Nahý mezi vlky

Príbeh má skutočné pozadie ale nie je skutočným príbehom, skutočný príbeh začal v auguste 1944 kedy prišiel do koncentračného tábora Buchenwald 3 ročný chlapec so svojím otcom a bol riadne zaregistrovaný. Nebol jediným dieťaťom v tábore, ale bol najmladším a tak si ho politickí väzni zobrali pod svoju ochranu. Nemecký spisovateľ Bruno Apitz bol väzňom tohto koncentračného tábora a tak opísal skutočný príbeh tohto chlapčeka. Tretie remake filmu Nahý medzi vlkmi (1960,1963 a teraz 2015) sa zameriava na historické zobrazenie posledných 14 dní v tomto tábore a tento film nie je taký uhladený, je surovejší a drsnejší, ako ten z roku 1963. Bolo úžasné vidieť, ako ľudia fungujú v extrémnych podmienkach, boj o prežitie bola to realita v táboroch a tu potom existuje len málo solidarity. Takže tu niekde sa stráca ideológia o hrdinstve a človek je schopný všetkého. Konkrétne k Buchenwaldu. Prvým veliteľom  bol surovec Karl Koch, neskôr popravený za finančné machinácie, jeho nástupcom bol Hermann Pister. Ten ráno 11. apríla 1945 zavolal dvoch väzenských zástupcov a oznámil im, že oddiely SS odchádzajú z tábora a odovzdal im zodpovednosť za 21 tisíc väzňov nachádzajúcich sa v tábore. Vtedy sa začali pripravovať aj členovia ilegálneho komunistického výboru. Jednak mali obavy, či ustupujúci esesáci nezačnú zabíjať väzňov, jednak chceli čo najväčší počet Nemcov zadržať, aby ich po vojne mohli postaviť pred súd. O 15,00 mali väzni v rukách celý tábor. Obsadili ho bez boja, bez výstrelu a bez obeti na životoch. Zajali 76 esesákov, ktorí nestihli včas odísť. Vedenie v Buchenwaldu prevzala dočasná správa tábora zložená z väzňov 10 rozličných národností. Okolo 17. hodiny dorazil do Buchenwaldu prvý americký džíp s dvoma vojakmi – poručíkom Emmanuelom Desardom a seržantom Paulom Bodotom, príslušníci 4. tankovej divízie americkej armády. (01.06.2016)

Trochu plakátová postdederonská vzpomínka. 1) Autor knižní předlohy Bruno Apitz byl komunista, v Buchenwaldu strávil osm let a po válce žil v NDR. To vysvětluje, proč nositeli odporu a hrdinských činů jsou právě jeho spolustraníci i určitou schematičnost postav, které jsou buď hrdinské nebo zločinné anebo nevinné. Ale ideologická podmíněnost filmu příliš neškodí. 2) Zajímavý je český podíl (kompars, technické služby, natáčecí místa). (16.05.2019)

Drsný, surový film, špatně se na něj kouká! Ale nejde to jinak, není možné natočit o Buchenwaldu sladkou, sentimentální limonádu, to je snad jasné. Ano, Němci se dnes kají, ale způsob, jak to dělají - nemyslím teď filmy o válce - není dobrý, přináší jen ostatním národům další neštěstí, zase jiným způsobem. Poslušnost a pořádek především! Ordnung muss sein! Němec, to je prostě diagnóza! - - - "ALE AŽ PŘIJDE ROZKAZ, BUDOU STŘÍLET JAKO DOBŘÍ NĚMCI!" (26.01.2020)

Vcelku realisticky zobrazený život v nacistickém KL. Ač chvílemi takové nepopsatelně nedotažené a ve srovnání s jinými podobně tématickými filmy méně naléhavé, celkově velmi uvěřitelné a dobře natočené. Vytkl bych jen vkládané retrospektivy a dokumentární záběry postupu americké armády. To působilo jako pěst na oko. Na druhou stranu zde chyběl akt samotného příjezdu US army do tábora i popis následných osudů hlavních hrdinů. (05.05.2019)

Právě jsem se dodíval na premiéru (ard) a budu to muset ještě vstřebat. Celý film je točen zvláštní strojovou dikcí. I když své momenty má, je zvláštně sterilní... proč to říkám? Natáčením filmu jsem strávil dva týdny života jako komparzista. Byl jsem přítomen u mnoha scén ( včetně tě v Buchenwaldu) a proto i vím jak moc toho zůstalo ve střižně na podlaze... A netuším moc proč. Možná měl Philipp Kadelbach obavy z přílišného alibismu. Možná chtěl prostě jen čistě černobílé postavy. Možná mu ale nic jiného ani nezbylo. Když si vezmu jak citlivé téma to pro ně je (i 70 let po válce se v Německu s tím co se za války dělo nesrovnali). Každopádně. Osobně mám tedy hodně deformovanou optiku a proto si budete muset počkat na objektivnější hodnocení. A srovnání s originálem na závěr? Je to jiné. Ne horší, ne lepší. Prostě jiné. (01.04.2015)