Reklama

Reklama

Baraka - Odysea země

  • Česko Baraka (více)

Obsahy(1)

Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (274)

JASON_X 

všechny recenze uživatele

Geniální. Velkolepé. Strhující. Iniciační záležitost. Slova jsou nedostačující. Dokonalá kombinace obrazů a hudby, dokonale poskládaná, vyvolávající bezpočet silných dojmů a myšlenkových asociací. Připravený člověk si u tohohle opusu uvědomí spoustu souvislostí. Baraku jsem viděl už ca třicetkrát a pokaždé mě znovu dostane. Poprvé zhlédnuta v kině Atlas v Praze na Florenci ca v roce 1994. Bylo to pro mě úplné zjevení, tak krásné a s tak velkou výpovědní hodnotou... Cestou domů jsem se pak díval na noční oblohu a cítil víc než kdy jindy, že vše je spolu propojeno a celý svět je ve své rozmanitosti, složitosti a velikosti vlastně v podstatě hrozně jednoduchý a malý... Je jasné, že kolik lidí tolik cest, že spousta lidí se určitě "jen" pokochá krásnými obrazy a hudbou a o nějakých širších souvislostech je vůbec nenapadne přemýšlet. Na mě má ale Baraka pokaždé jakýsi sedativně-meditativní účinek... I když si o životě (o samé fyzické podstatě života) na téhle planetě nemyslím nic dobrého, při tomhle filmu vždycky silně pociťuju že "všechno je jak má být", uvědomím si pomíjivost všeho na Zemi, pomíjivost nejen lidí, ale i všeho živého i neživého, pomíjivost celé Země, i Slunce, i celého vesmíru... No a to mě vždycky přivede do stavu příjemného duševního klidu. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Vizuálně úchvatná podívaná, která mi dost často připomínala perfektní Koyaanisqatsi. Film je plný dechberoucích obrazů a dokonalé hudby ale jedná se o podívanou pro fajnšmekry a "normálního" diváka bude film nudit. Mě taky přišly některé z obrazů zbytečné a nudné hlavně co se týká meditačních částí z pralesů. ()

Reklama

Dadel 

všechny recenze uživatele

Pozor, jdou k vám kuřátkáá... Bohužel se po dalším shlédnutí potvrdilo, že oproti Qatsi trilogii tohle zůstalo na půli cesty. Po obrazové stránce to zas o tolik nezaostává, ale hudba, která v podobných filmech tvoří minimálně polovinu diváckého zážitku, tu je velmi nezajímavá a nudná, a Glassovi nesahá ani po kotníky. S výjimkou překrásné skladby Host of Seraphim od Dead Can Dance, samozřejmě, ale to nestačí:( ()

Marek1991 

všechny recenze uživatele

O 19 rokov po tomto diele vznikol dokument Samsara, ktorý je dosť podobný, no z môjho pohľadu omnoho lepší a komlexnejší. Tu sa mi zdalo, že sa niektorým veciam venovali aj viackrát a niektoré veci vynechali, každopádne tento tajomný štýl, priam mystický, ten nadhľad, to je fascinujúce až strašidelné. Ako dokument to môže byť, no mohlo to byť aj lepšie, no neskoršie diela to už nejak doplnili. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Po dopsání tohohle komentáře půjdu shodit Samsaře hodnocení o celou jednu hvězdičku, protože Baraka je úplně stejná a mnoho záběrů má podobných, jen trochu jinak nasnímaných - jenže Baraka vznikla dřív a tím pádem má Samsara účel jaký? Když je vlastně remake a to poměrně zbytečný? Nicméně k Barace - jako děcko jsem ten film chtěl strašně vidět (+netuším na základě čeho, ale myslel jsem si, že je to slovenský dokument o vyhubení indiánů nebo něco takového :D), ale nikdy jsem se k němu nedostal a že ho chci vidět jsem si vzpomněl až poměrně nedávno. A bůhvíjak spokojený teda nejsem. Koyaanisqatsi to připomíná snad jen stylem, jinak je Baraka jakousi kronikou různorodých kultur na Zemi, která kromě pár scén s přesahem nemá moc co nabídnout a k žádnému komplexnímu poselství zde moc nedochází. A i ty scény s přesahem sem tam viditelně kopírují právě Koyaanisqatsi. Ten film byl prostě v tomhle první a asi i nejlepší, protože tady sice máme hezké obrazy (většinou), ale chybí tomu pořádná poetika a poutavost, nějaká lepší hudba a hlavně ten film u mě nedokázal vytvořit žádný silný dojem. Po dokoukání jsem si řekl "Tak celkem pěkné to bylo, ale znovu už to vidět nemusím." Tahle věta asi shrnuje všechno. Prostě to pro mě nemělo kouzlo, jaké má třeba to Koyaanisqatsi nebo i TimeScapes, které rovnou přiznává, že je jen "spořičem obrazovky", ale i tak uchvátí a zaujme mnohem víc. Ale zase tím nechci říkat, že Baraka je špatný film, to rozhodně ne. Jen ani není bůhvíjak dobrý. Btw, fakt bych nečekal, že se u takového filmu dočkám citového vydírání, protože ta scéna s dětmi na ulici je jak ta nejotravnější reklama na Unicef... Lepší 3* ()

Galerie (65)

Zajímavosti (10)

  • Baraka je staroveké moslimské slovo, znamenajúce požehnanie, dych, alebo esenciu života. (Flipper)
  • Baraka byla za více jak dvacet let jediným filmem, který se točil v 70mm Todd-AO formátu, jenž byl vynalezen v 50.letech. Předchozí snímek natočený v tomto formátu bylo Poslední údolí (1971). (Alfréda)
  • Scéna s mnichem v ulicích Tokya byla neplánovaná a nebyla ve scénáři. Štáb na mnicha narazil náhodou při cestě zpět na hotel. Mnich po celou dobu natáčení scény nepřerušil svou modlitbu a ani jednou se nepodíval do kamery. Po několikaminutovém natáčení mu štáb poděkoval a dal mu symbolický obnos jako poděkování. (Alfréda)

Reklama

Reklama