Kes

Některé filmy (ale nejen filmy, Kes je Loachovým zpracováním knihy Barryho Hinese, takže i texty, dramata, obrazy apod.) nestárnou, protože jejich témata jsou univerzální. Realita ukázaná ve filmu se navíc nijak v dohledné době měnit nebude, proto je triumfem autorů (kolektivu produkční skupiny Woodfall), že snímek starý dvě generace působí silně a čile dnes, stejně jako určitě zapůsobí za dvě, tři generace příští. Tato kinematografie si vždy s ohledem na humanismus svých motivů a raison d'être najde místo. K ocenění jsou též kromě režie (i hudební stránky) fascinující herecké výkony dětí i dospělých, i poštolky. (08.09.2010)

Kes je možno praotcom neskoršej britskej sociálnej drámy, ako ju poznáme dodnes, avšak jeho dokumentárnosť je omnoho zreteľnejšia, ako dejotvorné filmy, ktoré viacerí poznáme a mali sme pri nich pocit, že toto je tá pravá britská sociálna dráma. Tou je ale práve nedejový Kes. Je to skôr epizodické zaznamenávanie všedných udalostí v živote jedného chlapca bez ružovej minulosti, prítomnosti a budúcnosti. Ak za všednú udalosť bežného dňa dokážete prijať bitku so starším spolužiakom, hádku v rodine, hodenie do bahna učiteľom pri futbale, sprchovanie ľadovou vodou a tak podobne. Podľa Casperovho výrazu je však toto ten každodenný život, pri ktorom ho ani nenapadne sa rozplakať. No a je tu ten vták, ako symbol slobody, úniku, dravosti a prejavenia záujmu o niečo iné, na čo sú miestni zvyknutí. Akou cestou sa vydá v živote Casper, je nám v závere symbolicky ukázané, avšak ja by som ho bral možno ako viac otvorený, nikdy predsa nevieme, kam sa náš život uberie. (05.06.2014)

Nádherné a klidně, až laskavě, nasnímané a vyprávěné drama o životní bezvýchodnosti rámované sociálními poměry, které maří lidské potenciály a křiví charaktery a osudy. Působí tak silně právě proto, že důsledky takto destruktivně nastavené společenské situace jsou promítnuty na postavu, rodinu, čtvrť a širší okolí výjimečně citlivého chlapce, který ale už v patnácti letech od systému vůbec nic dobrého nečeká, a také se ukazuje, že všechny dospělé postavy, byť by pro něj i měly slabost, mu nemohou nic dobrého nabídnout a nic zvláštního pro něj udělat, stejně jako nemohou nic udělat ani samy pro sebe nebo svoje vlastní potomky. Naopak, ukazuje se, jak jsou všichni v daných podmínkách rezignovaní, unavení, jak v nic dobrého nevěří a nevědí, kudy by vedla cesta k naději. Všechny fyzické tresty, šarvátky, vztek, šikana, opíjení se, nevražení jsou stejně jako všechny krátkodeché a slaboučké výboje sympatií projevem téže unavenosti a základní rezignace v nastolené nelidské ekonomické mašinérii a také nikam nevedou a nic podstatného nezmění. Všechny to semele. *** Tenhle víkend jsme si v rámci JitkaFestu konaného pro mé nejbližší u příležitosti mých narozenin pustili po Kes ještě "V sobotu večer, v neděli ráno", o devět let starší raný film Karla Reisze, který vystihuje stejnou rozervanost a rezignovanost, a stejnou bezvýchodnost, z jiného úhlu pohledu v minimalistické, až etudní zkratce. Velmi dobře se doplňující kombinace. *** (JitkaFest, rezidence B12). (23.01.2022)

,,...DÚFAM, ŽE TOHO VTÁKA BUDEM MAŤ DNES PRED SEBOU. A BEZ PERIA!" __ Nielen silná sociálna dráma, ale i hlboko ľudský príbeh. Ak sa vraví o psovi ako o najlepšom priateľovi človeka, tak v tomto filme to určite neplatí. Dnes by Kes zrejme svojim baníckym prostredím v ktorom sa odohráva určite pripomenula Billyho Elliota (čo bol aj môj prípad), pričom sa však tématicky jedná o značne odlišné snímky. Čím ma zaujal predovšetkým bolo, že i keď sa jedná o pomerne jednoduchý dej, bol mnohovrstvovo vystavaný. Sú tu ťažké životné podmienky biednych baníkov, rodinné vzťahy, nájde sa tu však ale i šikana alebo nepochopené búrenie beatovej generácie. Samotný príbeh cvičenia poštôľky je to dosť v úzadí a tieto scény by sa dali spočítať na prstoch jednej ruky. Sú však o to pôsobivejšie. Záver filmu sa dá trocha predpokladať, aj tak bol však zdrvujúci. (25.04.2009)

Neradostné dětství a dospívání v chudém koutě Anglie, kde není moc naděje na něco lepšího v životě než jen do práce a z práce, pak si zajít na pivo a prakticky na všechno kašlat, protože stejně nic nemá cenu. A když se naděje objeví, třeba v podobě poštolky, tak ta nemá šanci proti prostředí okolo, které jen ubíjí a ubíjí. Zdařilé sociálně kritické drama, v němž mi ale některé scény vadily tím, že byly točeny až amatérským způsobem, což by nevadilo v případě, že by tak byl natočený celý film a ne jen kousky. (13.10.2007)