Kes

Tenhle film jsem viděla dvakrát: jednou jako malá a po dlouhých letech, světe div se, na Nově a to dopoledne, a dvakrát jsem z něj byla totálně zničená ! Film se odehrává kdesi v Anglii, půlka města je nezaměstnaná, všude špína, zima. Rodina, kterou tvoří dva bráchové a matka, funguje z podstaty, protože nikdo nevydělává, matka domu tahá případné sponzory a tatínky, ale pořád se nedaří. Mladší z bráchů, introvert a samorost šikanovaný ve škole i v rodině, najde zraněnou poštolku (ornitologové prominou, jestli to je jiný pták), pojmenuje jí Kes, věnuje jí všechen čas a ona se stane středobodem jeho života a jediným, zato skutečným, přítelem. (08.03.2005)

Neradostné dětství a dospívání v chudém koutě Anglie, kde není moc naděje na něco lepšího v životě než jen do práce a z práce, pak si zajít na pivo a prakticky na všechno kašlat, protože stejně nic nemá cenu. A když se naděje objeví, třeba v podobě poštolky, tak ta nemá šanci proti prostředí okolo, které jen ubíjí a ubíjí. Zdařilé sociálně kritické drama, v němž mi ale některé scény vadily tím, že byly točeny až amatérským způsobem, což by nevadilo v případě, že by tak byl natočený celý film a ne jen kousky. (13.10.2007)

Filmy s dětmi v čele bývají otravné, ale Bradley předvedl vynikající výkon. Jeho patnáctiletý grázlík nepřipravený, ale nucený ke vstupu do dospělosti rozhodně nevyzní jako prázdné dojímání, ale skutečná výpověď. Možná že uzavřenost toho filmu v minulosti ho dnes trochu obrušuje, ale opravdu jen trochu. (11.03.2013)

Působivé sociální drama o chlapci z velmi chudé rodiny, jehož jediným opravdovým přítelem a životním zájmem je jeho poštolka. Billy neví co chce, ví jen co opravdu nechce, pracovat v dolech jako jeho bratr (mimochodem pěkně hloupý a zlý parchant), mlčky trpí a snáší svoje životní podmínky a jedinkrát z něj vyletí jeho upřímné rozhořčení, když si postěžuje svému učiteli. Mám vždycky z takových filmů docela slušnou depresi, protože situace těch lidí mi přijde naprosto beznadějná a zoufalá. (15.01.2007)

Na rozdíl od jiných (většinou pozdějších) režisérů zabývajících se dospíváním a s ní spojenou šikanou, si Ken Loach (podobně jako Kes) zachovává nestrannost, nevede diváka k jednostranným sympatiím a tak ani k následným soudům. Říká: takhle to bylo, tohle jsem si vzal z Hinesovy knihy, a takhle jsem to natočil. Je jedno zda šlo o poštolku nebo sokola, šlo o zvíře, k nimž měl Billy vždycky blízko, a k nimž měl mnohem větší důvěru než k lidem. A sám takové zvíře byl nebo se jím stával. Billy byl ve věku, kdy se musí něčím "stát", úředníkem či horníkem, on se ale chce stát zvířetem, nebo alespoň být s ním, žít mezi nimi. Nejde o žádnou zvlášnost, mnohým se to podaří. (02.11.2019)