Konec šňůry

Tak tohle mi nesedlo. Hipsterská konverzačka s rádoby chytrými a hlubokými dialogy, které mě ovšem příliš neoslovily, nenápaditou a skoro až ospalou režii, kterou zachraňuje jen snažící se hlavní dvojka. I když pravda, uvěřit Segelovi takhle vážnou roli bylo v některých okamžicích docela těžký. Celé to navíc směřuje odnikud nikam a všechny ty vyřčené životní pravdy a zkoumání samoty nemají bohužel vůbec takový dopad, jak by si tvůrci přáli. I když chápu, že zrovna u tohoto kousku je to silně individuální, takže zatímco já málem usnul, jiné to může emociálně docela semlít. A já jim to vlastně docela závidím. (06.12.2015)

Jeden z filmů, kde si dám asi jednou repete. Nejen, že Jason Segel hrál skvostně, ale jako spisovatel David Wallace při tomto konverzačním dramatu vypouštěl mezi řádky velmi zajímavé pravdy (perličky) a postřehy ze života, kdy i redaktorovi nejednou zamotal hlavu. Na konci řekl něco, co mě zaujalo a kdo ví jestli neměl pravdu. A naopak jedna věc, kterou při prvních rozhovorech rozvinul David (Jason) byla perfektní. Proč se cítíme tak prázdní a nešťastní?......to stojí za mrknutí. Já jsem vděčná za zhlédnutí Konce šňůry, přestože jsem z nejasných příčin kolem něj chodila bez zájmu. Výborné, ale asi ne pro každého, musí se dívat víc za oponu a proto si to dám někdy znovu. (28.07.2016)

Pokud máte rádi Segela jako komika, budete si na jeho zdejší komplikovanou postavu a podobu chvíli zvykat. Na Eisenberga si musím zvykat vždycky. Z ranku filmů "Dva ukecaní muži" bych doporučila spíše Jak ukrást Bizona s Hoffmanem nebo Chinese Coffee s Pacinem. Mělké i hluboké myšlenky v obou jsou kultivovaněji napsané, herecké persony a jejich výkony nevyvratitelně úctyhodnější. (28.08.2016)

Konverzačka, která mě zastihla za asi nějaké špatné konstelace hvězd. Dialogy mi úplně nesedly, takové upovídané kousky od Richarda Linklatera mi lahodí mnohem víc, dvě postavy se procházejí a nostalgicky si vyměňují zdánlivě obyčejné myšlenky. Tady jsem velmi brzy rezignoval, což směrem k tvůrcům samozřejmě není úplně fér, ale i jak se dívám okolo, nejsem sám. Režie byla navíc hrozně ospalá, chyběla mi nějaká přidaná hodnota. Zatímco u minulé režisérovy zastávky, Kouzla přítomného okamžiku, jsem psal, že charaktery se neokoukají a výsledný dojem nesplyne se stovkami podobných romantických dramat pro mladší ročníky, tady bych se toho naopak velmi obával. (03.02.2016)

Konverzační drama, kde padne hodně slov, hodně vět, sní se hodně jídla, vypije pití a vykouří hodně cigaret. Ale hlavně je to tak hrozně moc civilní a přirozený, až jsem zíral. Oba herci jsou perfektní, jsou sví (resp. nepůsobí to uměle) a prostě si povídají o všem možným. Tak to celý vypadá. Hlavně mě překvapil J. Segel, kterýho především známe jako jeblýho týpka z HIMYM, ale pozor. On umí hrát i jiný věci a zatraceně dobře. Bylo to vlastně hodně smutný, osamělý a depresivní, přesně takový, jakej byl život D. Wallace (aspoň v poslední době). (27.11.2015)