal klíčem... je zajímavé pozorovat vývoj režiséra, od jeho prvních filmů, které ve své době nevyvovali takový rozruch jako ty dnešní nové světové úspěšné... zpětně musím říci, že se mi pí líbí víc než třeba fontána, nedosahuje však kvalit rekviem... (28.01.2010)

"Když jsem byl ještě malý, matka mi říkala, že se nemám dívat přímo do Slunce.. Když mi bylo 6, udělal jsem to.." Darren mi opět dokázal, že on jiné než 5* filmy netočí! :) Hned v první scéně mě absolutně dostala hudba Clinta Mansella (ostatně jako vždy).. Maxova věta "Matematik musí jít do krajností!!!" jasně a stručně shrnuje, o čem celý film je.. Stavy hlavního hrdiny jsem prožívala společně s ním a naskakovala mi z nich husí kůže.. Jediné, co mě trochu mrzí, že jsem nerozuměla úplně všem těm matematickým rozhovorům, ale to samozřejmě není vinou autora, to je mojí omezeností.. :) Závěr byl naprosto fantastický.. Koukala jsem na něj s otevřenými ústy a nevěřila, že by něco takového mohl Max udělat.. Ale stalo se a myslím, že mu to pomohlo být šťastný :) Není to Darrenův nejlepší film, ale je to (jako většina filmů režírovaných Aronofskym) jeden z nejlepších filmů, co jsem viděla! (01.01.2012)

Podivný film. To jsou slova, které mě napadnou když se stočí řeč k tomuto snímku. Aronofského režijní debut mi silně připomněl Lynchovy postmoderní až surrealistické filmy typu Mulholland Drive či Inland Empire. Hlavně svou netypickou filmovou atmosférou, která je tvořena jednoduchým hudebním motivem, černobílou kamerou, pro diváka dost krutými záběry a samozřejmě složitou výkladovosti (ta ale pro absolventy MATFYZu možná nebude tak těžká). Tak jak je složité tento film pochopit, tak složité je i jeho hodnocení. Myslím, že záleží čistě na subjektivním názoru diváka a na jeho aktuálním rozpoložení. Co se týče mého subjektivní názoru, jsem velkým fanouškem "lynchovin" takže v tomto smyslu mě film zklamat nemohl. Takže chyba asi byla v mém aktuálním rozpoložení, jelikož se při sledování dostavila fáze kdy jsem měl chuť snímek vypnout a to se mi už dlouho nestálo. Ale neudělal jsem to a film dokoukal. Většinou mě to ovlivní tak že hodnocení jde dolů. Tady jsem se ale unést nenechal. Pocit filmové kvality, kterou tento film stoprocentně má totiž ve mě přebíjí tu neblahou zkušenost a krátkodobý pocit nudy. Proto jsem nakonec dál čtyři hvězdičky. 70% (18.04.2012)

Psychedelická šialenosť presiaknutá židovstvom a židovskou mystikou. Chorý halucinogénny orgazmus. Jedna hviezdička za herecký výkon. Nechýbalo veľa a bol by to odpad! (29.08.2007)

Tak pro mne zatím nejlepší Aronofsky na celé čáře. Silné vcítění do role matematického génia, materialistická snaha ovládnout geniální mozek a použít ho jako nástroj k trvalému bohatství. Těšil jsem se na tento film více než dva roky a dnes byla příležitost. Cítím se po intelektuální, vizuální i hudební stránce zcela uspokojen a doufám, že se k podobnému typu filmu Darren opět vrátí, protože v tom vidímvysoký potenciál a maximální využití jeho vyjímečnosti. Wrestler je pouhý typický americký film, který by podle mě s podobným výsledkem odfilmoval kde kdo, tady je vidět ta osobitost jak se patří. A je pěkně barevná, i když na první pohled pouze černobílou zdá se být. (06.01.2010)

