Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Nevim, jestli je to tím, že jsem už dlouho nemasturbovala, takže mi to tlačí na kanálky, ale u (před)závěrečné střihové sekvence ukápla slzička i mně. .......... Kdo Kejva zná, nemohl čekat NORMÁLNÍ dokument - a tak je to dobře. Já budu sice vždycky preferovat jeho feťáckou verzi, ale krom osobního zážitku z koncertu je tohle pro fanoušky další jasný důkaz, že ten "usazený stařík", produkující převážně už jenom tklivý odrhovačky, to v sobě pořád má. A vždycky mít bude. (08.07.2014)

Jako hudebník je pro mě Nick Cave jedna velká neznámá a nikdy jsem ho neposlouchal, respektive ne vědomě. Znám ho spíše jako autora knihy "Smrt Zajdy Munroa", kde mě zaujal, protože rozhodně má literární schopnosti, které se podle všeho promítají i v jeho textech. Specifický pohled na osobnost, kterou neznám, ale která mě zaujala. (04.10.2016)

Nick se probouzí do dne s číslem 20 000, kdy přestal být lidskou bytostí. Už dlouho jsem neviděla dokument, který by tak uspokojivě, jak svým obsahem, tak svou formou, představoval jedinečnost známé osobnosti. Nick Cave se zpovídá stejným způsobem, jakým vytváří vlastní hudbu, která ztělesňuje neodmyslitelnou část filmu. Doplňuje myšlenky existenciální a vzpomínky, utvářející specifický svět, čímž se odlišuje od dokumentů mluvících pouhými fakty, zapomínajíc na myšlenky. Když chcete někoho doopravdy poznat, zajímají vás v první řadě fakta? Samozřejmě se pracuje s na první pohled znatelnou stylizací scén, jako by směřoval k filmu hranému, opět to ale vystihuje charakter Cavea jakožto tvůrce. "I made something good, something bad... so, what's the deal?" (11.07.2014)

Nick Cave a jeden nezapomenutelný den v jeho životě. Příjemná sonda do života stárnoucího rockera, která funguje spíše jako osbní lehce dramatické vyprávění, než běžný dokument. Podobný přístup asi nesedne každému, nicméně minimálně pro fanoušky to bude nezapomenutelná zkušenost. Skvěle natočený dokumentární snímek, který podkreslují emoce, výtečná hudba a jedna z nejzajímavějších osobností hudební scény. [85%] (09.10.2014)

Jednak mně nesedla zmatená koncepce dvaceti čtyř hodin v životě toho sebestředného bastarda, kterou rozhodně nebyl mapován jeho dvacátý tisící den na Zemi, ale několik dnů v jednom, druhak - na to, že mě pustil do svojí postele a koupelny, si držel až moc velký odstup... takže zbývá nepopiratelné kouzlo jeho hudby, něco krásně potemnělých myšlenek a obrovské osobní charisma. (12.01.2015)