Takovej barevnej vocas letící komety

Dokument v těžce televizním low cost formátu. Jasně, že se s tím asi počítalo a ani jsem nečekal, že bych se dozvěděl moc nového. Co je důležitější, že vůbec něco takového vzniklo. Žádná sentimentální pocta, ale realistický i když nijak objevný obraz legendy. Časem se zapomene a už nyní se dost zapomnělo, takže jen dobře. (07.10.2015)

Subjektivně za čtyři, ale objektivně musím přiznat, že dokument pluje spíš ve vlnách přátelsko-pietního vzpomínání. Jenže jde o Filipa Topola, toho, který "prostě a jednoduše mlátil do toho klavíru, celej svůj život tomu přizpůsobil a nic jinýho ho vlastně nezajímalo", takže objektivní moc být nejde... (25.11.2017)

Vždy, když hodnotím dokument, kladu si otázku, proč vzniknul a co je jeho cílem. Co bylo impulzem pro tvorbu tohoto dokumentu, zdá se mi být zjevné. A pak se ptám, proč až teď? Nebyl snad Filip Topol zajímavou osobností už za svého života? A tak skládáme tu mozaiku domněnek, protože není co říct, i když je toho zároveň tolik k vyslovení. A právě takový mám z tohoto dokumentu dojem. Jako, kdyby někdo slepil pár archivních záběrů s výpověďmi přátel a blízkých, proložil to muzikou a bylo hotovo. V dokumentu pro mě nezaznělo příliš nového, naopak jsem v něm spoustu věcí postrádala – především hloubku, do které by se dalo ponořit – vždyť tady Filip zanechal tolik osobních zpovědí! A to už se ani nebavím o míře invence celého dokumentu, která ustrnula těžce v mínusu. Asi proto mě nejvíc oslovily některé dosud nezveřejněné archivní záběry a taky to, že jsem konečně viděla tu Filipovu „dívku odjezdu“. (25.09.2015)

Hudba Psích vojáků mi už dlouho lebedí v srdci a radostně se v něm pošťuchuje se šťavnatými cuckami cholesterolu. Z jejich textů rovněž pramení můj oblíbený citát, který zní takto: "Vraž jí tam čuráka, až se chytne oltáře" Filip Topol. A je toho víc. Jejich hudba mě dostala na tolik vrcholů, že by mohla směle konkurovat mé pravé ruce. Tedy za předpokladu, že se ten psychický vrchol dá srovnávat s ptákovým vrcholem. A co tenhle dokument? Na ten platí jiný předpoklad - předpoklad, že každá nová informace, která mi pomůže dokreslit obrázek o jejich existenci mimo záři reflektorů, se rovná zlatu. Za tohoto předpokladu jsem poměrně spokojený. Na druhou stranu však musím souhlasit s ostatními, že tvůrci nešli, co se osobnosti Filipa Topola týče, až na dřeň. Jsou tu určité náznaky temnoty jeho charakteru z úst Jáchyma a spolukapelníků, ale to vše se jaksi rozplyne jako menstruační krev v dešti, když si berou slovo jeho ženy. A to je kurva škoda, protože uhovněné šmouhy na duši nás dělají lidmi a aplikace rčení "o mrtvých jen dobře" je v tomto případě poněkud nešťastná. (24.12.2015)

Psychologický, nikoliv faktografický, portrét osobnosti žijící hudbou a skrz hudbu. Divák si musí svůj názor složit sám ze střípků výpovědí a ukázek. A bude to určitě názor osekaný a nepřesný, protože nikdo nedokáže něco takového beze zbytku pochopit. Stálo to vůbec za to - talent a posedlost za cenu takové bolesti? Ale tohle není věc výběru. (08.10.2017)