Bohužel jsem tento snímek viděl až jako poslední film od Darrena Aronofskyho, proto moje hodnocení nebude úplně košér. Oproti většině na mě film ve výsledku ani moc depresivně nezapůsobil a v porovnání s Rekviem za sen jsem byl ledově klidný. Ve filmu je velmi vidět Aronofskyho styl, výborný střih a hudba jako v již zminovaném Rekviem za sen, nýbrž námět mě minul velkým obloukem. I Přes slušný herecký výkon Seana Gulletta nemohu své hodnocení zvednout nad tři hvězdy a to především za střih, hudbu a již zminovaný herecký výkon Gulletta. (09.09.2010)

Pí je strašne ťažký film na to, aby sa pochopil či dokonale precítil na prvé pozretie. Pí je film o človeku s kolieskom navyše. Pí je film o posadnutosti ľudí jednou myšlienkou, ktorá ich dokáže dohnať na pokraj paranoje, schizofrénie či dokonca samovraždy. Film chce ukázať, že svet riadi jedna jediná veda a to je matematika. A kto objaví vzorec, podľa ktorého funguje svet stáva sa Bohom, pretože aj Boh je vlastne len číslo. Avšak človek nemôže uniesť byť Bohom... Zážitok z filmu umocňujú dve veci a to, že je čiernobiely, čo mu dáva dojem odpútania sa od reality a strohého matematického vyjadrovania áno-nie, sedí-nesedí, 1-0 a psychadelická DnB hudba, ktorá v divákovi navodzuje stav ako pri nervových záchvatoch hlavného hrdinu. Film tiež ponúka fakt, že všetko tu už bolo, že všetko už niekto vymyslel či vynašiel pred nami, že svet sa točí v povestnej špirále. Určite si v budúcnosti film pozriem ešte raz. (09.11.2010)

Existencionální rozpad osobnosti na pozadí zdánlivě neřešitelných matematických rovnic skrývající odpověď na základní otázku. (13.02.2011)

Pošahaná bizarnosť. Aronofsky tu ukážkovo útočí na zmysly diváka a pomocou zainteresovanej hudbe Mansella sa mu to nádherne dári. Civilnosť a autentickosť tu priam s filmu prší. Psychadelická odysea.π90% (01.09.2012)

13.6.2010 ~ Šílený svět šíleného matematika, hledajícího vyšší pravdu v Pí. Ve změti nesmyslných 216 čísel se skrývá pravda, rozuzlení, prozření, vše. A on to najde, musí! Někde to tam přeci je! ~ Pokud se řekne Darren Aronofski, moc lidí si asi nic neřekne. Ti znalejší si možná vzpomenou, že jeho jméno je podepsáno pod Fontánou, či lépe Requiemem za sen. O několik let předtím ovšem nechal vzniknout Pí. ~ Pí je příběhem geniálního šíleného matematického teoretika a vědce Maxa Cohena, který se snaží najít řád v životě a světě za pomoci čísel. Věří, že je to možné, protože věří, že celý svět je sledem čísel. Max je prototyp šíleného vědce pohrouženého do vlastního světa. Bere hromady prášků a medikamentů, aby se nezhroutil a aby zabránil příchodu jeho záchvatů, díky kterým se vždy na nějakou dobu ocitá "tak trochu jinde". ~ Jednoho dne mu jeho počítač namísto očekávaných výpočtů vyplivne zdánlivě nesmyslnou řadu 216 číslic a zhroutí se. Jak se hroutí počítač, hroutí se i Max, protože věří, že to není náhoda. Utvrzuje ho v tom i jeho náhodný židovský přítel, který se svými židovskými druhy pátrá také po řešení jejich vlastní záhady a tajemství, které má také 216 znaků. A do toho se na scéně objevují "hladoví psi" z Wallstreetu, kteří mají o Maxovo poznání také nemalý zájem. Jediným, kdo se snaží Maxe od práce když ne odvrátit, tak alespoň v jeho vlastním zájmu zkrotit, je jeho učitel, který sám v minulosti vedl na stejné téma výzkum, ale po prodělané mrtvici ho zanechal a v důchodu se věnoval jen deskové hře Go a akvarijním rybičkám. Max nevěří, že to, co mu říká jeho učitel, není tak úplně pravda a i napříč jeho radám pokračuje v sebedestruktivním výzkumu. ~ Darren pojal tohle psychologické depresivní drama po Aronofsku depresivně. Znovu, po vzoru Requiemu, který vlastně přišel až později, takže mu vzorem ve skutečnosti bylo právě Pí, se setkáváme s rychlým střihem, cukající se kamerou a detailně detailními detaily. Navíc si sám Max pro sebe dělá jakési zápisky do zápisníku, které si ale nepíše, říká je sobě a slyší je jen divák. Max je tak vypravěčem a průvodce svojí myslí. Do toho si přičtěte plně černobílý obraz bez jediné barvičky a vyjde Vám něco velmi zajímavého a o to víc také "hutnějšího". Po pravdě řečeno, jakkoliv zajímavý ten film je, nějak jsem ho celý nestrávil a plně nepobral. Možná, až si ho někdy pustím znovu, bude stravitelnější, pochopitelnější. Teď jsem na tom podobně, jako kdysi s Fontánou. (22.03.2013)

