La French
Marseillská spojka
The Connection
Režie:
Cédric JimenezKamera:
Laurent TangyHudba:
Guillaume RousselHrají:
Jean Dujardin, Gilles Lellouche, Céline Sallette, Benoît Magimel, Guillaume Gouix, Féodor Atkine, Mélanie Doutey, Moussa Maaskri, Bruno Todeschini (více)Obsahy(2)
Mafie a nejznámější drogová cesta, kdo se jí postaví – zaplatí... Marseille 1975. Pierre Michel přijíždí s celou rodinou do Marseille, protože byl jmenován vyšetřujícím soudcem pro potírání mafie, především jejich drogové činnosti. Michel se zaměřuje na tzv. Francouzskou spojku (French Connection – La French) organizaci, která zajišťovala největší a nejdůležitější drogovou trasu tehdejší doby, a Marseille byla jejím hlavní uzlem. Neohrožený Michel se postavil nedotknutelnému kmotrovi Gaëtanu Zampovi a brzy pochopil, že pokud chce dosáhnout výsledků, musí změnit své dosavadní metody... Film byl natočen podle skutečných událostí. Soudce Pierre Michel, dlužno poznamenat, stejně charismatický jako jeho filmový představitel, stačil za svou krátkou kariéru objevit a zničit šest drogových laboratoří a zatknout sedmdesát překupníků drog. Po soudci Francoisi Renaudovi, zavražděném v roce 1975 v Lyonu (jeho postava inspirovala režiséra Yvese Boisseta k natočení filmu Soudce zvaný Šerif) byl Pierre Michel druhým zavražděným soudcem, od doby okupace. Michel byl doslova popraven mafií v roce 1981, když jel na večeři se svou ženou a dcerami. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (80)
Francouzská spojka po francouzsku volně na motivy skutečných událostí kolem marseillské camorry. A to skrze poctivou kriminálku ze staré školy, která velmi důsledně buduje dualitu dvou hlavních protagonistů z opačných stran barikády. Jde to až tak daleko, že jsou i stejně stylizováni čili se v některých scénách lehce spletou a po celou stopáž platí "pokud má jeden minutu na plátně, tak jí v zápětí dostane i ten druhý". A jakkoli je to stylové řemeslo, tak z toho ke své vlastní škodě až příliš kouká, jak by to tuze moc chtělo patřit do stejného ranku jako klasiky Francouzská spojka, Nelítostný souboj či Americký gangster, aniž by to ovšem oplývalo jejich kvalitami. Což však ani v nejmenším neznamená, že by to i tak nebyla zdařilá kriminálka. ()
Nadchnul mě nový rejžův majstrštyk Bac Nord, a tak jsem lačně sáhnul po téhle jeho o něco starší kriminálce, která slibovala (jejíž komentáře slibovaly) taktéž hutnou atmosféru a nemilosrdnou řežbu polišů a gangsterů v Marseille. Děj je zasazený do blahých sedmdesátek, kdy drogovou scénu ve městě ještě ovládají Korsičani a Taliáni, a po negrech ani Maghrebanech tu zatím není ani stopy. Ale to je asi tak jediné jeho pozitivum. Namísto strhujícího tempa rozbředlý a nezáživný ploužák, namísto akce jen policejní rutina, zákulisní pletichy a smrtelně únavné žvanění, během kterého se občas někde vystřelí z bouchačky a občas někdo někde dostane pěstí. A přihodím-li ještě skákající ruční kameru, pak se jazýček mých pomyslných vah nevychýlí ani kousek nad druhou hvězdu. ()
Já se tolik těšil! A prvních čtyřicet minut jsem v ruce i vzrušeně mačkal řádně ztvrdlý kroasán. Sedmdesátá léta v Marsej, charmantní metromaskulín delonovského typu, jediný, který dnes dokáže Klůnymu vylízat pěnu z Nespresa, se pustí do pronásledování brutální francouzsko – italské narkomafie, vedené zlým a nemilosrdným teploušem Lelůšem. Nadšený divák má pomalu pocit, že sleduje Tři muže na zabití Chobotnicí a jen čeká, kdy se objeví Pepek Hekmen a začne dělat bordel. Náhle však, a to dříve než byste řekli Korádo Katány, v tom něco hrkne a zvrhne se to v poměrně otravnou oleženinu, kdy vyšetřující soudce sleduje, sleduje a sleduje, bukvičák uniká, uniká a uniká, oba jen soupeří, kdo má nagelovanější vlasy a drsnější strniště, načež to to po stopětatřiceti minutách testoteroristické stopáže vyvrcholí závěrem, po němž by si měl scénárista prohmatat temeno, jestli mu tam náhodou neústí močová trubice. Asi to ten Chimenéz dopisoval na Diwanu a těžce to rozuzlení pomrdali. Pozor půlboiler! Když už musím dvě a čtvrt hodiny sledovat, jak někdo unyle honí kokota, bez důkazů nemůže vyvrcholit a tak nakonec ho prostě z ničeho nic vycáká, aniž by nějaké získal, mám právo být kurevsky nasraný, no ne? Pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „spravedlivě rozčarován“. Hodně hnusná trojka. ()
Tak... Poctivá francouzská kriminálka měla charisma Gabéna, Delóna, Bebela i dalších, ne jen ulízaného Dujardina a dvojníka Liama Neesona, rovněž ulízaného. Poctivá francouzská kriminálka měla byť třeba pomalý, tak rozhodně kurevsky napínavý příběh, kde jste si užili, i když šel hlavní hrdina třeba na hajzl. Poctivá francouzská kriminálka totiž rozhodně netěžila z dlouhých, jakože, možná i jakoby, art táááhlých záběrů na ksichty svých čumějících, dumajících a přemítajících hrdinů. Ano, v tomhle sice La French krásně vykrádá Heat, to ale zase není poctivá francouzská kriminálka a čuměl tam De Niro s Pacinem, což je trochu jiná liga. Stejně jako poctivá francouzská kriminálka ve srovnání s La French. Dvě hvězdy za první půlhodinu, která poctivou francouzskou kriminálku slibovala. A koukám, že jsem prakticky vykradl verbala. K La French však vykrádačka místo mého poctivého komentáře docela sedí. ()
Vynikající stylová kriminálka, která stojí zejména na velmi dobré dobové atmosféře prohnilého Marseille v sedmdesátých letech, ale rovněž na skvělých hereckých výkonech hlavního dua Dujardian a Lellouche, kteří si po ztřeštěné komedii Nevěrníci střihli poněkud vážnější role a nutno konstatovat, že jim to skvěle sedlo. Zároveň doufám, že další spolupráce tohoto dua vycházejících hvězd francouzského filmu přinese podobný výsledek, jelikož Le French nasadil opravdu vysokou laťku. Moje hodnocení 80%. ()
Reklama