další skvělý film od mého oblíbeného režiséra. To že je černobílý filmu jedině přidává. (28.03.2008)

Já bych nerad byl za pseudointelektuála nebo magora, co obhajuje špatné filmy jen proto, že jsou pro někoho nesrozumitelné... ale TOHLE, byl totálně nejšílenější film, co jsem v životě viděl - v nejlepším smyslu slova. O nějakou interpretaci se snad ani pokoušet nebudu, film řekl vše! Aronofsky je bůh, nebo spíš Ďábel! (15.12.2005)

Skvely Aronofskyho debut a zatim jeho pravdepodobne nejlepsi kousek. Ma to znacny Lynch-Feeling vzdalene porovnatelny s Eraserheadem. Klaustrofobicka atmosfera podporena absenci barev, stylovym prostredim geek bytu a predevsim pak vybornou elektronickou hudbou. 9/10 (30.03.2008)

Hodně syrový a "nepříjemný" film, v podstatě ješty syrovější a nepříjemnější než Requiem za sen. Zvolenému vizuálu i celkovému provedení se daří výborně expresivně zachytit pocity hlavního hrdiny a zprostředkovat je divákovi. Hlavním zprostředkovatelem je úžasná a rozhodně pestrá kamera a "hudební" doprovod Clinta Mansella, které v kombinaci nemůžou nechat žádného diváka lhostejného a "chladného". Jediným problémem je, že příběh se díky výraznému a poutajícímu obrazu dostal tak trošku na druhou kolej, byť se jedná o rozhodně originální a neotřelý "životopis". Celý film by pak rozhodně nemohl fungovat bez vynikajícího výkonu Seana Gulletteho. Na debutový film rozhodně síla, ale Aronofsky si uvědomil své mezery a nedostatky a v Requiem za sen už předvedl ten správný vyvážený a sladěný celek. 80 % (17.02.2010)

Je to skoro az s podivem, ze filmu, nesoucimu ve svem nazvu matematicke nazvoslovi, davam tak vysoke hodnoceni - minimalne moje ucitelka matematiky ze stredni skoly by byla jiste prekvapena:) Ale nemuzu jinak, protoze uhrancivost tohoto dila, jiz tehdy se projevujici zrucnost Darrena Aronofskyho (naplno objeveneho az genialnim Rekviem za sen), to jsou elementy, ktere pri vsi vuli nedokaze ignorovat ani takovy matematicky ignorant jako ja:) A kdyz se to vezme kolem a kolem, ono to o te matice vlastne ani tolik neni. (16.10.2004)

Totálně ulítlej film, kterej musí pochopit každej...a vlastně nikdo... (07.12.2008)

Téma zajímavé, ovšem ne tak, aby zaujalo na ploše hodinu a půl dlouhého filmu. Po půl hodině už je to trochu kolovrátek: Naťuká čísla do počítače, záchvat, záběr na braní léků, záběr na nějakou matematickou rovnici či obrázek, rozhovor se židem (nebo burzovní společností), naťuká čísla do počítače, záchvat, léky, rovnice, kecy... Aronofského asi nejslabší film, ale jako prvotina samozřejmě dobrý, zvlášť lidem co mají rádi podivně vyšinuté matematiky a jejich teorie, číselné řady co vysvětlí vše, se to asi bude líbit. (21.03.2010)